Zdravím toto je vlastně můj první blog po velmi dlouhé době, protože v těchto dnech prožívám své soukromé výročí, jenže možná v Česku platí za raritu, chtěl jsem se o něj podělit, jelikož by pro někoho mohlo být zajímavé a po také jsem si asi po šesti letech něco důležitého uvědomil. Snad vás teto cesta se mnou bude bavit.

Nemám rád příliš dlouhé úvody, tak hned skočím na věc, jen bych se rád nejdřív ještě omluvil, že se mi možná nepodaří eliminovat všechny chyby, dyslexie a dysgrafie jsou svině, ale snažím se s ní bojovat a mít text, co nejvíce citelný. Děkuji za pochopení, to není výmluva, upřímně se proti tomu snažím bojovat. Zmiňuji jí taky proto, že značně stěžuje učení a já i se přesto vydal cestou, kterou pro někoho může vyznívat šíleně a třeba úplně zbytečně, ale mě dává mnoho a dělá mi radost, tak to nevzdám. A co jde? Nadpis už dost napověděl.

Završil jsem rok intenzivního učení se Skotskou Gaelštinu, když tohle někomu z mých českých známých řeknu, koukají na mě jako tele na nová vrata, líbila se mi průpovídka: "No, sice se s tím nedomluvíš, ale jestli to dokážeš, byl bys cool." Mile jsem jsem na toho mladíka usmál. Někdo jiný zase řekl: "Já bych se neučil jazyk, který mi k ničemu není." Takové představy mají Češi. Jsem rarita student, co si vybral něco neobvyklého. Pravda stojí jinde. Není mi to k ničemu, mohu se domluvit, když chci, není to zbytečná frajeřina, má to cenu, vysvětlím

Nebavíme se tady totiž jen o jazyku, ale i o kultuře, identitě, existující národnosti v menšině a když vám něco činí radost, naplňuje vás to, tak proč se s tím nezabývat? Říká se, že k whisky se musí člověk propít, já se proučil ke Skotské Gaelštině. Za svůj život, za 2 měsíce to bude 40 let, co tu straším na světě, jsem vystřídal spoustu jazyků, tedy ne zase tuny, ale dost. A pokaždé mě to bavilo, ale pořád šlo jen o studium jazyka. Němčina na škole, italština kvůli oblíbenému pěvci, finština kvůli oblíbenému jezdci a jednomu kamarádovi, dlouho dělám angličtinu, kde mi chybí do úplného obrázku jeden zatracený dílek skládačky a netušil jsem vůbec oč jde. Pak to přišlo, já ten puzzlík našel. Zapadlo to. Klap a bylo to.

Před šesti lety jsem byl seznámen s jedním člověkem, tato osoba se rychle stala velmi blízkou, nežije v ČR, ale stejně jde o takového mého anděla strážného, s nejvíce cool zaměstnáním, ale taky famózním humorem. Skotsko a Irsko mě učarovaly už dětství. A jak jsem začal objevovat všechno kolem tohoto mého kamaráda, cosi mě začalo vyplouvat na povrch, třeba sounáležitost. Nejen společné zájmy, stejný humor, ale pohledy na život, stejné intuitivní vazby a od začátku jsem cítil, jakoby byl mým jakýmsi nebiologickým bratrem. Pak jsem zjistil, aniž by mi to nějak cpal pod nos, že je Skotský Gael. Ale rodilý, po rodičích. A dneska vím, že je to něco neskutečného, vzácného a mám neskutečné štěstí. Lidí s vazbami je více, ale toto je fakt něco. Celé to vyvrcholilo tím, že ho těšilo hovořit o své kultuře, hlouběji a hloupěji jsem se k tomu propracovával. Radost, smích, slzy. Nikdy jsem nezanedbával kulturní pozadí jazyka, který jsem se učil, ale tady nastal obrovský zlom. Zjistil jsem, že se učím jazyk ne kvůli koníčku – studia jazyků, ne kvůli oblíbeným záležitostem, ale protože mě to těší, něco mi to dává a otvírá mi to dveře, kde se cítím doma, že se jazyku věnuji kvůli jazyku, lidem a kultuře. To je změna.

Tha ialtag na cadal bun os cionn.

A pak, pocit, že pomáháte pokračovat něčemu výjimečnému bych řadil mezi ty mimořádné. Byl to neuvěřitelný a pestrý rok spolu, který mě nadchl pokračovat. Jedná se pro mě obohacování z více směrů než jazykem. Navíc ten obrovský vděk, když si jejich jazyk vyberete, podpora, pomoc, dodávání odvahy a vůbec celá gaelská mentalita jsou pro mě pohonem to nevzdat. Ale co mi ten první společní rok s jazyk dal?

Gaelština ≠ Galština

Gaelové ≠ Galové

Ale možná mnohé z vás překvapí, že Skotská Gaelština ≠ Skotština. A vůbec není podobná, ani příbuzná s angličtinou. Jedná se o keltský jazyk zatímco Skotština patří mezi germánské. Už jsem zašel tak daleko, že mě občas trochu vzteká, když to lidi pletou, tohle asi píšu, abych se omluvil.

Keltské jazyky jsou svérázné a strukturou se moc nepodobají těm, které známe běžně, ne ani ugrofinské vás tolik necvičí v trpělivosti jako třeba velština a zmiňovaná Gaelština. Tu a tam mi trochu tečou nervy, ale s rozdílím mluvčím se zdá hned všechno snadnější. Nemusíte si spoléhat jen na přitroublou Zelenou sovu, která vám nevysvětlí gramatiku ani plynulost a nedá vám praktické rady.

A potom, onen pocit sounáležitosti a pocit, že moje srdce se vrací domů, počítám za nejdůležitější dopad. Tohle ale neznamená, že bych měl odpor k Čechům a jejich kultuře nebo tím pohrdal, když se někde narodíte, určitě ve vás kus z toho uvízne a budete mít tu zemi rádi a toto není odstavení se od všeho Českého, jen říkám, že jsem našel.... Sebe.

Vím, jak tohle zní a já se pokusím více o tom psát v dalších blozích a celou tu cestu vám ukázat. Já jen doufám, že se na mě nebudete hněvat za státní příslušnost českou, ale národnostní příslušnost Gaelskou. Neláteřím proti Čechům, nezatracuji je, jen prostě necítím celý život sounáležitost. To je celé. Budu rád, když se mnou zůstanete dál a já budu moci napsat mnohem víc než tohle, jelikož cesta k sobě sama nikdy není takhle jednoduchá a má mnohem větší množství aspektů. Do příště se prosím opatrujte. A já slibuji, že tento blog bude pestřejší než to vypadá, trochu deník, trochu zpovědnice a pak taky cesta ke knížce.