Ahoj,

stalo se už tradicí, že v závěru kalendářního roku píši nějaký šíleně dlouhý, složitý a nesrozumitelný mail, který vydávám za vánoční a novoroční úvahu či zamyšlení. Nikdy nevím, kolik lidí si jej přečte, ale napíši jej i letos. Letos jej neposílám prostřednictvím mailovacího robota na stránkách Velkého vozu (VV), ale skrz konference, které VV má. Mail by tak měli dostat lidé, kteří podobné maily dostat chtějí – někteří téměř jistě víckrát, za což se předem omlouvám J.

Mail jsem pro přehlednost rozdělil do 10, respektive 11 bodů (vědomě daná čísla). Většina se tak či onak vztahují k roku 2008, částečně i roku 2009, ale mají nejrůznější přesahy.

1.      Rok odcházení
Divadelním hitem letošní sezóny se pravděpodobně stala hra Václava Havla "Odcházení". Svým způsobem byl pro mne rok 2008 rokem odcházení – odcházením z vedoucích pozic ve VV. Na instruktoráku, který se konal na přelomu listopadu a prosince 2007, byl novým předsedou VV zvolen Lukáš Kučera. Já jsem tehdy zprvu nechtěl vůbec do žádné funkce kandidovat, v průběhu instruktoráku se však ukázalo, že přejít z modelu vedení VV = Wawrosz na jiný model může být komplikované a že bude rozumné, když nějakou funkci ve VV, konkrétně funkci místopředsedy mít budu. Na instruktoráku v roce 2007 jsem říkal, že chci být místopředsedou jen po určitou dobu, ideálně do konce března 2008. Nakonec jsem jim byl až do 6. prosince 2008. Březnový termín se ukázal na předání kompetencí příliš časný. Termín 30. června 2008, o kterém jsem se osobně domníval, že je realistický, nedopadl proto, že začátkem června odstoupila z funkce místopředsedkyně zodpovědné za ekonomiku Gabča Schwarzová a najednou nebyl nikdo, kdo by se o tuto oblast ve VV staral. Protože jsem se o ekonomiku VV v minulosti vždy staral, nejvíce ji rozuměl, rozhodl jsem, že do instruktoráku v prosinci 2008 tuto funkci pokryji. Zároveň jsem si dal skrytý úkol najít člověka, který vskutku tuto oblast potom převezme. Podařilo se – jistě byl jsem při tom manipulativní, přesvědčovací a kdo ví jaký. Jsem ale rád, že Jitka Zowadová řekla ano a vzala si danou oblast na starost. Prosincový instruktorák VV v roce 2008 potom kromě Lukáše jako předsedu a Jitku jako místopředsedkyni zvolil do pozic místopředsedů ještě Filipa Kábrta, Kamilu Kudlvasrovou a Tomáše Vallu. Vedení VV je v této chvíli dostatečné, kompetentní a kvalifikované. 6. prosince v 21.14 tak mohl konečně nastat okamžik, kdy rovnice vedení VV = (alespoň částečně) Wawrosz, přestala platit.
Odcházení tedy probíhalo postupně a bylo to dobře. Po instruktoráku v roce 2007 se pochopitelně mohly vyskytnout obavy, jak bude VV fungovat, když já nebudu předsedou. Přece jen byl VV se mnou příliš spojen. Byť se kolem něj vždy pohybovalo spousta zajímavých lidí, fáze změny vedení je vždy náročná, obzvláště, pokud odchází ten, kdo stál v čele dlouho. Za sebe musím napsat, že změna dopadla lépe, než jsem čekal. Lukáš se ukázal jako schopný předseda a prostor pro seberealizaci dostali i další lidé. Určitě se sluší jmenovat Verču Uhlířovou, která od prosince 2007 do prosince 2008 byla místopředsedkyní a koordinovala zejména vzdělávací a grantové aktivity VV.
Jedna z konkrétních obav se logicky týkala i toho, zda s Lukášem a dalšími lidmi dokážeme spolupracovat, zda nebudu mít tendenci do vedení příliš kecat, rozhodovat, zda dokáži přijmout to, že Lukáš a další lidé mohou mít na spoustu věcí odlišný názor než já. Samozřejmě, že sám sobě bych neměl být kritikem, přesto si ryze nekriticky myslím, že jsem dané věci dokázal. S Lukášem ani dalšími lidmi jsem podle mne během uplynulého roku neměl žádný zásadní konflikt – drobné neshody jsem potom často řešil slovy: "nehodlám se přít, protože mezní náklady spojené se sporem jsou větší než mezní užitek z něj plynoucí." Koneckonců, důkazem, že rozhodnutí současného vedení VV dokáži respektovat, je i tento mail – nová rada VV (rada = předseda a místopředsedové) nechtěla, aby jej posílal prostřednictvím mailovacího robota VV na jeho stránkách, protože se vcelku oprávněně domnívala, že tento komunikační prostředek by měl sloužit jen pro informace o dění kolem VV a nikoliv pro grafomanské sklony jeho bývalého předsedy. U rozhodnutí rady jsem byl shodou okolností přítomen, když se tři členové rady vyjádřili, že to nechtějí, prohlásil jsem, že nemá smysl o dané věci dále diskutovat, že bylo rozhodnuto, že budu dané rozhodnutí respektovat a jednat podle toho.
Z mého osobního pohledu bylo na odcházení zajímavé, jak se VV začal otevírat, oslovovat další lidi. Stával se ještě barevnějším. Zároveň se stával náročnějším, zodpovědnějším, subjektem, který podle mne dokáže více dotahovat věci do konce. Jistá bezbřehost, která byla se mnou osobou spojena, začala získávat pevnější hranice, aniž by se tím ale ztratil prostor pro iniciativu, improvizaci, hledání, experimenty a další věci, které by podle mne měly k VV stále patřit.
Takže to bylo krásné odcházení a jsem za něj rád.

