V práci mě to sice pořád štve, ale říkala jsem si, že to teďka nechám nějakou dobu plavat, počkám až co bude s tím dědictvím a pak se rozhodnu. Jenže se mi do toho ozval ten týpek, co tady provozuje hydroplány, jak jsem u něj žebrala o práci dva a půl roku dozadu. Ten si na mě zničeho nic vzpomněl a napsal mi, že hledají lidi na recepci. Já jsem mu odepsala, že bych to asi dělala, ale pouze pokud tam bude nějakej plán na pilotní práci později. A on že ať dojdu na pokec. Tak jsem tam včera byla. Práce by byla zase o dost hůř placená, ale o prachy mi teď stejně asi moc nejde. Jedna pozice by asi byla v Aucklandu, ale on vypadal, že by mě mnohem raději nacpal na novou pobočku na ostrově Waiheke. Tam budou mít teď dvě další letadla a tak. Ten ostrov je moc pěknej, to by bylo skoro jako sen, i když se trochu bojím, jak to tam je s nabídkou veganskýho jídla. Sbalená už v podstatě jsem, protože už dva tejdny bydlím v dodávce. Jo a pak mě ještě přidal k nějakým turistům a nechal mě zadarmo jít na vyhlídkovej let hydroplánem. :D Krása. Jenže já fakt nevím, co mám dělat. V mojí práci přijali dalšího týpka, kterej začne v prosinci. To by snad asi znamenalo víc volnýho času pro mě konečně. A teď, když se to má obrátit k lepšímu, tak to vzdám? A co Fantomas? Ten ostrov není tak daleko od Aucklandu, jezdí tam trajekty a přesto to beru, jako kdyby se ostrov rovnal konec našeho.... nevím čeho. Nemyslím si, že je to perspektivní vztah, přesto se mi od něho nechce.  

Takže mám dvě možnosti. Zůstat tady, brát víc peněz a doufat, že mi později dají práci na vícemotorovém letadle, o kterém si ani nejsem jistá, že na to vůbec mám. A ani jim moc nevěřím, že mě netahají za nos.

Nebo jít tam, brát o dost míň peněz, ale zato bydlet na super ostrově a později mít slušnou šanci lítat jednomotorové letadlo, na kterým už mám něco nalítáno a u kterého vím, že na to mám. A odejít od Fantomase. Ten je teď pryč na deset dní. Včera jsem se ho zeptala, jestli tam mám jít a on mi odepsal, že mě přece nemůže ovlivňovat. Jsem se ho zeptala, jestli si je jistej, že nemůže a on se od tý doby vůbec neozval. Zrovna on, kterej mi jinak píše neustále. Se asi leknul, že to beru nějak moc vážně. Připadám si jako kdyby mu to bylo úplně jedno. Jako kdyby o mě nestál. A vůbec se mi to nelíbí. A přitom si ani nejsem jistá, jak moc stojím já o něj.