Asi dávám v práci výpověď, protože Hezoun už překročil všechny meze. V pondělí jsem se v práci po telefonátu s ním tak trochu psychicky sesypala. Naštěstí už tam skoro nikdo nebyl. Už jsem se oficiálně přihlásila zpátky do bývalé práce, takže teď už nemůžu couvnout, ani kdybych chtěla. Protože bych si pak tyhle zadní vrátka zabouchla, kdybych si z nich dělala dobrý den. Celý by to měla bejt jenom formalita, protože se mě z minulé práce už asi desetkrát ptali, jestli se nechci vrátit. Henzoun mi prej blbě napsal pracovní smlouvu, takže mám výpovědní lhůtu jeden tejden, což se mu sice vůbec nezamlouvá, ale nenadělá nic.

Tím pádem budu mít víc času na předělání Venouše. Chápete jo, dodávka = van, čte se to "ven" a je z toho Venouš. Nakonec jsem od Fantomase nedostala vynadáno, Venouška mi schválil a dokonce mi ho snad i tak trochu závidí, protože ačkoliv jeho dodávka je větší než ta moje, Venoušek je uvnitř přesto prostornější. A dokonce jsem sehnala i nějaký papíry z opravny aut se seznamem věcí, co na něm byly dělaný a světe div se, má skoro novej klínovej řemen.

Dneska jsem měla v práci volno a tak jsem jela k Fantomasovi do dílny. Vzali jsme Venouše a jeli jsme nakoupit dřevo. Pak jsme z něho vyndali hnusnou podlahu a starý dřevo, co bylo na stěnách. A pak jsme jeli na pár hodin makat na jeho loď. Já jsem nechtěla, aby mi s Venoušem pomáhal zadarmo. Jenže prachy nechtěl, pivo nepije, flašky už jsem mu donesla dvě... tak jsem nakonec vymyslela, že za pomoc s dodávkou mu zase já pomůžu na lodi a to konečně přijal. Pak jsme jeli na oběd a po obědě jsme položili do Věnouše nové podlahy a nachystali dalších pár věcí. Fantomas zejtra maká, takže si tam sama dám nějakou izolaci a pak nevím, kdy se zase dostanu k pokračování.

Mezi mnou a Fantomasem to pěkně jiskří, ale zatím ještě k ničemu nedošlo. Tolik k tomu, jak se nebudu zamilovávat a vázat na někoho na Zélandu. Už máme asi deset plánů na to, kam musíme jet, až bude Venouš hotovej. A když jsme seděli na střeše té lodi, tak jsme zase plánovali, kam pojedem s tou lodí. To už je jak kdybychom byli pár a přitom jsme se ještě ani za ruce nedrželi. :D Je to taková hezká změna.