2.      Rok akcí
I v roce 2008 jsem se VV udělal řadu akcí. Byl jsem garantem březnových Drsných hor, na jaře jsem se podílel na Kursu velkovozáckých instruktorů (KVIK), absolvoval Májový vandr. Na podzim jsem potom byl garantem Sociálních dovedností a podílel se na outdoorovém závodě Octoginta Octo.
Každá akce byla něčím zvláštní, specifická, jedinečná. Každá se podle mne v něčem povedla, dala jak účastníkům, tak instruktorům.
Drsné hory (DH) proběhly v Jizerkách na Mariánskohorských boudách a legenda se inspirovala osudy Exepdice Peru z roku 1970, kdy všichni členové této expedice tragicky zahynuli pod horou Huascarán – Jizerská padesátka se od té doby běhá jako memoriál této expedice. Účastníci DH byli jako členové expedice, která jde po stopách dané expedice – takže je čekalo byrokratické získávání povolení, výstup do základního tábora, aklimatizace, seznamování s domorodými zvyky apod. I oni museli bojovat se závalem, ale se šťastným koncem, takže mohly potom vystoupit na "Huascarán" - v realitě na Smrk, kde v provizorním přístřešku strávili jednu noc, šťastně se vrátit do objektu a ještě si vyzkoušet spoustu lanových a podobných aktivit. DH byly podle mne hodně o potkávání lidí, spolupráci a dalších věcech, které k horám patří. Tým instruktorů kromě mne ještě tvořili Lenka Machánová, Ivča Mátlová, Kája Perglová, Tibor Vansa a Honzin Vystrčil. Za realizaci programu patří všem dík. Speciální dík potom patří Pavlíně Novotné za naprosto dokonalé vaření – DH přinesly luxusní jídla v bojových podmínkách.
KVIK byl jedním z nejvýznamnějších počinů nového vedení VV. Konečně se VV začal věnovat získávání nových instruktorů systematicky, konečně se rozhodl je začít vzdělávat, seznamovat s taji zážitkové ekonomiky. V rámci KVIKu proběhly 4 víkendy – jeden zážitkový jako ochutnávka, co vše lze na zážitkových akcích zažít, jeden vzdělávací (zážitkový a vzdělávací víkend zejména připravili Verča Uhlířová, Lukáš Kučera, Kuba Černý, Olajda Prokešová, Gabča Schwarzová. Tomáš Valla), a dva realizační, kdy účastníci KVIKu připravovali program pro sebe (vždy jedna půlka účastníků pro druhou) a další osoby. Nejpodstatnějším výsledkem KVIKu je, že se kolem VV objevila řada nových schopných osob, že někteří účastníci našich akcí získali příležitost něco zorganizovat, naučit se apod. VV tak udělal podstatný krok pro svou další existenci. K účastníkům KVIKu mj. patřili Andrea Bachtíková, Tomáš Běhounek, Bára Machonová, Hanka Prančlová, Bára Roubalová, Lukáš Srnka, Aleš Vančura, Jitka Zowadová Alenka Židlická. Někteří z nich připravili akci ECE HOMO - první samostatnou akci účastníků KVIKu s hodně pozitivními ohlasy od účastníků.
Májový vandr byl pohodový vandr z Popovic u Benešova, kde končil Smrdutý Kelt přes Louňovice pod Blaníkem, Velký a Malý Blaník, Lukavec, Pacov do Chýnova. Na začátku byl jediným jistým cílem Velký Blaník, kam potom dojdeme, záleželo jen na nás. Tudíž jsme se toulali a užívali si.
Sociální dovednosti proběhly téměř s novým týmem (Andrea Bachtíková, Filip Kábrt, Kamča Kudlvasrová, Aleš Vančura, Jitka Zowadová), takže vedle tradičních aktivit (Mapa sociálních dovedností, Pozitiva nedostatků, Veletrh nedostatků) jsme zrealizovali i spoustu nových nebo skoro nových her (upravení Mágové a kouzelníci, Améby, Nemocní mezi námi). Některé jsme na základě poptávky účastníků dokázali vymyslet na místě. Zvládli jsme naprosto neuvěřitelný poměr (11 mužů a 5 žen), dokázali zpracovat složité dotazníky na První dojem, užili si Noční obrazy a zbyl nám čas i na povídání apod. Opět se sluší poděkovat všem členům týmu za program i Jakubovi Jaborovi a jeho pomocníkovi za skvělé jídlo a trpělivost při našem neustálém posouvání programu.
Octoginta Octo (OGO) aneb co ještě říci: jen málokdo dokáže ve svém volném čase zorganizovat 88hodinový outdoorový závod pro 28 týmů, téměř 140 osob, zkoordinovat při tom na 60 B-týmáků, vymyslet nejrůznější aktivity, nepohádat se při tom a užít si to. Luděk Hrnčíř, Tomáš Hánl, Stáňa Kolbabová, Honza Kořinek, Lukáš Kučera, Péťa (Krum) Křivohlávek, Olajda Prokešová, Anička Přistoupilová to dokázali. Má účast v A-týmu OGO byla spíše symbolická, neměl jsem v roce 2008 na přípravu moc času a svým způsobem se chlubím cizím peřím. Vím, že mi to ale zbytek A-týmu, který si tedy zejména zaslouží ocenění, dovolí a budu se chlubit rád :-). Než se ale chlubit, tak je třeba ocenit všechny účastníky, kteří v průměru ušli kolem 200 km, ujeli přes 20 km na raftech na Slapské přehradě (na stojaté vodě, z hlediska orientace potom proti proudu řeky), zvládli řadu našich vypečených aktivit, i B-týmáky, kteří dokázali tyto aktivity odgarantovat, trávit 24 hodin na stanovištích apod. Letošní OGO byla asi nejlepší ze všech tří ročníků, konečně jsme našli optimální poměr mezi zdroji (tj. co máme k dispozici), aktivitami, počtem účastníků apod. Vlastní závod jsem si užíval – strávil jsem spoustu hodin za volantem, na různých stanovištích, spal málo, během závodu jsem si odskočil do Kladna odpřednášet dvě dvouhodinovky magisterské mikroekonomie (zážitek: když jsem přednášku končil, říkal jsem kolegovi, který učil po mne, že v učebně proběhly dvě náročné dvouhodinovky. Reagoval, že musím být pěkně utahaný. Odpověděl jsem, že nikoliv, že ale jsou asi pěkně utahaní studenti. I když po přednášce jsem se v místnosti pro pedagogy na hodinu natáhl na koberec a spal). OGO pro mne byla o potkávání s lidmi, o pohodovém řešení problémů, o stroji, který šlapal, jak šlapat má. Asi jsme se na letošní OGO dotkly hvězd a asi i proto je dobře, že výzva uspořádat bláznivost čeká na někoho jiného.

