Opět tu je závěr prosince, čas vánoc, silvestra, čas půlnoci, kdy láme se rok jako chléb. Je to také čas, kdy Petr Wawrosz píše (obvykle dlouhý, složitý a nesrozumitelný) text, který vydává za vánoční a novoroční přání a úvahu. Je tomu tak i letos.
První z těchto textů vznikl v roce 2001, od té doby dané texty píši každoročně, v roce 2009 se tedy jedná o deváté pokračování. Pokouším se, aby každý text bylo nějak nový, originální, což samozřejmě jde těžko. Letos se to ale snad zdaří. Řada lidí, kteří mne znají, logicky ví, že dané texty píši - koneckonců mnozí jej několikrát dostali a někteří možná i přečetli, dobře jim tak. Tudíž v průběhu roku 2009 jsem dostal několik dotazů, zda-li i letos něco vznikne. Od května jsem odpovídal, že text je napsán. V roce 2009 tedy můj text nevznikal v závěru roku. Velká jeho část byla napsána na přelomu dubna a května. Původně vznikal jako jedno osobní přání. Když jsem ale daný text vytvořil a přečetl, usoudil jsem, že by bylo škoda, kdyby jeho adresátem byla pouze jedna jediná osoba.
Nicméně původní text byl opravdu osobní, takže k tomu, aby byl určen pro širší veřejnost, musel být upraven. Úpravy vznikaly v druhé polovině roku. Něco jsem škrtal, něco doplňoval, něco měnil. Reagoval jsem při tom na to, co se kolem mne dělo, takže je, svým způsobem, i aktuální.
Daný text je moji aktuální abecedou. Vzal jsem všechna písmena české abecedy a různá slova, která na dané písmeno začínají. Nad danými slovy jsem se pokusil zamyslet, definovat je, nějak rozebrat. Výhodu daného přístupu je, že text není nutno číst celý, stačí si přečíst slova, která Tě zajímají – jejich přehled najdeš v úvodu.
Při vzniku textu jsem čerpal z myšlenek, příběhů. textů apod. řady osob. Řada lidí mne při psaní inspirovala. Sluší se těmto lidem poděkovat. Jejich přehled je uveden (v zásadě v abecedním pořadí dle příjmení níže). Vlastní text posílám v příloze.
Samotný text je vcelku obsažný, zde budu proto už stručný.
Přeji to, co se standardně přeje – štěstí, zdraví, lásku, přátelství, sílu, naději ...
... a možná nějakou odpověď na otázky, které v mém textu jsou
... nebo nějakou otázku
... nebo něco jiného, protože "to důležité, je stejně nevyslovitelné a neviditelné".

Petr – Wawi

Za inspiraci při psaní textu děkuji (mimo jiné) následujícím osobám:
Arno Anzenbacher, Zygmunt Bauman, Václav Bělohradský, Petr Bezruč, Martin Buber, Miguel Cervantes, Lewis Carroll, Jára Cimrman spolu s Ladislavem Smoljakem a Zdeňkem Svěrákem, Karel Čapek, Wabi Daněk, John Donne, Klaus Dörner a Ursula Plog, Luc Ferry, Stanley Grenz, Martin Heidegger, Denis Hopper spolu s Petrem Fondou a Jackem Nicholsonem, Bohumil Hrabal, Viktor Hugo, Johan Huizing, členové skupiny Chinaski, Karl Jaspers, Franz Kafka, Immanuel Kant, Václav Klaus, Karel Kryl, Robert Křesťan a skupiny Poutníci a Druhá tráva, Lukáš Kučera, Ondřej Ládek, Arthur Laffer, Jan Masaryk, Tomáš Garrigue Masaryk, členové skupiny Mńága a Žďorp, Richard Müller, Jaromír Nohavica, Vítězslav Nezval, Petr Janda a skupina Olympic, Dušan Klein a Ladislav Pecháček, Scott M. Peck, Miroslav Petříček, Robert Pik, Michal Prokop, Erasmus Roterdamský, Jean Paul Sarte, Paul Samuelson a William Nordhaus, členové skupiny Spirituál Kvintet, William Shakespeare, Jan Slavík, Sokrates, Jan Svěrák, členové písničkářského seskupení Šafrán, Vladimír Špidla, René Thom, Milada Truksová, Jaroslav Uhlíř, Jiří Voskovec a Jan Werich, Luddwig Wittgenstein, Zdeněk Vřešťál, Karel Zich, Jitka Zowadová.

