Dnešní článek snad ani nemůže být o ničem jiném. Mnou pět let očekávaný šampionát mistrovství světa v hokeji začal prvního května a já si ho letos hodlám pořádně užít. Je to stoprocentně Jardovo poslední domácí MS a proto je třeba si vychutnat každý zápas když ne obrazem, aspoň online reportem a následním doplněním zajímavých momentů ze hry.

Jakožto pracující a dojíždějící člověk samozřejmě musím odolávat nejrůznějším nástrahám (začátky zápasů v 16:15 jsou poměrně smrtící), ale klouzavá pracovní doba a kamarád poskytující televizní azyl to jistí. Největší zábavou jsou samozřejmě komentátoři. Již tradičně Záruba mele nesmysly a Dusík se mu snaží šlapat na paty, to už trvá snad deset let. Elektronická tužka lítá po obrazovce k mrzkému pobavení všech diváků. Blonďatá reportérka se ptá unavených a málomluvných hokejistů stále na to samé a Petr Vichnar se jen modlí, abychom se dostali do finále. Před těmi 11 lety, kdy nás ve čtvrtfinále poslali domů Amíci, skoro plakal.

No a pak jsou tu samozřejmě ty zápasy. Mám za sebou tři, nás a Švédy, Francouze a Švýcarsko a Slováky s Bělorusy. Zatím nevím co si myslet o Švýcarech, ale Francouzi jsou slabý a pomalý. O skupinu nemám strach, jen doufejme, že se dostanem přes čtvrtfinále, protože znovu skončit právě v něm by bylo krutý.

A zatím to i vypadá (klep klep), že organizačně to taky zvládáme. Zahájení bylo pěkný, Bob a Bobek jsou vtipní maskoti. Vojtka si mohli odpustit, ale co naděláš - nejúspěšnější kapela v ČR je halt nejúspěšnější kapela v ČR.

Takže dneska nás čeká Kanada, nevím kdo bude v bráně, ale zatím to vypadá, že brankář bude naše slabina, což je dycky průšvih. Ale Růžička umí, dobře postavil přesilovkovou pětku a jsem si jistej, že nějak posychruje i ten zadek. A je dobře, že přesilovky nám zatím jdou, v těch jsme nikdy moc nevynikali. Takže já cítím ve vzduchu medaili...