Už víc jak měsíc bydlím v autě a dost mi to vyhovuje. Ještě je tam spousta věcí na dodělání, ale to jsou po většinou jen kosmetické záležitosti. Jako dvířka ke skříňkám, či nějaký ten laminát na podlahu. Jinak tam mám všechno, co potřebuju. Jenže teď, jak neplatím nájem, tak začínám věci vidět v úplně jiném světle. Vidím, jak málo peněz potřebuju k přežití a hned mě napadá, že nepotřebuju tolik pracovat. Peníze ušetřené jsou přece jako peníze vydělané. Stejně je to až neuvěřitelný, jak jsme všichni zmanipulovaní. Makáme, abychom zaplatili byt, ve kterém ale nikdy nejsme, protože pořád makáme. Pro mě momentálně má svoboda větší cenu než peníze. Prostě se ze mě myšlenkově stává čím dál tím větší hipík. Už mi jenom zbývá dát výpověď v práci a metamorfóza bude dokonaná. I když... no, já už jsem tu výpověď dala minulej tejden. Akorát, že Hezoun mi ji vrátil s tím, ať si prej vezmu na pár týdnů dovolenou a rozmyslím si to. Ten je ale hodnej, co? Nenechte se zmást. On tam teď má jednoho pilota, co nemůže lítat, takže do Vánoc to vezme on a po Vánocích, až pilot půjde lítat, tak se tam vrátím já a i kdybych stále trvala na výpovědi, tak jemu to koupí 4 týdny navíc na to, aby někoho našel. Vím, že o moje blaho mu vůbec nejde, ale pokud se tu na pár týdnů nemusím ukázat, tak to beru všema deseti. Už se nemůžu dočkat, až si jen tak lehnu s knížkou na pláži a nebudu nic dělat. Dovolenou jsem měla naposledy v lednu.  

Docela mě štvalo, že budu mít volno a místo abych někam jela třeba s Fantomasem, tak budu hlídat barák a čokla Birgitina školníka. Jak na zavolanou to ale školník nakonec odřeknul, že se prej se mu ozval nějakej známej. Chudák se mi omlouval a mně přitom spadnul pořádnej balvan z ramenou.  

Už tak trochu vím, kolik budu dědit, takže bych si můj plánovaný rok volna mohla prodloužit klidně na pět. Teda né, že by se mi ty prachy opravdu chtěly takhle promrhat. Ale ten pocit svobody je k nezaplacení. Zase mám dost o čem přemýšlet. Vzala jsem kus papíru a začala jsem si psát, co bych teď mohla dělat. Akorát, že toho je tolik, že fakt nevím, do čeho ty prachy vrazit dřív. Od Youtube a fotografování, přes řízení letového provozu, lítání nad velrybami, po otevření veganského obchůdku či restaurace, nebo pronajímání obytných aut. O tom posledním mluví hlavně Fantomas. Pochybuju, že mi na vyjasnění téhle zapeklité otázky bude stačit pár týdnů, co mi chce dát Hezoun. 

S Fantomasem je to teď fakt moc hezký. Je hezký být zase zamilovaná a užívat si pořádného sexu. Když si vzpomenu, jak jsem se před rokem trápila, protože jsem si myslela, že tohle už nikdy nezažiju a do smrti budu ve vztahu s "kamarádem", kvůli jehož zvadlému klásku se mi už dávno nechce otáčet celej kombajn.. Jedinej problém je, že on tu jeho dílnu má s exkolegou od nás z práce, takže se tam nemůžeme scházet, protože by to ten exkolega hned naprášil kamarádům, kteří u nás stále ještě pracujou. Už tak jsme předmětem drbů a pomluv (jestli se to tak dá nazývat, když ty pomluvy jsou vlastně pravda), jež svorně popíráme. Někdy si říkám, že už mě to schovávání fakt nebaví a jestli to vůbec mám zapotřebí. Tak jsme spolu, no a co? Staří jsme oba dost a nikdo nám do toho nemá co kecat. Ale Fantomas asi fakt nechce, aby se to vědělo, až tak občas přemýšlím, proč je to takovej problém a jestli se za mě náhodou nestydí. A nebo možná je to jen o tom, že spolu vlastně nejsme. Pořád jsme to naše vídání se ještě nedefinovali a tak třeba Fantomas nechce, aby nám někdo dával nálepku partnerů, když jsme si ji ještě nedali ani my sami. Což mi zase připadá docela logické.