O která slůvka vlastně půjde

 

A	abeceda, absolutno, adresa, asociace
B	blázen, blbec, bod, bolest, bůh
C	cesta, cíl, cit, citrón
Č	čas, čest, čin, člověk
D	dávno, déšť, dopis, dotaz
E	elixír, entropie, epizoda, externalita
F	fakt, fragment, filosofie
G	gesto, globalizace, Gogole, guma
H	Hamlet, hra, hrana, hranice, heslo
CH	charakter, chat, chléb
I	improvizace, inteligence, intimita
J	já, jablko, jádro, jako, jízda
K	karavana, karta, kniha, krize, kříž
L	láska, lék, les, list
M	maximum, minimum, místo, moc, moudrost, muset
N	nabídka, názor, nevím, nicota, noc
O	obzor, obdiv, obličej, odpočinek
P	pěšák, pokora,  pokrok, politika, přítel
Q	Quijote, Quasimodo
R	radost, razítko, rok, rozpočet, rozum
Ř	řada, řeč, řeka
S	signální, smysl, smrt, smutek, srdce, svět
Š	šach, šafrán, šrám, štěstí
T	tíha, touha, text, tulák
U	úcta, událost, úkol, úspěch
V	vina, vítězství, vlast, výzva
W	Wawi
X	Xantypa, Xerox, xindl
Y	y (neznámá)
Z	zábava, začátek, závěr, závazek, změna
Ž	žába, žízeň, život

 

 

A jakoabeceda, absolutno, adresa, asociace

 

 

A

nazváno buď prostou chatrčí

O palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu!

Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí

a člověk neví kam by složil hlavu

...

(Vítězslav Nezval: Abeceda).

 

 

Abeceda: abecedou to všechno začíná, abeceda je řád, pořádek, systém. Kolikrát v životě člověk začíná, kolikrát v životě váhá mezi řádem a chutí dělat něco nespoutaného, jen tak si hrát, blbnout? Abeceda je nutnost, byli bychom bez ní ztraceni. Spousta věcí by bez písmen, bez jejich uspořádání nešla. Tento text je moji abecedou. Ale jaká je vlastně tvoje abeceda? Jaká slova přiřadíš jednotlivým písmenům?

 

 

Absolutno: hned na úvod složité a obtížně definované slovo. Představuji si ho jako něco nad námi, něco konečného, jednoznačně určeného, něco definuje lidské možnosti, něco těžkého, závažného. Nevím, jak to máš Ty. V každém případě přeji, ať se v té konečnosti, těžkosti dokážeš pohybovat, ať se v ní neztratíš, ať Tě absolutno nerozdrtí.

 

 

Adresa: místo, které je jednoznačně určeno. Může to být vlastní fyzická adresa, mailová adresa i jiná adresa. Adres je na tisíce, však ne každou adresu lze nazvat dobrou adresu. Dobrých adres je vlastně málo, musí se složitě nacházet, jsou skryty. Jejich hledání je složité a vyžaduje úsilí. Tak ať se Ti to daří.

 

 

Asociace: asociací bude tento text plný. Asociace dovoluje spojit naprosto nesourodé věci, umožňuje být nevážný, dělat eskamotérské kousky, žonglovat se slovy, s fantazií. Asociuji rád - mé povídání je plné odboček, asociací. Jaké jsou tvoje asociace?

 

 

 

 

B jako blázen, blbec, bod, bolest, bůh

 

 

Blázen: existují zajímavé texty "Chvála bláznovství" od Erasmuse Roterdamského (již z počátku 16. století) nebo "Bláznit je lidské" od německých psychiatrů a terapeutů  Klaus Dörnera a Ursuly Plog. Ač jejich poselství je široké a složitější, v těch názvech je skryto přesvědčení, že nejsme jen racionální bytosti a že na bláznovství je spoustu krásného. Hranice mezi rozumem a šílenstvím, mezi normalitou a nenormalitou, mezi bláznovstvím a ... (čím vlastně?) jsou křehké, nezřetelné, snadno se mohou překročit. Pokud se k bláznovství budeme stavět pozitivně – přičemž vím, že k reálným projevům bláznovství je mnohdy velmi těžké stavět se pozitivně, snad tím získáme kus sebe, kus opravdovosti.

