Před 14i dny jsem se zúčastnil kulturního fenoménu snad celého světa - vystál jsem frontu na Cimrmany. Na Žižkov jsem s kamarády dorazil okolo půl třetí. Četl jsem, že v tuhle hodinu je zde fronta až za roh. Pravda byla taková, že fronta byla ve skutečnosti za rohy dva. Rozložili jsme si židličky, otevřeli Pardála a čekali. Počasí nám všem přálo a nebyla nijak extrémní zima, ani nesněžilo, ani nepršelo (to až následující den/noc).

Fronta pro mě samozřejmě nebyla překvapení. Hlavně proto, že jsem nedávno četl reportáž z tohoto místa v Mladé frontě. A jak to tak v MF bývá, reportáž byla napsána tak, jak jí čtenáři chtějí mít. Podle autora se nocí nesou neustále hlášky s Cimrmana a lidi se druží a tak dále. No, samozřejmě to není pravda. Každý si tu hledí svého a jediné, co člověka sdružuje, je strach z toho, že se na něj nedostane. Samozřejmě, že lidé se po chvíli dávali do hovoru, ale hlášku ze hry jsem za celých těch šest hodin slyšel jednu. I přesto bylo čekání poetické. Stany na chodníku se nevidí každý den, ani gril, ani karimatky a na nich ve spacácích ležící blázni, kteří jsou ochotni tohle všechno podstoupit. Na jednu stranu mi to přijde zajímavé, na druhou téměř nehumánní. Protože když se zamyslíte - když se chce člověku v půl páté ráno na velkou, co má dělat? Kamarád si skočil do poměrně vzdáleného nonstopu, ale jeden chlap vedle se nechal slyšet, že to pustil někde pod strom. O chození na malou ani nemluvě, Žižkov je už tak dost hnusná čtvrť a ještě tohle k tomu...

Čekání bylo překvapivě snesitelné. Uteklo to rychle a jediné, co mě nepile překvapilo, byla skutečnost, že lidi k ránu předbíhali. Ona se totiž v osm otevře kasa, lidi se zvednou a fronta se zmenší dost viditelným způsobem. Všichni začnou utíkat (což mě překvapilo hodně, já si prostě šel vycházkovým krokem a najednou okolo mě proběhne nějakej jeliman) a cpát se do předu. Docela jsem byl nervózní, protože by mi přišlo hodně nefér, kdybych se k těm lístkům nedostal. Hlavně to byl dárek pod stromeček našim a já se díky průhledné lži, že jdu na noční brigádu, vytratil z domu. Představa, že by to bylo zbytečné, mě děsila. Navíc celou noc tam chodili jedinci a počítali lidi před námi a vždy vykřikli nějaké číslo. A já netušil, co to jako znamená. Nakonec mi to bylo osvětleno.

Když se v osm otevře kasa, člověk dostane pořadové číslo. Těch pořadových čísel je prý 200, ale na lednová představení jich bylo 450. Každý člověk na jedno pořadové číslo může koupit čtyři lístky. Ale to se děje až později toho dne nebo den druhý. Pro lístky si totiž musíte dojít později. Já byl 216ý, takže jsem si šel pro lístek až druhý den v odpoledních hodinách. Vyšlo na mě nové České nebe, dokonce čtvrtá řada v hledišti. Rozesmála mě studentská sleva, která platí pouze pro místa ve čtvrté řadě na balkónku :-) Jako těch pár korun mi fakt nestojí za to, abych za celou hru viděl úplný kulový.

Cena lístku se pohybuje od 300,- níž. Ovšem mám takový pocit, že po tolika hodinách ve frontě by byl člověk ochoten za lístky na největšího českého velikána plotit i zlotem.