Už jsem se zmínila, že jsem minulý rok touto dobou podstoupila v Peru několik ceremonií s Ajuvaskou. Někteří z vás chtěli vědět víc, ale já už jsem o tom natočila video a psát se mi o tom už nechce. O čem se mi ale psát chce, a o čem zároveň nemám koule natočit další video, je co se dělo potom. Z Peru jsem odjížděla částečně zklamaná. Chtěla jsem se víc ponořit do spirituálního světa a to, jak se zdálo, mi nebylo souzeno. To jsem ještě ovšem nevěděla, co se bude odehrávat po návratu domů. Po strastiplné cestě jsem dorazila zpátky domů někdy v osm ráno. Z posledních sil jsem se převlíkla do pyžama a upadla jsem do komatu, ze kterého jsem se probrala až někdy před půlnocí. A protože to už nemělo smysl vstávat, tak jsem opět šla spát. Probudila jsem se o nějaký čas později tím, že někdo začal strkat do mých nohou. Prvně mě napadlo, že asi přišel Fantomas, jenže ten ani nevěděl, že už jsem zpátky, natož aby věděl, kde parkuju dodávku. Navíc jsem měla zamčeno, takže by se dovnitř nikdo nedostal, aniž bych se neprobudila. Mezitím se ten, co mě strkal do nohou, začal škrábat vedle mě na postel. Cítila jsem, jak se pod ním prohýbá matrace. V tu chvíli už jsem byla rozhodnutá, že to prostě nemůže být lidská bytost a byla jsem strachem bez sebe. V životě jsem se takhle nebála. V krvi mi proudil adrenalin a já jsem tomu chtěla říct, ať to jde pryč, ale vylezlo ze mě jen sýpání. Byla úplná tma, takže jsem vůbec nic neviděla. Napadlo mě: "chtěla jsi být spirituální tak tady to máš! Aneb careful what you wish for!" Takže jsem tam jen tak ležela ochromená hrůzou a čekala jsem, jestli to na mě zaútočí nebo co. A ono to prostě jen nehybně leželo vedle mě. Trochu jsem se otrkala a řekla jsem si, že když rozsvítím, třeba to zmizí. Takže jsem se začala pomalu plazit ke světlu. Jenže když jsem rozsvítila, tak z toho světla vyšlo jen velmi slabé světlo, které bylo vlastně k ničemu. TO tam ještě stále bylo. Sebrala jsem se dohromady natolik, abych se toho dokázala na něco zeptat. Asi povzbuzená faktem, že mi zřejmě nepřišel ublížit. Začala jsem si říkat, že je to třeba nějakej známej ze spirituálního světa. Taky mě napadlo, že je to třeba nějaká chyba v časoprostoru a že jsem to třeba já sama?! No takže jsem se TOHO zeptala, jak se jmenuje a on mi odpověděl! Gog. Jsem si pak později vygooglila, že se to používalo jako zkrácenina pro George. Zeptala jsem se ho, jestli se známe. A on se jen usmál. To světlo sice bylo na nic, ale už jsem aspoň viděla jeho oči, plešatou hlavu. Nebyl to nikdo, koho momentálně znám. Ale ten úsměv naznačoval, že možná ano? Během dalších několika minut jsme se docela sblížili a pak najednou byl pryč. Určitě si říkáte, že to asi byl sen. Jenže já jsem se cítila na 100% vzhůru! Ten strach, adrenalin, strkání, to vše bylo pro mě naprosto reálné. Pak jsem se bála jít spát. Což o to, z Goga už byl kámoš a možná bych se podruhé už tolik nebála, ale já jsem se bála, co jinýho by ještě mohlo přijít. Takže jsem místo spaní googlila, co by to jako mohlo znamenat. Samozřejmě jsem narazila i na spánkovou paralýzu, což je stav, který děsí lidi od nepaměti. Mysl se probudí, ale tělo je stále ještě paralyzované, protože to se nám přirozeně ve spánku děje, abychom kolem sebe nemlátili, když se nám něco zdá. No a mozek je z toho tak zmatenej, že se snaží přijít s vysvětlením. To pak člověk může mít různé halucinace a hrůzostrašné prožitky. Jenže proč se mi to začalo dít až teď po Ajuvasce? A jaktože Gog nebyl monstrum, které by mi sedělo na hrudi? Další noc, hned jak jsem zamhouřila oči, hned mi zas někdo začal strkat do nohou. Zprudka jsem si sedla na posteli s tím, že já teda už v životě nejdu spát. Vzala jsem si telefon a začala jsem si číst, jestli by to mohl být nějaký projev Kundalini. O Kundalini jsem si četla už během pobytu v Peru. Mnoho kultur věří, že máme na konci páteře stočenou posvátnou energii, které dávaj různá jména, ale nejvíce je asi známá pod názvem Kundalini, který pochází z Indie. Kundalini u většiny jedinců prostě jen spí stočená do spirály. Někdy se ovšem probudí a začne se drát kolem páteře nahoru. A když dokáže