 

 

Blbec: nejhorší ze všeho je srážka s blbcem, říká jedno úsloví. Osobně se srážím s blbci hodně často. Někdy zuřím, někdy si to užívám, hodně často švejkuji, někdy bojuji, mnohokrát mávnu rukou. Na srážku s blbcem neexistuje žádný návod, jednoznačný recept. Opět nemá smyl přát si, ať se člověk s blbcem nesráží, to prostě nejde. Spíše můžeme vyjádřit touhu, ať z těch srážek vyjdeme posilněni, bez ztráty na cti.

 

 

Bod: tečka uprostřed miliónů dalších bodů. Malé nic. Přesto jsou některé body důležitější než jiné. "Existuje bod, ze kterého není návratu, a tohoto bodu je třeba dosáhnout, napsal Franz Kafka. Jaromír Nohavica vysvětluje ve své teorii alkoholového kopce (film "Rok ďábla), že je nějaký bod, jehož dosažením se užitek z alkoholu mění v problém – křivka užitku z alkoholu má tvar kopce. Na stejném principu je postavena Lafferova křivka, která říká, že od určitého bodu nevede zvyšování daňové sazby k růstu daňového výnosu, ale naopak jeho výnos klesá. Dané body lze označit za kritické body (pojem se používá i v dalších teoriích). Jaké jsou tvé body, z nichž není návratu? Jaké jsou tvé kritické body?

 

 

Bolest: každý ji ve svém životě zažívá, každý ji v sobě má. Bolest k životu patří, život je těžký, přát život bez bolesti znamená přát nesplnitelné. Spíše má smysl přát, ať bolest, když už musí být, posílí, ať v ní najdeš sílu, ať je něčím obohacující, přínosná. Možná i jen, ať ji dokážeme překonávat, snášet, ať si ji dokážeme přiznat. Buďme ohleduplní k člověku s bolestí, jsme tím ohleduplní i k sobě.
"Děkuji, děkuji za bolest,
jež učí mne se tázat,
děkuji, děkuji za nezdar:
ten naučí mne píli,
bych mohl, bych mohl přinést dar,
byť nezbývalo síly,
děkuji, děkuji, děkuji."

zpívá Karel Kryl. Děkujme tedy i za bolest, za to, že učí nás tázat.

 

 

Bůh: co má psát o bohu člověk, který v boha nevěří? Opět nevím, jak to máš Ty. Ať už je Tvůj vztah k slovu bůh jakýkoliv, nelze se tomu slovu vyhnout, nelze o něm nepřemýšlet. Přeji tedy, ať se toto rozvažování daří, ať v odpovědích na otázky spojené se slovem bůh nejsou jen pochybnosti, ale i nějaká přesvědčení a jistoty.

 

C jako cesta, cíl, cit, citrón

 

 

Cesta a cíl: I cesta může být cíl, ale cíl je více než cesty. Cíle jsou velké i malé, cesty daleké, hezké, úzké, prašné i kdo ví jaké? Jak to máš Ty? Jaké jsou Tvé cíle? Kam vedou Tvé cesty? Ne, nechci znát odpovědi - i když trošku vlastně ano, ale vím, že je to hodně intimní. Nabízím (a to nejenom u těchto dvou slov) jen otázky k hledání odpovědí.

 

 

Citrón: něco hodně kyselého, ale i hodně zdravého. Je v něm hodně symboliky. Zdravé a prospěšné zpravidla není zadarmo, bez nějakého utrpení, nepříjemnosti a bolesti. Kdyby bylo, tak by nám asi zevšednělo, asi bychom si jej nevážili. Co jsou tvoje citróny, co musíš pro zdraví, pro prospěch, pro úspěch, pro sebe obětovat?