Nepíši zde o akcích, na kterých jsem nebyl. Stranou tak zůstane letní zážitková prázdninovka Přesčas, kterou pod garancí Tomáše Vally uspořádali Honza Bensch, Peťka Kocábová, Jan (Kulička) Kulveit, Anša Lauschmanová, Šárka Nováková, Jana (Slůně) Turečková, Karel Valenta, v roli kuchaře potom Tomáš Filip a v roli fotografa Láďa Habásko. Nebyl jsem na ni, ale informace, které mám, říkají, že se povedla. Ostatně svědčí o tom i četnost schůzek účastníků po akci, i to že někteří účastníci (Petra Hocková, Katka Kulhánková, Standa Novák, Martina Podivínská, Martin Škutek) připravují letošního velkovozního Silvestra a jiní (Katka Kulhánková a Petr Škoda) se zapojili do příprav Drsných hor 2009. Nepíši o dalších akcích, které se, co vím, povedly: Tancech tří světadílů - garant Anša Laušmanová, Víkendu na lanech - garant Jan (Tásl) Lednický, Kočovném divadle, kde se garantka akce Kamča Kudlvasrová dokázala vyrovnat s odjezdem dvou externích spolupracovníků, a dalších akcích. Byl jsem sice na Matrixu (šifrovačce VV, přes 800 účastníků – garant Robert Káldy), ale jen v roli B-týmáka, takže, byť jsem si Matrix užil, hodnocení je na někom jiném, jak si myslím, že i Matrix byl hodně dobrý.
Obecně: byl to bohatý rok, rok úspěšný, rok který z hlediska akcí VV stál za to. Děkuji všem – jmenovaným i nejmenovaným, kteří se na něm podíleli, se kterým jsem mohl spolupracovat, kteří mne i dalším lidem připravili spoustu zážitků – zábavných, poučných, veselých, k zamyšlení a tak vůbec.

3.      Rok lidí.
Za ten rok jsem potkal spoustu lidí. Již jsem uvedl a ještě zde uvedu, že jsem za ta setkání rád, mnohá z těch setkání mne velmi obohatila. Člověk je člověkem teprve mezi lidmi – být Robinsonem je možná zajímavé, ale přece jen s ostatními lidmi je to zajímavější. Jak je rozumné mít čas pro sebe, věnovat se sobě, být i sám, přístupy, které hledají spásu v samotě, nejsou mým šálkem čaje. Samozřejmě: chci-li rozumět druhým, musím nejprve rozumět druhým. Ale: chci-li porozumět sobě, nejlépe to udělám tak, že sebe budu konfrontovat s druhými. Druzí mohou být pro mne inspirací, mohou mne rozvíjet, mohou mi hodně dávat. Mnohé z jmen roku 2008 zde byla zmíněna, z jmen, jež ještě nepadla, chci uvést ještě dvě:
- Roberta (Robina) Pika, se kterým jsem asi nejvíce v roce 2008 zašel do hospody, vedl debaty vážné i nevážné, hledali pravdu. Několikrát jsme spolu nesouhlasili, vždy ale šlo o podnětné, přínosné a obohacující debaty.
- Miladu Truksovou, se kterou jsem si v roce 2008 vyměnil nejvíce mailů. Opět byly o ledčems: od toho, co se děje, co děláme, až po otázky vážné a hluboké. Důkaz, že dálka nemusí být nepřekonatelnou překážkou komunikace, i když samozřejmě určitou překážkou je. Právě proto ji ale má smysl překonávat.

Jedním z mých celoživotních témat je otázka získávání a ztrácení přátel: můj život vlastně je o tom, že se v něm lidé objevují a zase odcházejí. Mnozí lidé, se kterým jsem dělal v minulosti v rámci VV či jeho předchůdců akce, se stali mými přáteli, postupně však tento vztah uvadal a někam se ztrácel. S mnohými z daných lidí jsem se už několik lidí neviděl a nevím, co bychom si při případném setkání byli schopni říci.
Dalo by se říci, že doba už je taková: jak má člověk mnoho možností, navazuje vztahy snadněji a snadněji i opouští. Mnohdy jsou ty vztahy v průběhu jejich trvání povrchnější. Rozhodně ale nechci hořekovat – představa celoživotních hlubokých přátelství je krásná, ale obtížně splnitelná. Člověk se logicky mění a logicky tomu odpovídá i okruh lidí, se kterými se stýká. Pokud bychom měli trvat na tom, že již existující vztahy musí za každou cenu přetrvat, mnohdy bychom škodili nejen sobě, ale i zejména těm druhým – jak těm, se kterým jsme nějaký vztah měli, tak těm, se kterým jej mít můžeme. Ekonomicky (možná ošklivě a cynicky) řečeno: každý z nás musí při rozhodování o jakémkoliv vztahu porovnávat mezní náklady a mezní příjmy, které s daných vztahů plynou. Nemá smysl kvůli existujícím vztahům nenavazovat vztahy další, nemá smysl udržovat kontakty jen pro to, že jsme je navázali a nyní už nám nic nepřináší nebo přináší jen málo. Zároveň si ale musíme být vědomi závazků, které s našich vztahů plynou a neměli bychom je opouštět bez jejich splnění. Podle mne tedy nevadí, že v dnešní době je kontaktů více, že jsou kratší a povrchnější. Vadí, pokud jsou opouštěny, aniž by byly splněny závazky, které z nich plynou. Rovněž vadí, pokud se lidé, kteří dříve byli přáteli, v nějakém vztahu, nedokáží i po té, co se intenzita tohoto vztahu vytratila, respektovat, pokud se pomlouvají, škodí apod. Ale to souvisí s mnoha dalšími otázkami, s nichž některých se ještě dotknu. Stručně řečeno jsou určitá chování, která vedou k neopravdovému lidství, kdy člověk je více neplnohodnotnou bytostí než člověkem.
Téma přátelství, vztahů mezi lidmi je téma, kterého se jen tak nezbavím. Pokud se budete pohybovat kolem mne, nezbavíte se jej ani vy – daným tématem se mj. budou zabývat Drsné hory v roce 2009 (27.2.-8.3. jako tradičně v objektu bez elektřiny, s vodu ve studánce, tentokrát na pomezí Rychlebských hor a pásma Kralického Sněžníku).

