Ani nevím, co napsat. Takhle dlouho se tu neukázat jsem určitě neplánovala. Ale už dlouho mi pise.cz fungovalo jenom v práci. A protože už od ledna nepracuju, tak jsem se prostě nedokázala přihlásit. Pořád bydlím v dodávce a internet mám jen přes mobil. Teď jsem v Austrálii, tak to jde. Pak jedu na měsíc do Peru a pak zase zpátky na Zéland.

S Fantomasem už se dva měsíce nestýkám. Já s ním do budoucna nepočítám. Až se vrátím, konečně vyrazím na jižní ostrov. Dost jsme se pohádali kvůli další kravině. Sice blbost, ale byla to ta pověstná poslední kapka. Já jsem odjela a měsíc jsem se mu neozvala. A on mně taky ne. Ale to se dalo čekat. Sex s ním byl sice skvělej, ale už chci od chlapa buď víc a nebo nic. A od Fantomase víc nechci. I když ten odchod bolel, přesto jsem byla svým způsobem ráda, že je to takovej studenej čumák a nekomplikuje situaci tím, že by mě chtěl přemlouvat, ať zůstanu. Dřív bych se snažila sama sebe změnit, obětovat se, abych s ním mohla zůstat, ale teď už ne. Teď si připadám hrozně silná a jsem ráda, že konečně dávám na první místo sebe.

Pořád jsem se nerozhodla, co budu dělat do budoucna. Po půl roce prázdnin jsem si myslela, že už to budu mít nějak nalajnovaný. Minulej tejden jsem si už byla jistá, že se budu ucházet o místo v kurzu na řídící leteckého provozu, ale když jsem v den uzávěrky sedla k počítači, abych napsala motivační dopis, nakonec jsem napsala dopis někomu úplně jinému. Tomu aeroklubu, kde se lítá za velrybami. Ale ještě jsem ho neposlala. To asi nechám až po návratu z Peru, protože si nejsem jistá, co se v mojí mysli zrodí tam. Jestli mě něco neosvítí pod vlivem šamanské medicíny v Amazonském pralese, tak už asi na svoje poslání nikdy nepřijdu.

To, že nemůžu sem psát, si částečně kompenzuju na youtube. Docela mě to baví, i když i zde stále čekám, až mě něco osvítí, aby ten můj kanál byl zajímavější. Co jsem nečekala bylo, kolik tam budu mít krásných komentářů od lidí. Fakt mě to až dojímá. Čekala jsem, že mě budou lidi spíš hejtit, protože internet je přece plnej zlejch lidí, co si léčí komplexy na jiných. Navíc jsem se považovala za snadný terč trolů, ať už kvůli tomu jak vypadám, nebo jak žiju, ale drtivá většina komentářů je fakt pozitivních a povzbuzujících a já tomu ani nemůžu uvěřit.

Nevím, kdy a jestli se sem zase dostanu, tak bych jen těm z vás, co zde po těch letech už považuju za přátele chtěla říct, že jsem se na vás nevybodla schválně a taky mě mrzí, že nevím, co se u vás děje. Ještě mám pár dní v Austrálii, tak jdu dohnat, co jsem zameškala a jdu si tady číst.