 

 

Cit: cit dělá člověka člověkem. Bez citu bychom byli pouhé mechanické bytosti, bytosti, které si nemají co říci, bytosti, které žijí vedle sebe, aniž by se vlastně chápali. Cit zahrnuje spoustu pocitů – třeba lásku i nenávist. Cit je zvukomalebný, barevný, bohatý. Cit je lidský. Jaké jsou Tvé city? Co právě teď cítíš?

 

Č jako čas, čest, čin, člověk

 

 

Čas: nelze se ptát, co je čas, o čase nelze říci, že jest. Tak alespoň praví učebnice filosofie. Čas máme každý vyměřen, možná bohem, možná osudem, možná námi. Můžeme jen využívat, můžeme s ním hospodařit. Jaký je tvůj čas? V které fázi svého života jsi? Čas může mít mnoho barev, významů a tváří, přeji, ať jsou to ty pravé i příjemné.

 

 

Čest: "jediné, co nám zbývá, je čest, a i té je zatraceně málo" – citát, který s oblibou říkal Vladimír Špidla. Cti by nemělo nikdy zůstávat zatraceně málo. I když už nemáme nic jiného, měla by nám zbýt hodně, ale opravdu hodně cti. Daří se Ti to? Přeji, ať se tak děje.

 

 

Čin: i pouhý malý čin je víc než velká slova, říká jedna moudrost. Jsem člověkem slov, ale snad jsem i člověkem činů. Jaké jsou tvé činy? Dobré, špatné, jiné? Na člověku je krásné i hrozné to, že je schopen velkých činů ve jménu dobra i zla. V jednom z letošních Respektů vyšel článek o Karlu Čapkovi, kde autor psal, že KČ měl rád lidi drobné práce, spíše nevelkých činů. Přitom ale žil v době velkých činů a koneckonců řadu z nich vykonal. V konečných důsledcích však nebyl schopen svést vítězný boj s dalšími lidmi velkých činů, ale činů ve prospěch zla. Možnost velkých činů nelze od člověka oddělit, patří k nám. Kdybychom ji chtěli potlačit, tak z nás zbudou velmi chudé bytosti. Můžeme hledat kroky, které ty činy ve prospěch zla eliminují, ale nikdy to nebude eliminace totální.

 

 

Člověk: tento text je o člověku. Nutně je tudíž rozporuplný, protože člověk je rozporuplná bytost, bytost kontrastů, bytost rozumu i lásky, dobra i zla a mnoha dalších protikladů. Nevyřešili jsme je za n desítek tisíc let existence lidstva. Můžeme je přijmout a žít s nimi. Neustále v nás bude vášeň i opatrnost, démon i anděl, apod. Jak říká Martin Heidegger člověk je jediné jsoucno, které ví o svém bytí a jde mu o toto bytí. Člověk má vzhledem ke svému bytí nějaké možnosti, může si své bytí rozvrhovat (plánovat), je vždy jako ustavičně se realizující bytí, nikoliv jako něco hotového. Pak nutně je v našem bytí spousta možností, spousta možného dobrého i špatného. Slovy Járy Cimrmana vyrovnat se s tím, je náš věčný úkol.

D jako dávno, déšť, dopis, dotaz

 

 

Dávno:
"Dávno, dávno, to slovo má slzu pousmání

dávno, dávno, zní pevně, vlídně a bez ustání"

zpívá Olympic. Každá nás, ať je mu kolik let, má v sobě své dávno, něco, co už uplynulo, co se nevrátí, co je minulostí, něčím vzdáleným. Jaká jsou Tvoje dávna?

 

 

Déšť:

"Jde déšť a já jdu s ním, jdu městem, jež znám

a hledám stopy včerejší, včerejší,

jdu stejným směrem jak dřív a vzpomínám

a všechno zdá se krásnější.

Ach, lásko, voníš deštěm, tady jsi řek',

myslím, že vítr tehdy vál, vítr vál,

jsou to už stovky let, kabát jsi svlék

a byl mi velký, ale hřál, krásná lásko."

zpívá Marie Rottrová na text Jaromíra Nohavicy. Déšť může být nepříjemný, vadit, může bičovat naše tváře, může nás promoknout. Může být ale osvěžující. K jedněm z nejkrásnějších chvil patří, když člověk běží jarním deštěm, když kapky na něj padají, když se všechno otevírá. Déšť může být začátkem něčeho nového, příjemného, radostného. Jak to máš Ty?