4.      Rok pedagoga na cestách
Profesí jsem vysokoškolský pedagog. Na podzim roku 2007 jsem si hodně kladl otázku po smyslu svého povolání, zda to, co dělám, dělám dobře, zda má smysl studenty vzdělávat v tom, co je vzděláváme apod. První půlka roku 2008 byla potom stále poněkud rozplizlá a nejasná. Vše se vyřešilo na podzim 2009 – učení mne opět začalo bavit a zimní semestr akademického roku 2008/2009 jsem si hodně užíval. Jak bych se opět neměl hodnotit, myslím si opět ryze nekriticky, že teď učím dobře. Je to jistě mnohdy "one man show", moje exhibice, spousta zvláštních přístupů – např. na první hodině mikroekonomie jsem se studenty hrál Hru na první dojem. Rád nyní studenty vyvolávám k tabuli, nechávám je, ať si na spoustu věcí přijdou sami. Když se jich ptám a neumím, dostávají referáty. Jedné slečny, když neuměla, jsem se zeptal na co chce referát. Odpověděla, že na nic, bryskně jsem reagoval, že na nic ji referát nedám, ale mohla by mi zpracovat dílo "Bytí a nicota" od J. P. Sartreho. Vím, že to nemá s mikroekonomií nic společného, ale koneckonců mohla si za to sama :-). Samozřejmě, že jsem se nad ní slitoval a nechal ji udělat referát pouze na Sartreho. První verzi zcela stáhla z internetu. Když jsem ji to mailem vytýkal, zadal jsem si zároveň její adresu do googlu a tak jsem našel její profil na www.lide.cz, který jsem si prohlédl. Kromě výtek a vysvětlení, že i referát vyžaduje samostatnou práci, jsem do mailu napsal, že má na daném webu zajímavý profil.
Úlohy na posun křivek nabídky a poptávky jsem zkoušel tak, že jsem si otevřel na počítači www.idnes.cz, četl titulky článků a nutil studenty, ať mi dané titulky graficky vyjádří právě pomocí posunů křivek nabídky a poptávky. Když se mne studenti jednou zeptali, kdy spolu půjdeme do hospody, odvětil jsem, že, když mne pozvou, půjdu rád. Jeden večer jsem s nimi v hospodě vskutku strávil a příjemně si s nimi pokecal.
Učím na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS). Škola má hlavní sídlo v Praze – zde má dvě budovy (na Smíchově a na pomezí Vinohrad a Vršovic). Další střediska má v Mostě (učil jsem tam v zimním semestru pravidelně každou středu) a na Kladně (tam jsem byl v létě i v zimě pouze 5krát za semestr). Vedle toho externě učím v Brně na Newton College (v zimním semestru i anglicky) – do Brna jezdím jednou za 14 dní ve čtvrtek. Jednou za 14 dní mne tak v zimním semestru čekal přesun z Mostu do Brna. Proto onen titulek Rok pedagoga na cestách. Hodně z těch cest jsem prospal, hodně jsem si četl, byly ale fajn.
Učení je teď pro mne hodně o kritickém přemýšlení, hledání pravdy. Tím, že se člověk vzdělává, tak se vlastně stává pořádně člověkem – bytostí, která si dokáže vážit druhých, spolupracovat s nimi, vycházet s nimi, bytostí, která o sobě dokáže pochybovat, přijmout názor jiných i stát si za názorem svým. Snažím se, aby ve výuce byla opravdovost, aby šla do hloubky, ale aby i reagovala na aktuální otázky. Snad se mi daří. Rozhodně ale nyní chci ve svém "mesiášském poslání" šířit vzdělání pokračovat, takže se máte na co těšit :-).

