Včera mi Youtube doporučil písničku, která mi bleskově zlomila srdce. Jsem si místo učení pěkně pobulela, hmmm už jsem dlouho nebrečela a dorazila jsem tu flašku vodky, co jsem si tak před měsícem koupila. "I don't like being sober. That's when it hits me it's over.” Písničku si poslechněte jen na vlastní nebezpečí. :D

To učení mi nějak nejde. Musím udělat tři zkoušky, než začnu zase lítat a nějak se k tomu špatně dokopávám. Tak jsem si už zaplatila termín té první, aby mě to donutilo, takže teď zas z toho budu mít deprese, že to nestíhám. Budu muset přestat honit chlapy a začít se sebou něco dělat.

Předevčírem jsem tu měla Pavla, toho kiwáka z minulýho článku. Měl cestu kolem a taky bydlí moc daleko na to, aby se mi chtělo jezdit k němu, a tak jsem poprvé někoho pozvala ke mně domů. Ale jenom na cuddle a movie! Jsem mu hned vysvětlila, že v tomhle domě s papírovýma stěnama se žádné nemravnosti konat nebudou. Omg who was I kidding? Jasně, že se nakonec dočkal. Mám z toho rozporuplné pocity. Předehra mě úplně vykolejila, já si normálně příliš neužívám orálního sexu, ale tenhle měl naprosto odlišnou techniku od kohokoliv předtím a já jsem tomu dost rychle přišla na chuť. Jako tohle bych mohla mít každej den. Ten zbytek už pak nestál za moc. Já teď nevím, jestli ho ještě někdy pozvu, protože bych chtěla jen tu první půlku. :)) Začínám si myslet, že kiwáci nebudou pro mě dobré partie, protože od rozchodu s Pilotem jsem narazila jenom na jednoho chlapa s uspokojivou velikostí a to byl Čech. Ale i tak jsem se marně radovala, protože ten se udělal už při předehře a já měla po ptákách. Doslova. :D