 

 

Dopis: v době e-mailů, sms, ICQ, statutů na Facebooku a jiných forem komunikace je psát o dopisu asi blbost. Ale všechno to de facto jsou druhy zpráv, kontaktů, našich spojení s druhými lidmi. Klasický dopis byl pro mnohé nahrazen, ale touha po slově, kontaktu zůstává. Uvědomuji si, že minimálně tento rok jsem neposlal žádný papírový dopis osobního charakteru. Ani jsem žádný nedostal. Nestěžuji si, konstatuji. Nejde o formu, jde o obsah. Tak přeji, ať je mailů, sms a dalších forem komunikace, které mají osobní a příjemný charakter, co nejvíce.

 

 

Dotaz: Tento text je plný dotazů či otázek. Na většinu z nich nedostanu odpověď, počítám s tím. Malé děti se často ptají a díky dotazům poznávají svět. Dotaz může být projevením zájmu, teprve se člověk ptá, může na něco přijít. Jsou samozřejmě i dotazy hloupé, nepříjemné, ptala se i STB, gestapo a jiní. Ale na druhou stranu není nad dobře položenou otázku, která podnítí zájem, pomůže najít odpověď. Tak přeji co nejvíce takových dotazů!

 

 

 

 

E jako elixír, entropie, epizoda, externalita

 

 

Elixír: zázračný nápoj, nápoj obnovující síly, nápoj znovuzrození. Co je Tvým elixírem, v čem jej nacházíš? V každém případě přeji, ať nějaký elixír máš!

 

 

Entropie: definice říká, že je to veličina udávající míru neuspořádanosti zkoumaného systému nebo také míru neurčitosti daného procesu. "Nikdy z nás nikdo nemá nikdy nic mít za definitivní" zpívají Voskovec a Werich. Nemůžeme si být spoustou věcí jisti. Entropie je všudepřítomna, neustále žijeme s nějakou neurčitostí. Jaké jsou Tvoje entropie?

 

 

Epizoda: něco nestálého, něco přechodného. "Byla to jen taková epizoda", slýcháváme až moc často. Pro samé epizody nám může uniknout ledacos podstatného, důležitého. Život plný epizod, není plnohodnotným životem, je životem úniků, malosti. Tedy, ať tvůj život není život epizod!

 

 

Externalita: ekonomická teorie definuje pozitivní externalitu jako prospěch, za který ten, kdo prospěch získává neplatí tomu, kdo mu ji dává. Negativní externalita je potom škoda, kterou ten, kdo ji způsobuje, nehradí tomu, komu je způsobována. Příkladem pozitivní externality může být les – způsobuje nám řadu prospěchů, za které neplatíme. Učebnicovým příkladem negativní externality je vypouštění škodlivých látek – kdo tak činí, způsobuje škodu, ale postižené neodškodňuje. Jaké pozitivní a negativní externality jsou spojeny s tvojí činností, s tvým bytím na světě?

 

F jako fakt, fragment, filosofie

 

 

Fakt: nezvratná skutečnost, něco, co nelze zpochybnit. "Nic není tak jisté, aby se to nedalo zpochybnit" – tato věta je uvedena v knížce "Jistě, pane ministře" (kniha popisuje epizody stejnojmenného seriálu), ale určitě se s ní dá setkat nejenom tam. Co všechno je vlastně faktem, nezpochybnitelnou skutečností? Jaká jsou fakta o tobě, co opravdu nelze zpochybnit?
Těch otázek není málo, já vím. A bude hůř. Čti dál ... Faktem je, že se Wawrosz ptá a nedá si s tím pokoj ...

 

 

Fragment: neúplný záznam, část něčeho.
" a co v nás přetrvá? Zůstanem ve slovech, možná jen ve vzpomínkách", zpívá Zdeněk Vřešťál. Fragment může být něčím, co přetrvalo, co zůstalo ve slovech, vzpomínkách. Co zůstane po Tobě, co přetrvá? Těžká otázka, já vím. Nepíši jednoduché texty. Neznám jednoduché odpovědi. Přeji jen, ať něco přetrvá.