5.      Rok Heidelbergu
2,5 měsíce roku 2008 jsem strávil mimo ČR – v létě jsem byl v Německu, konkrétně v Heidelbergu, kde jsem studoval na tamní univerzitě němčinu. Byl to hodně příjemný čas, čas vypadnutí z každodenního shonu, čas, kdy jsem byl od běžných starostí dostatečně daleko, kdy jsem měl prostor pro sebe. Potkal jsem se za tu dobu se spoustou lidí z různých zemí, nasál barevnost světa, rozdílné přístupy a pohledy. Jak většina z těchto kontaktů nepokračuje, jsem za ně rád. Měl jsem možnost si znovu uvědomit, že i jinde řeší podobné problémy a otázky, že život je vždy o starostech, hledání optima mezi zdroji a příležitostmi, že zvládat běžný život, onu průměrnou každodennost téměř nikde není jednoduché. Měl jsem možnost si znovu uvědomit, že ač v ČR na spoustu věcí nadáváme, stěžujeme si, máme to štěstí, že žijeme v té bohatší části světa, že mnohé naše potřeby, které jinde zůstávají jen snem, jsou uspokojovány.
Německo je vyspělá země ale i ono se potýká s nezaměstnaností, spíše stagnujícím tempem růstu hrubého domácího produktu, růstem rasistických nálad. I v Německu řeší řadu komplikovaných otázek, kdy zájmy jednotlivých zúčastněných osob jsou z podstaty věci protichůdné a najít řešení, které by bylo výhrou pro všechny, je složité, zdlouhavé a mnohdy náklady tohoto hledání převyšují užitek z něj plynoucí.
Měl jsem možnost se toulat a z Heidelbergu jsem vyrážel jak po Německu – Karlsruhe, Stuttgart, Ulm, Koblenz, Bonn, Kolín nad Rýnem, Duseldorf, Konstancz (Kostnice), Schwarzwald a také mimo: byl jsem v Lucembursku, ve Švýcarsku, ve Francii (Paříži a Strasbourgu) i v Londýně – v Londýně jsem oslavil své letošní kulaté narozeniny, prostě jsem chtěl v danou dobu být na Trafalgar square a tak jsem na něm byl. Londýnem jsem se o víkendu na přelomu srpna a září toulal nazdařbůh, jezdil autobusy, metrem apod., jak zrovna jely, procházel se v noci kolem Temže apod.
Ty 2.5 měsíce byly celkově hodně příjemně strávený čas a jsem za něj rád.

6.      Rok ekonomické krize
Zvláště poslední 4 měsíce roku 2008 patřilo k nejčastějším slovním spojením slova "ekonomická krize". Jak je to možná zatím poněkud nadnesené spojení – celosvětově tempo růstu hrubého domácího produktu (HDP) zatím neklesá, je možné, že k nějakému poklesu dojde. Rovněž je zřejmé, že se řada ekonomik potýká s problémy, HDP v nich stagnuje, nezaměstnanost roste, řada firem a dalších subjektů krachuje, takže vlastně ekonomická krize ano.
Vysvětlovat její příčiny je na dlouho a složité. Jedním z pozoruhodných pozitiv krize ale je, že vzrostl zájem lidí o ekonomii jako vědu a teorii – spousta lidí se mne nyní ptá proč krize vznikla, jak ekonomika funguje apod. S jistou nadsázkou se dá říci, že poslední měsíc nedělám nic jiného než že někomu vysvětluji ekonomii. Krize je pro mne i výzvou – na konec března 2009 (27.-29.3.) jsme v rámci VV naplánovali akci "Ekonomická víkendovka aneb finanční krize zážitkem", kde se pokusíme řadu věcí s krizí, které s krizí souvisí včetně jejich příčin, vysvětlit zážitkovou metodou.
Stručně by se dalo říci, že krize je logickým důsledkem kapitalismu, tržního systému, tedy systému, který motivuje lidi, aby se měli dobře, aby dosahovali zisku. Pokud však v honbě za ziskem podceníme riziko, pokud si dlouhodobě chceme užívat, aniž by k tomu měli odpovídající zdroje, tj. pokud žijeme dlouhodobě na dluh, aniž by byla velká naděje, že své dluhy dokážeme splatit, nutně se to někde projeví. Krize je projevem toho, že mnohé subjekty podcenili zásady opatrnosti, byli příliš zaslepeny ziskem a pro jeho dosažení byli ochotny udělat ledacos.
Svůj nesporný podíl mají i centrální banky – např. Americký FED měl úrokové sazby dlouho příliš nízko, což vedlo k nadměrným půjčkám. V okamžiku, kdy úrokové sazby zvýšil, staly se mnohé půjčky včetně hypoték obtížně splatitelné. Rovněž vlády (na prvním místě v USA) prosazovaly podporu půjček, aniž by se zajímaly, zda lidé, kteří půjčky dostanou, je budou schopny splácet.
Přesto mne současná krize nevede k závěrům, že se kapitalismus a tržní systém přežil, že mají být něčím nahrazeny. Jiné systémy končí v mnohem větším marasmu, lidské nesvobodě a stagnaci. Svým způsobem nejsem nadšen z masivní státní podpory, která je reakcí na krizi – kupř. si myslím, že kdyby americké automobilky (Ford, GM, Crysler) zkrachovaly/zbankrotovaly, bylo to nejlepší řešení. Státní úředníci nikdy nerozhodují o svých penězích, tudíž z principu věci nejsou stimulováni, aby rozhodovali efektivně. Krize by naopak měla být výzvou k větší samostatnosti a zodpovědnosti – pouze lidé, kteří jsou samostatní, mají důvod vážit poměr zisků a rizik. Honba za ziskem podle mne sama o sobě není špatná, díky ní máme více možností. Špatné je, pokud subjekty, které o zisk usilují, nenesou rizika ze svého konání, pokud mají nějakou jistotu, že o ně bude postaráno. V takovém případě není divu, pokud krize přijde.
Ekonomie jako věda má obrovskou výhodu i nevýhodu zároveň – je to věda o prostředcích jak mohou ekonomické subjekty dosáhnout svých cílů, ale není to věda o samotných cílech. Ekonomie vlastně říká: "je mi jedno, jestli má někdo rád holky a jiný vdolky", nepřísluší mi hodnotit, co je lepší, co já zkoumám, je, jak s minimem nákladů/zdrojů dosáhnout co nejvíce holek či vdolků (případně obojího). Otázka hodnot patří do filosofie, etiky a nutně bude otázkou vždy rozporuplnou - lidé jsou různí a nutně musí mít různé hodnoty. Tím rozhodně nechci říci, že bychom na problematiku hodnot, cílů i hodnotových otázek spojených s dosahováním cílů měly rezignovat. Právě naopak – současná ekonomická krize je opět připomenutím, že musíme o cílech i hodnotách s nimi diskutovat, že pokud cíl povýšíme na všechno, tak mnohé opomíjíme. Dokázat zvážit poměr mezi ziskem a riziky, dokázat si spočítat, zda je cíl realistický, zda jsme schopni nést všechny závazky spojené s jeho dosažením, znamená přemýšlet, znamená mít schopnost kritického myšlení, znamená usilovat o moudrost a tím svým způsobem o spásu. Ač jsem ekonom, nemyslím si, že pouze ekonomie může odpovědět na všechny otázky lidského údělu, naučí nás zodpovědnosti. Ekonomie je důležitým prostředkem na cestě k opravdovému člověku, člověku práv i závazků, výzev i zodpovědností, svobod i povinností. Pojmy uvedené v poslední větě však musí být promýšleny mimo ekonomii. Současná ekonomická krize je opět výzvou, abychom o těchto otázkách začali přemýšlet, abychom znovu podrobili zkoumání to, co je (praktický svět), problematiku spravedlnosti i moudrosti. Znovu však opakuji, člověk je svobodná bytost a pokusy uzamknout ho v nějakém světě jedině správných pravd, tuhé regulace, neiniciativy, jsou proti samotné podstatě lidství. Sloganovitě: "krize je důvod k obnově kapitalismu a tržního hospodářství, k odstranění toho, co vedlo k neodpovědnosti, nikoliv však důvodem k odstranění kapitalismu či trhu".

