Loni jsme byli s partnerkou U Štěpána, tedy v jednom z podniků, které od Zdeňka Pohlreicha v rámci pořadu Ano, šéfe! dostaly tři hvězdy. A letos jsme vyrazili do penzionu U Zběhlíka, který také dostal tři hvězdy. A nebyli jsme sami, koho tam nalákala právě tahle samolepka, takže minimálně jako PR to funguje.

 

Profláklá vesnička Čistá na Svitavsku je nejdelší vesnicí v dějinách lidstva. Táhne se x kilometrů, přičemž ji tvoří jediná silnice sem tam ozdobená nějakým tím domkem. Penzion U Zběhlíka leží přesně na hranici Čisté a Trstěnic. Přehlédnout nejde, velká vínová hacienda, na dvorku domky jak ve skanzenu a tam potůček, tam soška, tam lampa, tam kočka... prostě idylka.

Bohužel idylka končí za tímto skanzen-placem (kde se v létě rozloží zahrádka a griluje se tam) a dál už je jen bordel. Rozestavěné domky, suť, hlína, hory kamení... těžko říct, co tam majitel plánuje, ale v kombinaci s pošmourným počasím to trochu kazilo pohádkový dojem.

Ubytovala nás servírka. Pokoj se tváří jako apartmán, ale je to obyč. pokojík s předpokojem, ve kterém je televize. Televize tu sice byla, ale wi-fi aby člověk pohledal :) na dovolenou naštěstí nepotřebuju ani jedno, pořád jsem před-internetové dítě a jsem rád, když od všeho občas mohu vypadnout.

Bydleli jsme nad kuchyní. Chlapci začali vařit už v šest a pustili si k tomu Evropu 2, ale čerstvý vzduch dělá své a my spali jak zařezaní. Ani to dítě v pokoji vedle nás nebudilo.

Protože bylo hnusně (pršelo celý víkend) a my na to nebyli připraveni (já prostě těm předpovědím nevěřím... ale protentokrát měly pravdu), byli jsme odkázáni na nejbližší okolí, a co se hospod týče, tak jen na Zběhlíka. Tedy, mohli jsme zapadnout do místní putyky s vývěskou Staropramenu, ale ta nevypadala příliš vábně. Takže jsme si prošli trasu kolem domků, zjistili, že každý staví barák, a nejvíc času jsme trávili právě u potůčku a roubenek. Být tam o pár měsíců později, můžeme krmit kozy, ale takhle jsme aspoň koukali na plácající se ryby.

Hlavním tahákem by ovšem měla být restaurace, když dostala ty tři hvězdy. Nejsem samozřejmě žádný odborník, takže to hodnotím z pohledu obyčejného člověka, jak by řekl Jirka Paroubek. Obsluha milá, ale zmatená. Upřímně to mám asi radši než profi obsluhu s kamenným ksichtem. Když bych to ale porovnat se Štěpánem, číšnici zde jsou méně vycepovaní. Neměli moc povědomí o jídelním lístku a jakákoli otázka navíc byla nad jejich síly. Na druhou stranu U Štěpána to hraničilo místy až s Potrefenou husou, takže každému by sedělo něco jiného.

Jídlo - to nejimpozantnější na jídelním lístku stálo skutečně za to, ale s tím se počítá. Nutno podotknout, že i obyčejné pokrmy měly co do sebe. Polívka, řízek, salát, to vše bylo naprosto ok. Jeden večer jsme měli i místní rybu, která chutnala prostě jako ryba :), ale omáčka byla moc dobrá.

info na uzbehlika.cz

Restaurace fungovala stejně přes oběd i večeře, jedině snídaně byly trochu familiérnější. Snídaňová nabídka byla klasicky hotelová, džusy, vejce, chleba, sýry a tak dále, ale zajímavou specialitou byl domácí salám, co vyrábí sám pan majitel. Ačkoli poránu uzeniny nejím, po doporučení jsem ochutnal a salám byl vážně dobrý. S minimem soli i tuků, takže vstříc dnešním trendům.

Ještě bych rád pochválil pivo. Jakožto správný ignorant jsem dal přednost Plzni před Litovelem, ale to jen proto, že Plzeň chutnala naprosto skvěle, tudíž jsem po prvním kousku už nechtěl jinak.Dokonce si při objednávce třetinky obsluha odpustila tradiční "takže jedno ženský pivo, hehe", za což jsem jim byl vděčný :)

Kdybych se měl zaměřit na detaily, tak bych našel x věcí, které i sám Pohlreich ve svém pořadu zmiňoval jako zápor. Ale neřešil bych to. Do knihy vzkazů jsme napsali samou chválu a odjeli s pocitem, že vše bylo ok. Tak jako tak bych výlet klidně doporučil. Blízko jsou Svitavy i Litomyšl, takže pokud nebude chcadno, máte prostor i na výlet.

Otázkou zůstává, kam vyrazíme příště. Jelikož mě už nic z Ano, šéfe! nezaujalo, budeme si muset vymyslet něco vlastního :)