 

 

Filosofie: jsem doma ve světě filosofie, myšlenek, filosofů. Rád si čtu filosofické texty, přemýšlím o nich, občas se i pokusím něco filosofického napsat – koneckonců tento text je vlastně jednou filosofií. Filosofii se nikdo nemůže vyhnout. Možná Tě teď proti Tvé vůli nutím filosofovat, možná Tě tlačím do světa, který Ti není vlastní. Nevím. Přesto: myslím si, že i filosofie je jedním podstatných rysů, kterým se lišíme od ostatních bytostí na této planetě, který nám umožňuje žít opravdový život. Takže položím další těžké filosofické otázky a popřeji, ať na ně nacházíš odpověď!
"Čemu smíme věřit? Je nějaká vyšší moc? Je lidská vůle svobodná či nikoli? Existuje nesmrtelnost?

Co máme dělat? Jak máme vést svůj život? O co mohu a o co mám usilovat? Jak se mám chovat ke svým bližním?

Co můžeme vědět? Jaký je svět a jak si ho máme představit? Co o něm můžeme vědět? A můžeme o něm vědět vůbec něco jistého?"

Jen na okraj: nejsou to moje otázky. Položil je už před více než 200 lety největší a nejtěžší z filosofů - Immanuel Kant. Můj osobní mail (immanuel987@seznam.cz) je pojmenován po něm.

 

 

G jako gesto, globalizace, Gogole, guma

 

 

Gesto: někdy je děláme, abychom se ukázali, někdy jsou za gestem hlubší věci, činy, myšlenky apod. Tento text snad není pouze gestem. Přeji, ať i tvůj život není gestem, ať je co nejvíc opravdový, plnohodnotný.

 

 

Globalizace: módní slovo vyjadřující propojenost současného světa. Dalo by se o něm napsat spousta slov. Nenapíši. Svět prostě globální je. Myslím si, že je to dobře, globalizace umožňuje více příležitostí, dává nám více možností, můžeme se lépe věnovat tomu, k čemu máme schopnosti, talent či nadání. Ale i v tom globálním světě jsou lidé a věci vzdálenější a bližší. Není to o vzdálenosti, ale o tom, co k tomu člověku cítíme, vnímáme. Tak přeji, ať se v tom globálním světě neztratíš, ať máš lidi blízké, byť třeba jsou vzdáleni n tisíc kilometrů daleko.

 

 

Gogole: vyhledávač, snad v současnosti nejcennější obchodní značka vůbec. Umožňuje vyhledat naše stopy ve světě internetu. Stačí zadat třeba "Petr Wawrosz" nebo tvé jméno. Co však dokáže Gogole vskutku vyhledat? Nás? Nebo jen naše odlesky a projevy? Co o nás dokáže hledání říci? Mám pocit - vlastně skoro jistotu, že vyhledávače zobrazí jen malou část z nás a často nikoliv tu nejdůležitější. Neříkají, jak myslíme, jak uvažujeme, co všechno děláme. Přesto přeji: bude-li někdo hledat tebe, ať najde věci pozitivní.

 

 

Guma: prostředek na mazání. Umožňuje vymazat to, co se nepovedlo. Neúspěch k životu patří, mnohdy však jeho důsledky nejdou z našeho života vygumovat. Navíc, když budu parafrázovat výrok Bohumila Hrabala "některé skvrny nelze odstranit, aniž by se porušila podstata látky", tak při úsilí o gumování, bychom mohli porušit sami sebe. Co bys chtěl/chtěla ze svého života vygumovat Ty? A co nelze vygumovat, aniž by nebyla porušena tvoje podstata? Opět těžká otázka. Nevím, do jaké míry gumovat lze, v každém případě přeji, ať guma není to jediné, co lze vůči neúspěchu použít.

 

 

H jako Hamlet, hra, hrana, hranice, heslo

 

 

Hamlet: pokud píši o existenciálních otázkách, nelze nepoložit základní otázku, zdali "být nebo nebýt". Jaká bude tvoje odpověď? 