7.      Rok knih a dalších kulturních zážitků
Jsem člověk, který  rád čte. Bohužel v poslední době převážně pouze odbornou literaturu, takže i v roce 2008 jsem přečetl několik ekonomických, filosofických a dalších knížek. Teď těsně před vánoci jsem si třídil svou knihovnu a uvědomil jsem si, že je spousta textů, které jsem už delší čas neměl v ruce, který by stály za předčtení, o kterých bych rád přemýšlel. Vnitřně mne štve, že nestíhám číst více, že mnohé, z toho, co jsem přečetl jsem zapomněl, že četba ve mne zanechává spíše menší než větší stopy. I zde asi platí, že kvantita nemusí jít spolu s kvalitou, že, jak možností něco si přečíst je spousta, tak mnohdy je to na úkor času u knihy se pořádně zastavit, vracet se k ní, číst zepředu, zezadu apod.
Hodně často říkám, že bych chtěl mít alespoň dva měsíce, kdy bych si jenom četl. Možná je ale dobře, že je nemám, život nemůže být jen o četbě, ale i o praktické aplikaci toho přečteného. Snažím se to a snad se to daří. Snad nějaké odrazy z toho, co jsem přečetl, jsou v akcích VV, ve výuce mých studentů, v průměrné každodennosti i ve chvílích neobyčejných. Snad je zde kus porozumění, pochopení, tolerance, nabídky pomoci, hledání, moudrosti i spásy. Snad ano.
Maje ony grafomanské sklony, i letos jsem něco napsal. Nebyla to přímo kniha a kapitola do knihy, kterou by v příštím roce mělo vydat nakladatelství Computer Press a která se by měla mít název "Odmaturujte ze společenských věd". Kupodivu jsem tam nepsal kapitolu o ekonomii, ale o filosofii. Je to sice zvláštní, když laik píše základy filosofie, ale dostal jsem danou nabídku (tak trochu se známosti) a rozhodl se ji využít. Text vznikal zejména během května a června letošního roku a bavil mne. Musel jsem kvůli tomu opět přečíst spoustu filosofických textů, ale četl jsem je rád, snažil jsem se z nich vytáhnout to podstatné, co by podle mne maturant, který chce maturovat ze společenských věd (a tedy i z filosofie) znát. Pochopitelně jsem byl limitován požadavky nakladatele i osnovami, jak se společenské vědy na středních školách učí, ale vzhledem k tomu, že text byl přijat, tak bych se do nich měl vejít. Ostatně doufám, že na jaře uvidíte sami a pokud se budete chtít něco dozvědět o filosofii, máte možnost.

Rok 2008 byl i rokem dalších kulturních zážitků. Nejvíce kultury jsem absolvoval v Brně – vždy říkám, že do Brna kromě za kamarády (až do prázdnin bydlel Robert Pik v Brně) jezdím za kulturou. V Hadivadle mohu doporučit představení Doma u Hitlerů aneb historky z Hitelrovic kuchyně nebo Indiáni v ohrožení – díky tomuto představení jsem alespoň na chvíli pochopil teorii relativity, bohužel jsem ji už zase zapomněl. V Praze v Dlouhé třídě mne zaujalo Maškaráda čili Fantom opery (díky Ivče Mátlové). Jednou jsem po výuce zůstal v Mostě a šel do tamního divadla na představení Smíšené (po)city - hraje se i v Praze v Divadle u hasičů. V samotném závěru roku jsem viděl skvělou derniéru představení 1+1=3 v podání herců amatérského souboru Brnkadla z Domů dětí a mládeže v Lužánkách. Z filmů mne zaujal dánský film "Kde je tady ředitel?" či Zelenkovy Karamzovi. I v Heidelbergu jsem se snažil chodit do kina, takže jsem tam mj. viděl film Ďáblova dílna – o tom, jak vězni v koncentračním táboře falšovali za druhé světové války libry a dolary. Po návratu jsem se snažil navštěvovat festival německy mluvících filmů, nejvíce mne asi zaujal Proti času (zejména doporučuji účastníkům Přesčasu) či film Vnitřní bezpečnost rozebírající problematiku teroristických útoků, které v 70. letech 20. století prováděla v Německu Frakce Rudé Armády.
Koncertů jsem absolvoval málo – asi jediným objevem byl zpěvák, který si říká Xindl X. Dostal jsem se k němu náhodou: na sociálních dovednostech byl jeden účastník, který hraje v kapele Barevný nátěr. Za 4 týdny měl tento účastník koncert v Brně, v době, kdy jsem tam též byl , takže jsem na tento koncert šel – šlo o dvojkoncert, kde vedle Barevného nátěru vystupoval i Xindl X. Musím přiznat, že se mi líbil více než Barevný nátěr – dokonce jsem na Xindla X po zhruba měsíci těsně před vánoci šel znovu.
Na druhou stranu přece jen: ačkoliv jsem zde vyjmenoval řadu zajímavých kulturních děl, musím se přiznat, že nemám pocit, že by mne některé totálně uchvátilo, zaujalo tak, že bych se k němu musel absolutně vracet. Než jsem napsal výše uvedená díla, musel jsem se několikrát různě podívat, abych si vzpomněl na jejich názvy, o čem vlastně byly. Možná už jsem na kulturní zážitek s velký Ž příliš starý, možná už jsem těch kulturních zážitků  zažil příliš mnoho – a protože mezní užitek z následující spotřebované jednotky začne být vždycky dříve či později klesající (tj. následující jednotka přináší menší užitek než předcházející), nemám na ten velký zážitek už vlastně nárok. Možná je to opět daň době – za její uspěchanost, povrchnost, za přemíru zážitků. Samozřejmě, že za to nemůže doba, ale jaký život člověk žije – vždy se lze době vzepřít, žít jinak.
Skutečnost, že žádný z kulturních zážitků nebyl tím zážitkem s velkým Ž nehodnotím, spíše konstatuji, je tomu tak a možná tomu tak má být – neočekávejme, že život se bude skládat ze samých velkých zážitků. Ty mají nastávat jen párkrát, abychom si jich dokázali vážit, vychutnat, užít. Příliš mnoho velkých zážitků může znamenat smrt člověka, jeho rozpuštění v zážitcích, ztrátu lidské podstaty. Bylo by chybou, kdyby v lidském životě žádné velké zážitky nebyly, ale příliš mnoho velkých zážitků být nemůže.

