Ahojte, dneska ani nevím, co vám chci povídat. Pravda je taková, že sedím v práci a nechce se mi učit. Nemám tu dnes (opět) ani jednoho pilota, takže i kdyby sem někdo náhodou přišel, že se chce jít proletět vrtulníkem, tak mu nemám co nabídnout. A co si budeme povídat, kvůli koroně abys turistu pohledal. Ani nevím, z čeho vlastně vydělávaj peníze na naše platy. Novej Zéland zavřel hranice už v březnu a znovu se otevírat v dohledné době nebudou. A jakožto země spoléhající na turistický průmysl, jsme docela namydlení. Spousta podniků už zkrachovala a další spousta přežívá jen díky dotacím od státu. To je cena za to, že máme koronu relativně pod palcem. A tak mám spoustu času se v práci učit. To kdybych věděla, nechala bych se zaměstnat i na víc dní, než jen dva v týdnu. Ale ne, potřebuju ještě odlítat spoustu hodin, takže to takhle asi má být. Ve škole je to docela masakr a skoro každou volnou chvíli se učím. Sice tam chodím jen ve čtvrtek a v pátek, ale každý den probereme 3 až 4 lekce, plus každý z nás tří odpřednáší jednu až dvě lekce, které už jsme probrali předtím. To znamená, že se každou tu lekci musíme učit nazpaměť. Je tam asi 40 témat a na ně musíme sypat přednášky z rukávu. A když mám "volno", tak chodím do aeroklubu buď lítat, nebo když je hnusně, tak přednáším nějakou látku instruktorům, aby mi to mohli odškrtnout, že mám splněno. Kvůli počasí jsme ještě nezačali lítat s naším učitelem a z toho mám dost strach až zjistí, že já sama nejsem schopná dělat všechny ty psí kousky předpisově na 100 %, natož abych to ještě někoho učila. Hlodají ve mně pochyby, jestli jsem se do tohodle vůbec měla pouštět.. a možná ze mě mluví únava, protože tohle vražedné tempo není nic pro moje líné já, které už si ani nevzpomíná, kdy naposledy jen tak proválelo den u Netflixu. Mám tu jednu českou kámošku a bohužel teď taky nemůžeme podnikat tolik věcí jako předtím, protože mám pořád nějakou práci. Navíc se teď dost vyhýbám jejich baráku, protože jsem kráva a zapletla jsem se tak blbě s jejím domácím. Ani nechápu, jak se to stalo. Nikdy mě nezajímal a pak z ničeho nic mě zajímat začal. Podle mě na mě použil nějaké voodoo, protože jinak nechápu, co bych na něm viděla. Já když jsem viděla, že to mezi náma začíná jiskřit, tak jsem k nim nějakou dobu radši nechodila. Pak jsem si myslela, že mě to už celkem přešlo a najednou se mi o něm i zdálo! Takovej sen z červené knihovny (nebo spíš z porna :/) s ním v hlavní roli! Proboha proč? Dodneška nechápu, jak se to stalo, že jsme se nakonec spolu fakt vyspali. On typickej Kiwák, kterej se přece před sexem nemusí sprchovat, když se sprchoval ráno než šel do práce. A já nejspíš v té fázi mentruačního cyklu, během kterýho vždy lezu po zdech, protože mi strašně chybí Fantomas, jsem se rozhodla, že pro jednou přimhouřím oko. No fuj! Takže jsem měla celkem dost nezajímavej sex, protože to co jsem měla s Fantomasem už nejspíš nikdy s nikým mít nebudu, a navíc jsem si z něho odnesla brutální kvasinkovej zánět. Teď se na toho chlapa nemůžu ani podívat, aniž by se mi nezvedl žaludek a nechci k nim chodit. To se teda fakt vyplatilo. Kámoška se asi bude muset kvůli mně stěhovat, pokud teda chce, abych k ní chodila na návštěvu. To jsem ale bezvadná kamarádka! A víte co? Mně přijde, že už jsem na tohle moc stará a pohodlná. Konečně jsem si metodou pokus-omyl dokázala vytvořit portfolio hraček, který mě dokážou uspokojit mnohem líp, než nějakej chlap (snad až na Fantomase) a víte co mě na nich baví nejvíc? Že po tom, co jsem si s nima užila, jim nemusím nic nijak oplácet! Takže tak. Na tomhle blogu zas nebude co číst, protože přiznejme si, milostné zápletky je to, co každýho zajímá nejvíc. A já si teď nedovedu představit, co by se muselo stát, abych se zase s někým zapletla..