Minulej tejden jsem stála ráno v kuchyni a dělala jsem špačkovi snídani, když jsem si všimla, že nám před barákem zastavilo auto vedle auta naší sousedky odnaproti. Týpek z toho auta se nejdřív snažil pěstí rozbít vokýnko. Pak vytáhnul nějaký hrnky a začal to po tom autě házet. Já jsem křičela na domácího, ať jde okamžitě k oknu a hledala jsem kam napíšu poznávací značku toho magora. No a pak ten týpek vytáhnul ze svýho auta obrovskej šutr a mrsknul ho na čelní sklo toho pěknýho a drahýho auta. Sklo samozřejmě ruplo, kámen se svalil na kapotu a od tam se odrazil a spadl na zem. To už za týpkem byla dvě další auta, pač blokoval provoz, tak skočil zpátky do auta a ujel. Já jsem z toho byla tak paf, že mě ani nenapadlo vytáhnout telefon a natáčet. No, takže jsem volala policajty, už po třetí za poslední tři týdny a ti zmrdi se zase vůbec neobtěžovali k ničemu. Tady prostě můžete páchat co chcete, protože policajtům je to úplně jedno. A pak to tady nemá bejt jako na divokým západě.

Já jsem se nemohla rozhodnout, jestli si mám koupit nějakou pěknou, novější dodávku, co nebude mít moc najeto a dlouho mi vydrží, nebo spíš nějakej levnej vrak, kterej mi snad vydrží tři roky a pak ho kopnu rovnou z útesu. Stejně tady dýl jak tři roky být nechci a s drahým autem, aby se pak člověk bál, jak ho prodá a jestli na něm prodělá hodně a nebo ještě víc. No a když jsem viděla, jak maník prostě beztrestně hodí balvan na cizí auto za bílýho dne, tak jsem nakonec radši šla do toho vraku. Takže jsem si koupila Fiata Ducato z roku 2003 a budu se modlit, aby aspoň ty tři roky ještě jezdil.

Další změna je, že jsem se nechala ostříhat na krátko. Jako fakt na krátko. Částečně asi proto, aby se mi chlapi vyhýbali, protože mám momentálně panickou hrůzu z toho, že se zase do někoho zabouchnu a zase se zaseknu na Zélandu. Zbavuju se majetku, stěhuju se do dodávky, protože chci být kdykoliv připravená vypadnout. Tenhle plán mi ale trochu nevychází, protože tolik komplimentů, co teď dostávám, jsem nedostala už léta. A korunu tomu nasadil prasák Štefan, kterej přišel k nám do kanclu a prohlásil: "Tak tady seš ty sexy dračice. Já jsem vždycky měl slabost pro krátkovlásky!" Aha. Takže bych je snad asi zase měla nechat růst.

Fiata ještě nemám doma, protože když jsem ho byla projet, tak něco hrozně rachtalo v levýho kola a já jsem jim řekla, že si pro něho přijdu, až to opravěj a pro jistotu ještě i udělají novou technickou. Takže teď mi ho opravujou a já pak ještě budu muset vyměnit klínovej řemen, protože ta firma, co Fiata vlastní, to nikdy nedělala a já se bojím, že mi ten řemen rupne hned za rohem. :D Asi dostanu sprďáka od Fantomase, co jsem to koupila za šrot, ale z nějakýho nevysvětlitelnýho důvodu mi ten Fiat nějak přirostl k srdci a já jsem ho prostě chtěla.

Jo, kdo je Fantomas, se možná ptáte? To je přezdívka, co jsme mu daly s Dádou, protože je plešatej. Je to jeden mechanik/pilot od nás z práce a protože rozumí autům, tak jsem ho oslovila, aby mi poradil. Jo taky prej má slabost pro Evropanky. To už mi lidi říkali po jedné firemní párty, kde se ke mně docela měl. Ale s krátkýma vlasama mě ještě neviděl, tak se možná mít přestane. Fantomas se se mnou byl na nějaký auta i podívat. A já jsem si nakonec koupila to, na který se se mnou dívat nebyl. A teď mi chudák asi bude dělat ten klíňák. Mechanik se prostě hodí, no. :D Já jsem mu ale říkala, že ho s tím nechci obtěžovat a že má určitě dost svý práce se svou lodí. A on řekl nojo, každej má nějakou slabost. Hahaha nevím jakou slabost myslel, ale vlastně asi vím. Zjistili jsme, že jsme asi podobně švihlí. On taky bydlí v dodávce. To jsem se ale dozvěděla až potom, co jsem se rozhodla v jedné bydlet. No a taky má loď a tu si teď předělává. Jak jinak než na bydlení. A taky si pronajímá velkou dílnu společně s kámošema. Tam má zaparkovanou tu svojí dodávku, pořádaj tam chlastačky a tak. A mají tam spoustu nářadí.. takže už asi chápete, kde si budu předělávat mýho Fiata, žejo. Jo a chce si dát se mnou ten zbytek houbiček, co si tady suším. Pěkně si koleduju o malér, se mi tak zdá.