8.      Rok anděla i ďábla
Rok 2008 byl rokem, kdy jsem doufám pomohl několika lidem, kdy jsem udělal pár dobrých skutků, kdy jsem byl nezištný, kdy jsem za pomoc nic nechtěl. Zároveň byl určitě i rokem ďábla, kdy jsem byl nepříjemný, nesnesitelný, nespravedlivý. Snad dva zážitky:
První: těsně před odjezdem do Německa jsem na cizí účet u ČSOB chtěl (a potřeboval) vložit eura, tj. chtěl jsem na cizí účet uskutečnit vklad v hotovosti. Pokladní mi řekla, že to není možné, že peníze na účet vedený v cizí měně (EUR, USD apod.) může u ČSOB vkládat pouze majitel účtu. Nechal jsem si zavolat jejího vedoucího a pokoušel se ho přesvědčit, že danou operaci potřebuji uskutečnit. Nepovedlo se. I začal jsem mu sprostě nadávat. Bylo to neprofesionální, neasertivní, ošklivé, nesprávné, ale v té chvíli mi to udělalo hluboce dobře. Nadával jsem mu takto nějakou chvíli – minutu, dvě?, a pak naštvaný, že jsem danou operaci neuskutečnil, ale svým způsobem spokojený, že jsem si ulevil, jsem banku opustil. (Pozn. na okraj: danou finanční záležitost jsem nakonec vyřešil jinak a vše bylo OK).
Druhý: v červnu jsem absolvoval státnicový maratón. Jednou jsem zkoušel na Kladně – tradičně bylo na zkoušení asi 10 studentů. Studentka, která šla asi jako druhá, z ekonomie podle mne věděla hodně málo a podle mne to nebylo na to, aby státnici udělal. Na neveřejném zasedání státnicové komise jsem ji tedy navrhl čtyřku. Ostatní členové komise mne začali přemlouvat, abych ji dal trojku. Prohlásil jsem, že nechci, že si opravdu nemyslím, že by uměla. Dále jsem řekl, že o známce rozhoduje komise jako celek a že samozřejmě mohu být přehlasován a ona studentka trojku dostat může, že bych ale v takovém případě chtěl nechat zaprotokolovat, že jsem byl přehlasován. Nakonec se nehlasovalo a ta studentka čtyřku vskutku dostalo. Ještě týž den byla asi jako předposlední zkoušena jiná studentka, jejíž znalosti se od té co šla asi jako druhá, příliš nelišily. Tentokrát jsem ale rezignoval, a když komise opět začala naléhat, ať ji trojku dám, jsem ustoupil a trojku dal. Pokud se ptáš, kde je spravedlnost, musím odpovědět, že zde není.
Ďábel je v každém z nás. Jsme lidé, tudíž nedokonalé bytosti, nutně tedy děláme chyby, omyly i nespravedlnosti. Není to rozhodně omluva – jsme za veškeré své skutky zodpovědní a musíme nést jejich následky. Má smysl dělat vše pro to, aby chyb, špatných skutků apod. bylo co nejméně – jednou z cest, jak se jim vyhnout je třeba prostřednictvím vzdělávání, zdokonalování se, ale nevyhneme se jim. Myslím si, že potom není málo, když si dané věci dokážeme alespoň přiznat, byť už je nenapravíme, když se za ně dokážeme omluvit.
Chtít, aby život byl bez jakýchkoliv nespravedlností, křivd, znamená chtít, aby nebyl lidský. Byl by sterilní, svým způsobem předem naprogramovaný, bez překvapení, bez prostoru pro lidskou iniciativu. Přiznávám se, že mi proto poněkud vadí moralisté, kteří neustále připomínají selhání jiných, kteří pro chyby nevidí v lidech to pozitivní. Zatratit toho, kdo udělal nějakou chybu či něco špatně, je strašně jednoduché, vážit dobro a zlo, je složité a podporovat dobro – byť je ho mnohdy málo, ještě těžší. Pouze prostřednictvím zatracení a kritiky však dobro nezískáme. Ostatně známé biblické úsloví říká: "ať hodí kamenem, kdo sám je bez viny." Takže než jednoznačně zatratíme, važme, zda je to ta jediná správná cesta.