vylézt až nad hlavu, takový jedinec je pak osvícený. Jedním z příznaků Kundalini mohou být samovolné pohyby končetin. A navíc Ajuvaska je známá tím, že může Kundalini probudit. Já bych si nikdy nedovolila ani doufat, že bych mohla dostat takovýhle dar, ale rozhodla jsem se, že pokud by to tak mělo být, že ho přijmu s pokorou a s radostí. Trochu uklidněná jsem šla znovu spát. A opět se dostavilo ono strkání do nohou. A potom prudká bolest v bedrech. Ano jistě, mohl to být jenom pouhý sen, jenže odkdy ve snech cítím opravdovou bolest? A ještě k tomu takovou! Jako by se něco skutečně snažilo prodrat přes svalovinu kolem páteře. Chtěla jsem to přijmout, prostě jako u zubaře. Bolí to, ale musí se to vydržet. Svíjela jsem se bolestí jako bych sama byla hadem, obličej jsem měla v křeči. Pak jsem se probrala. Bolest okamžitě přestala. Ale tu energii, jsem cítila stále. A stoupala výš a výš ještě několik minut. Zasekla se někde u krku, pak to odeznělo. Byla jsem hrozně šťastná, že se mi něco takového začalo dít. Ale bylo mi jasné, že to ještě nebylo ono. Rozhodně jsem nebyla osvícená. Byla jsem obdarovaná jakousi ochutnávkou a bylo mi dáno na vědomí, že pokud mám skutečně o tohle zájem, musím na tom pracovat sama. Začala jsem dělat meditace. Ještě před odjezdem do Peru jsem náhodou v antikvariátu narazila na 3 knížky od Boba Monroa, týpka co samovolně astrálně cestoval už v šedesátých letech. Dokonce založil Monroe institute v Americe, který stále ještě funguje, ačkoliv Bob už je po smrti. Oni vyvinuli metodu Hemi-sync, díky které jsem poprvé v životě schopná skutečně meditovat. Konečně chápu, že to není jen tak sedět, soustředit se na dech a nemoct se dočkat, až to skončí. Naopak to může být velice příjemné. Goga jsem měsíc neviděla. A pak jednoho brzkého rána jsem opět byla probuzena strkáním do nohou. A okamžitě jsem zase byla podělaná strachy. Odmítla jsem otevřít oči, protože jsem se moc bála, co bych viděla. Něco zase lezlo vedle mě na postel, zase se prohýbala martace a to něco si vedle mě lehlo, přitulilo se a ovinulo kolem mě paži. A já posraná až za ušima jsem v duchu opakovala: "já se tě nebojím, já se tě nebojím..." Snažila jsem se hýbat rukama a nohama abych viděla, zda-li jsem paralizovaná nebo ne. Šlo to ztuha, ale šlo to. Necítila jsem, že by to tentokrát byl zase Gog. Něco mi to šeptalo do ucha v jazyce, který mi nepřipadal z tohoto světa. Poslední slovo znělo jako lilahéd. Hmmm nevygooglila jsem tentokrát nic. Jak jsem řekla, měla jsem jeho paži ovinutou kolem mě a jeho dlaň ležela na mých zádech. A pod ní jsem najednou cítila horko a co víc, i tu šílenou bolest, kterou jsem si prošla před měsícem. A já ani nevím, jak se to stalo, ale mě to hrozně vytočilo. Jak jsem se ho strašně bála, tak teď jsem měla takový vztek, že i přes ten strach jsem po něm vyjela že co dělá, že mi ubližuje. A on zmizel a s ním i ta bolest. Nějakou dobu jsem se pak bála spát sama. Dokonce jsem uvažovala, že budu spát raději ve dne a ne v noci. I když jsem nadruhou stranu byla hrozně zvědavá a nechtěla jsem, aby se mi to přestalo stávat. Byla to taková bitva mezi strachem a zvědavostí. Jenže od tý doby se už nevrátil. Snad možná jenom jednou. To jsem opět cítila strkání do nohou, ale tehdy jsem to místo strachu použila jako odrazový můstek pro lucidní sen. Lucidní sny jsou sny, ve kterých si uvědomíte, že spíte a můžete si je utvářet podle libosti. Nikdy jsem předtím v dospělosti neměla lucidní sen, to až teď po Ajuvasce se mi občas zdávají. No a tu noc jsem si požádala o bílýho koně se sedlem a jela jsem na vyjížďku. Několikrát jsem se už v duchu omluvala Ajuvasce, Kundalini, či co to vlastně bylo, protože mám pocit, že jak jsem se vztekla a ohradila se, tak jsem Kundalini urazila a připravila jsem se o tu poctu, kterou mi možná chtěla dát. Docela dost mě to mrzí. No, tak už asi chápete, proč o tomhle nechci dělat video, protože jasně, že se dá tohle všechno vysvětlit i tím, že se mi to všechno prostě jenom zdálo, nebo že jsem si díky těm haluginogenům uhnala nějakou psychickou poruchu. A nebo možná opravdu jsou věci mezi nebem a zemí...