 

 

Heslo: "a pořád všechno slibují starý hesla na domech" zpívají Poutníci v písni Hotel Hillary. Jsem z generace, která ještě vyrůstala v socialismu, a nevěřím proto heslům. Mnohokrát mi něco slibovala, aniž by to splnila. Ale i já mám svá hesla jako třeba: "Usmívej se, bude hůř", "Nic není nejdůležitější", nebo komplikované: "Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek". Jaká jsou Tvoje hesla?

 

 

Hra: Johan Huizing ji definoval jako "svobodné jednání či zaměstnání, které v rámci určitého jasně vymezeného času a prostoru, které se koná podle svobodně přijatých, ale přitom bezpodmínečně závazných pravidel, má svůj cíl samo v sobě a nese sebou pocit napětí a radosti a zároveň vědomí odlišnosti od všedního života". I díky hře je člověk člověkem, rozmanitou tvůrčí bytostí. Člověk jako jediná bytost vytváří nejrůznější hry, systematicky si hraje. Jaké jsou tvé oblíbené hry? Kdy jsi si naposledy pořádně hrál/hrála? Přeji, ať ve hře nacházíš potěšení a radost!

 

 

Hrana a hranice: Anglický básník John Donne (1571 až 1631, tedy současník Shakespeara) napsal: "Žádný člověk není ostrov sám o sobě, každý je kusem kontinentu, částí pevniny: spláchne-li moře hroudu, zmenší se Evropa, stejně jako spláchne-li mys nebo sídlo tvých přátel, nebo tvé vlastní. Smrt každého člověka mne zmenšuje, neboť jsem součástí lidstva. A proto se neptej, komu zvoní hrana, tobě zvoní." Ernest Hemingway podle tohoto výroku nazval jeden ze svých románů: "Komu zvoní hrana". Kdy zvoní hrana mne a kdy Tobě? Kdy jsme na hraně a kdy za hranou? Kdy překračujeme hranici mezi povoleným a nepovoleným?

"Rád bych si byl jist

zda známe hranici

kdy jsme čistý list

a kdy jsme viníci

když tobě chce se řvát

a mlčíš docela

jsi trpělivá snad

a nebo zbabělá

když bozi ze shora

překračují práh

kdy končí pokora

a kdy začíná strach"

zpívá Robert Křesťan s Druhou trávou.
Co k tomu dodat. Přeji ti, ať si v daných věcech jsi jist/jista. Přeji ti, ať najdeš odpovědi na otázky: "Jaké jsou moje hranice a hrany?"

 

 

Ch jako charakter, chat, chléb

 

 

Charakter: ten má ale charakter, říkáme o někom jako projev největšího uznání. Pokud Tomáš G. Masaryk někoho kritizoval, nechtěl s ním spolupracovat, říkal o něm, že má špatný charakter. Tak, ať lidé o Tobě říkají to první a ne to druhé!

 

 

Chat: nikdy jsem vlastně nechatoval. Ani nevím, jestli je chat stále v módě, zda-li jej další formy komunikace nepřeválcovaly. Možná bych neměl psát o tom, o čem nic moc nevím. Přesto: Chat bývá označován za povrchní, anonymní formu komunikace, u které lze snadno změnit identitu, dlouhé hodiny komunikovat o ničem, velmi povrchně. Ale není i chat nějakým projevem, jak moc toužíme, usilujeme v dobrém i špatném slova smyslu o druhé? Není chat konkrétní formou našich samot, touhy, vášní i démonů?

 

 

Chléb: o chlebu se říká, že je to boží dar. Své přátele vítáme chlebem a solí. Chléb vzniká složitým procesem, ale chutná. K jedné z nejkrásnějších věcí v mém životě patří pochutnání na čerstvě upečeném chlebu. Jak to máš Ty? Přeji, ať jsi chlebem, co nejčastěji vítán/vítána!