9.      Rok různých světů
Pohybuji se sice pro mne ve známých prostředích/světech – např. svět vysokoškolské výuky, svět vědy, svět zážitkových akcí apod., přesto jsou dané světy mnohdy od sebe velmi vzdálené. Mnozí lidé, kteří obývají převážně jeden z daných světů, se na ten druhý dívají divně, či do něj nejsou schopni zapadnout. Klasickým příkladem byla účast mých studentů v roli B-týmáků na Octogintě (OGO). Jedné skupině – protože při výuce neustále vyrušovali, jsem dal test, který z cca 40 studentů napsali 4. Ti, co jej nenapsali si mohli vybrat – buď místo testu zpracují ekonomickou esej nebo pomůžou v roli b-týmáka na OGO, konkrétně na kopci Děd. Nejprve o roli B-týmáka projevilo zájem asi 15 studentů. Když zjistili, že budou muset být v lese, po tmě, sami, většina z nich odřekla účast a dívala se na lidi, kteří do toho šli, na samotné závodníky i b-týmáky z jiných světů poněkud podivně.
Jiní lidé se mne ptají: jak ty světy dokáži zvládat, jak dokáži v sobě integrovat třeba svět ekonomie a svět filosofie. Říkám, že to jde. Určitě si nemyslím, že daná cesta, je cestou pro každého, určitě netvrdím, že je snadná, ale slovy uhlobarona Ptáčka (kontrolní otázka: v které hře tato postava vystupuje? – za správnou odpověď budou malé odměny, neb je to důkaz, že jste dočetli až sem J): "mne to baví". Už jsem si na to své putování rozdílnými světy zvykl. Vlastně bych to nebyl já, kdybych jimi takto neputoval, nepřecházel z jednoho do druhého.
Mohl bych psát o řadě dalších světů. Mohl bych třeba začít rozebírat svět politiky a vyjadřovat se k nejrůznějším kausám (nová budova Národní knihovny, radar v Brdech ano či ne, Lisabonská smlouva ano či ne, poplatky ve zdravotnictví ano či ne). Vědomě to neudělám. Pouze napíši, že mi vadí, že věcné otázky, kdy různí lidé mohou mít různé postoje a zájmy a tudíž i různé názory, jsou často převáděny na emotivní a principiální rovinu typu "jsi proti radaru, jsi agent Moskvy/jsi pro radar, jsi agent Washingtonu". Věcná diskuse o hledání pokud možno optimálního řešení, přičemž často nemůžeme najít absolutně nejlepší řešení, ale spíše nejlepší řešení z existujících často spíše špatných řešení) se tak vytrácí a přesouvá se do roviny obviňování, osobních útoků apod. Demokracie je diskuse, ale i diskutovat je třeba umět, protivníků je třeba zpravidla si vážit, nedělat z nich hned nepřátele státu. Opět vidím jako klíčovou roli výchovy, vzdělávání – nejsou sice samospasitelné, ale mohou výrazně pomoci. V tomhle zatím spíše selháváme a místo umění věcné argumentace učíme umění nabiflovat se fakta. Abych jen nekritizoval, tak doufám, že v rámci své výuky, v rámci akcí VV snad něco pro to, aby se lidé naučili umění věcné argumentace, vážit si protivníků apod., dělám.

10.  Rok neznámých aneb budoucnost je vždy otevřená
Zatím jsem psal spíše o roce 2008. Jeho čas je ale už jednoznačně vyměřen. Psát o roku 2009 znamená psát o budoucnosti, která je vždy otevřená. Mimochodem na jednom semináři jsem slyšel, že pokud budoucnost je známá, můžeme hovořit maximálně o nepravé budoucnosti. Nejsem prognostik ani věštec a rozhodně nechci budoucnost předjímat. Možná proto na závěr pouze jakési desatero (vlastně jedenáctero) pro rok 2009, možná banální, možná hlubokomyslné, ale moje :-):
za prvé: usmívej se, vždy může být hůř.
za druhé: poslouchej a pozoruj ostatní lidi, mnozí mají v řadě činností absolutní i komparativní výhody, vědí co říkají i dělají. Rozhoduj se ale sám.
za třetí: není jedno, kam jdeš a jakou tam jdeš cestou. Vybírej si. Cesta může být cíl, ale cíle jsou i jiné věci než cesta.
za čtvrté: každý čin má zamýšlené i nezamýšlené důsledky. Zvažuj důsledky svých činů, nikdy je ale nezvážíš zcela. Nezapomínej, že i malý cíl je mnohdy více než pouhá slova.
za páté: dávej, kdy je třeba dávat, ber si, když si můžeš brát. Nezapomínej na druhé ani na sebe a hledej rovnováhu mezi potřebami druhých a svými.
za šesté: užívej si dnů i nocí. Poezii a krásu jde najít i v průměrné každodennosti. Měj velké cíle ale nezapomínej, že nejen velkými věcmi živ je člověk.
za sedmé: neříkej "my", říkej "já". Jen ty neseš zodpovědnost za svůj život. Jen ty se v konečných důsledcích rozhoduješ, děláš věci dobré i zlé.
za osmé: u jednotlivých činností porovnávej mezní náklady a mezní užitky/příjmy. Nezapomeň, ale že někdy je dobré rozhodnout se "bláznivě", bez hlubšího rozmýšlení. Život nejde naplánovat a rozškatulkovat.
za deváté: jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek. Počítej ale, že je to dřina a že se to nemusí vždy vyplatit, respektive povést.
za desáté: začni na začátku, potom pokračuj a až přijdeš na konec, tak skonči. Inteligent sice zvládá chaos, mít alespoň nějaký řád se však vyplatí.
za jedenácté: nezapomeň, že všechno může být i jinak. Neboj se zpochybňovat, včetně zpochybňování sebe sama, neboj se ze sebe udělat legraci.

11.  Jo a ještě něco J:
- měj se fajn. Měj štěstí i zdraví.
A užij si to J.

Petr/Wawi