Hrdinou

Autor: Michael Austin Stackpole

K téhle knížce jsem se dostal už ani nevím jak. Snad jsem si koupil od StackpoleaMasku válečníka a na tohle jsem možná narazil někde v jeho bibliografii. Každopádně jsem tomu rád. Je to jedna ze dvou nejlepších fantasy, jaké jsem kdy četl.

Děj se odehrává ve dvou rovinách - mezi nimi je pět set let. Ta dřívější se věnuje válečníkovi, hrdinovi, který svojí přísahou usmířil dva znepřátelené rody. O pět set let později se však jeden hrabě snaží, aby tahle přísaha byla zrušena. Za těch několik stovek let se toho hodně změnilo a taková přísaha není už výhodná ani pro jednu ze stran.

Samozřejmě je mezi obdobími značný rozdíl. V té starší době jsou elfové rasa, která nenávidí lidi - považuje je za hmyz, za hloupou bezvýznamnou rasu. Člověk nemůže na elfku ani pomyslet, natož sáhnout - pokud by člověk na elfku sáhnul, jeho by čekala smrt a jí druhý břeh.

V době pozdější už se jezdci prohání se zábleskovými pistolemi. Tenkrát mi to přišlo jako hloupost, jenže, pokud jste někdo četl moje fantasy, patrně tušíte, že dneska už mi tyhle pistolky nevadí.

Tuhle knihu jsem četl dvakrát. Poprvé se mi vůbec, ale vůbec nelíbila. Jenomže jsem o ní furt četl samou chválu, tak jsem si jí asi o dva roky později přečetl znova - a bylo to skvělé. Husí kůže se dostavovala skoro pořád, protože nad genialitou příběhu se rozum zastavuje - je tak skvěle popsán a mezi těma dvěma úseky jsou opravdu viditelné rozdíly.

Tady začínají spoilery:

Náš hrdina je člověk. Za svého nejlepšého přítele má však elfa, což se sice elfské radě nelíbí, ale tak co se dá dělat. Společně bojují proti zlým záporákům, kteří škodí jak lidem, tak elfům. Ještě dneska bych si možná vzpomněl na jméno hlavního záporáka, bylo tam určitě písmeno T a R a O :-) Každopádně po návratu domů se hrdina setká se sestrou svého přítele - a samozřejmě se do sebe zamilují. A je tu zakázaná láska. Kam se hrabe Romeo a Julie. Oba se nenápadně scházejí, ale milují se (fyzicky) jen ve snu, protože jinak by to nešlo.

Ovšem hrdina se nenechá zastavit. V dlouhém a obtížném boji, ve kterém vedly argumenty a jeho charakter, který byl sympatický mnoha elfům, se nakonec elfové pomalu ale jistě stávají méně konzervativními a neoblomnými. I přesto však láska mezi člověkem a elfem není dovolena.

Hrdina umírá. Už nevím kdo, ale někdo ho prostě probodne. Tuším, že padne v bitvě.

O pět set let později se na koni prohání vnučka hrdinovy lásky a řeší, jak zrušit onu přísahu, kterou hrdina před lety odpřísáhnul. Putuje se svým milým, který ovšem zemře. Elfka však nakonec přijde na to, jak přísahu zrušit a obživý hrdinu - pak už se z příběhu stává docela sračka a vůbec nechápu, jak něco tak dokonalého může být tak špatně zakončeno. Nejdříve sledujeme, jak se hrdina bojí na elfku jen podívat - za něj to skoro nešlo, což se mi líbilo. Ale o pár stran později se tihle dva do sebe samozřejmě zamilují (ačkoliv je to v jeho hlavě jen mžik, co naposledy viděl svojí lásku) a skončí v objetí. No ten závěr je jak z červený knihovny.

Nejlepší na všem je, že o jeho znovuzrození je psáno již v anotaci, takže pět set stran čekáme na to, o čem víme, že se stane.

Kniha je to až na konec senzační. Ovšem i závěr trilogie Války o Dračí korunu skončí happyendem. No, z vlastní zkušenosti mohu říct, že napast dobrý konec není vůbec snadné, takže to beru. Stackpole má prostě rád happyendy.

Michael Austin Stackpole