I jako improvizace, inteligence, intimita

 

 

Improvizace: patří k lidským schopnostem, lidé dokáží improvizovat, o Češích se to říká obzvláště. Pokud se improvizace povede, je to zážitek, je to radost. Improvizace znamená hravost, radost, nadšení. Život by neměl být pouze improvizací, ale bez improvizace je život bez jiskry a naplánovaným životem, kdy si člověk plánuje, že v roce x bude první dítě a v roce y druhá dovolená v Jugoslávii (takto plánoval jeden z hrdinů filmu "Jak básnící přicházejí o iluze"). Kdy improvizuješ? Jak se ti to daří? Přeji, ať je s improvizací spojena radost, hravost, nadšení i úspěch!

 

 

Inteligence: když odpovídám na otázku, co si cením na lidech, říkám k nejdůležitějším vlastnostem patří inteligence. Rád si povídám s inteligentními lidmi, rád se jimi nechávám inspirovat. Jak to máš Ty? Co pro Tebe inteligence znamená?

 

 

Intimita: blízkost, důvěra, něžnost, krása, opatrnost, odhalenost, odkrytost. To všechno je pro mne obsaženo ve slově intimita. V intimitě se odhalujeme, vystavujeme se druhým lidem. Dělám to i tímto textem. Co je pro Tebe intimní? Jak ji vnímáš a cítíš?

J jako jablko, jádro, já, jako, jízda

 

 

Já: "Každou větu začal slůvkem Já, každou větu skončil slůvkem Já.", zpívá Olympic a podtitul této písně je sobectví. V pojmu já může být hodně sobectví, ale také opravdovosti, pravdy, upřímnosti. Filosof Martin Buber napsal knihu "Já-Ty", jejíž hlavní myšlenka je, že "osoba (tedy já) vzniká pouze v modu Já-Ty, a to právě skrze Ty, tedy skrze druhé". Obrátil bych to a řeknu, že teprve tím, když si uvědomíme a pochopíme svoje já, můžeme si uvědomit a pochopit i ty druhé. Ostatně základní z hesel Víkendu sociálních dovedností je: "Chceme-li porozumět druhým a světu kolem sebe, musíme nejprve porozumět sobě, tedy svému já". Jaké je tedy tvoje pravé já? Kdy se projevuje a kdy se skrývá?

 

 

Jako: toto slovo se v tomto textu vyskytne alespoň 30krát. Jednou z nejkrásnějších zážitkových her, kterou z nás jsou "noční obrazy", aneb "co by dotyčná osoba byla, kdyby byla třeba květinou, horou, zvířetem ...", kdy tedy přirovnáváme lidi k nejrůznějším objektům. Je to intimní hra, hra při svíčkách, hra o důvěře, hra, ve které by nemělo být ubližováno. Často slýcháme, že člověk je jako něco. Jako je samozřejmě i oblíbené parazitní slůvko. Jsi jako co? K čemu všemu můžeš být přirovnán/přirovnána? Kdybys byl/byla květinou, horou, zvířetem, ročním obdobím, pohádkovou bytostí ..., čím bys vlastně byl/byla?

 

 

Jablko a jádro: jádro je základ. Bez jádra, bez základu by neexistoval tento svět. Třeba v jablku jsou malá jadérka, nejsou vlastně chutná, bez nich by však jablko nevyrostlo. U slova jablko si dále vzpomenu na biblické jablko, které podle této knihy Adam s Evou utrhli, kousli, na základě čehož prozřeli a byli z ráje vyhnáni. Psal jsem, že v boha a tedy ani v biblické pověsti nevěřím. Přesto jablko poznání je pro mne něčím inspirativním. Každým poznáním riskujeme, odkrýváme nějaké tajemství, můžeme se dozvědět věci dobré i zlé. Pokud si kousneme do jablka poznání, můžeme odhalit i základy našich činů, slov a kdo ví všeho. I díky jablko poznání jsme lidé, rozumové, poznávající i chybující bytosti. Co je pro Tebe jádrem? A co jablkem poznání?

 

 

Jízda: slovo jízda je pro mne spojeno se stejnojmenným filmem Jana Svěráka. Osobně říkám, že je to pro mne generační film. Film o toulání, o létě, milostných dobrodružstvích, film s nádhernou hudbou a písněmi skupiny Buty, film, který nakonec končí tragicky – stejně jako jiný podobný tentokrát americký film "Bezstarostná jízda" (film s Denisem Hopperem, Petrem Fondou a Jackem Nicho