Tak jsem byla na festivalu. Jo já vím, vy nemůžete ani s kamarádama na pivo a my si tu chodíme po fesťákách, není to fér! Trochu jsem z toho měla obavy, protože já nemám ráda, když je někde moc lidí pohromadě. Nakonec to ale bylo úplně super!

Přes den byla řada workshopů, jeden z nich byl jen pro ženy a tam jsem zažila úplný slunce seno erotika, když jsme vylezly někam na louku a do deseti minut se půlka žen svlékla do naha. :D Pak už mě večer ani nepřekvapilo, že DJka hraje nahoře bez.

Kámoška mi dala dva papírky. Tak nějak jsem předpokládala, že se něco takového tam bude dít. Já jsem nikdy halucinogeny na párty neměla. Doposud jsem je vždy užívala jen za účelem prozkoumávání svého vnitřního světa a i když jsme si třeba dávali houbičky s kamarády, tak jsem se stejně odklidila někam do kouta a tam jsem si meditovala. A vždycky byla tma!

Takže pro mě to byla v mnoha ohledech premiéra. Ty papírky jsem si dala už v pět odpoledne a pak jsem tam ležela v trávě a pozorovala oblohu. Nejen, že se mraky pohybovaly a tvořily různé výjevy, ale ještě tam byla druhá vrstva, kde se jakoby na popředí oblohy tvořily různé mandaly s indickými motivy.

Musím říct, že ten nájezd mi nikdy není příjemnej. Vždycky lituju, že jsem si to dávala a slibuju si, že už to neudělám. Mám pocit, že mi natíká krk a že pokud nateče ještě o trochu víc, tak se udusím. Kašlu a snažím se ten cucek z krku vykuckat. A je mi docela i na blití, takže ležet v trávě a pozorovat divadlo na obloze je na začátku asi tak vše, čeho jsem schopná.

Pak jsme se přesunuli k muzice, kde na nás čekala kámoška. Ta cesta tam byla jako ve snu. Nebyla jsem ve svým těle. Moje perspektiva byla jako bych si seděla na rameni. Měla jsem pocit, že každej, kdo nás potkal, to na nás musel vidět. To jsem ještě nevěděla, že každej na tom byl stejně jako my.

Tam jsem se zase svalila do trávy a střídavě jsem pozorovala oblohu, nebo jsem si sedla a pozorovala jsem, jak lidi tancujou. Asi jsem měla ostatní varovat, že jsem spíš pozorovací typ, protože si někteří dělali starosti, že mám asi blbej trip, když s nima neblbnu. Jenže já si to pozorování fakt užívám! Na koho se dívám, do toho se dokážu úplně vžít! Takže ty blbosti dělám skrze ně. Kámoška ke mně přišla a tak se ke mně přibližovala, až se nám přimáčkly nosy. Nejdřív měla dvě oči, ale když jsme se přímáčkly, tak najednou měla jedno obrovský oko přes celej obličej! To jsme musely opakovat několikrát. Druhá kámoška vytáhla barvičky na tělo a já jsem litovala, že jsem si na sebe brala moje oblíbený hadry.

Záhy jsem pochopila, že nikdy nemám předpokládat, že jiní lidé jsou více střízliví, než já a věděj, co dělají. Najednou jsme všichni byli zase dětmi a řekla bych, že ani zápalky nepatřily nikomu z nás do rukou. Většina lidí měla na sobě nějaký kostým. A já jsem konečně pochopila proč. To ne že pro sebe, ale pro všechny ostatní! Protože zvířátka, barvičky a světýlka jsou najednou naprosto úžasný! Příště, až pojedu na festival, budu mít kostým taky! Nejvíc to tam měl vychytaný jeden pán, co si na kotouči vozil velkou nafukovací labuť. On sám měl barevnej plášť a za střízliva jsem si říkala, že je fakt divnej, ale když jsem pak viděla večer, jak se ten plášť vlnil a co ty barvičky předváděly, tak mi to přišlo naprosto geniální a kdykoliv kolem mě prošel, tak jsem mu v duchu musela smeknout klobouk.

Pak jsem strávila věčnost ve frontě na záchod. Docela dost jsem pila vodu a ta musela někdy ven. Byla tam řada takových kadibudek a tam věčně stáli lidé. Pak jsem pochopila, že většina těch kadiboud není ani obsazená, ale bylo to prostě na nás moc vyhodnotit, do které teda můžem vlézt. :D Přála jsem si, aby mi nějakej dospělák řekl, na kterej teda můžu a očividně jsem ten problém neměla jen já. Několikrát jsem to vzdala s tím, že se vrátím za 10 minut a zkusím to znovu. Nejvíc mě rozsekalo, když se od jedné kadiboudy rozrazily dveře a tam vítězoslavně stál pak kohoutek, kterej si ještě podupával do rytmu muziky. :D

Bylo celkem těžké rozlišit dospěláky od dětí. Tím myslím ty, co neměli papír a nás, co ho měli. Jeden týpek si donesl žebřík, aby mohl vylézt k promítačce a něco na ní spravit. Dost lidem zřejmě nedošlo, že to není jeden z nás. Viděli žebřík a hned si s ním chtěli hrát taky. Týpek měl co dělat, aby těm žebříkochtivým uniknul a rychle i s žebříkem pelášil pryč. Ovšem někteří pelášili za ním. Úplně nevím, jak se jich nakonec zbavil.

Mně byla zima jako svině. Sice je tu léto, ale ten fesťák byl na kopci a noci tam byly velmi studené. A tak jsem se chtě nechtě musela vzdát své pozorovatelské činnosti a musela jsem se jít hýbat. A tak jsem šla tancovat, ta muzika se mnou stejně dost šila. A jak jsem se tou hudbou nechala unášet, tak mi zachvilku bylo vedro jako kráva. Nastala fáze euforie. Takhle šťastná jsem v životě snad nebyla. Pak jsem si všimla, že tam máme i nějaký věci na hraní. Věci na žonglování, velký plátna na malování fluorescentníma barvama, které vytvářely obrazy, které se krásně pohybovaly. Vlastně tam bylo všechno připravený tak, aby si to člověk na drogách maximálně užil. Jaktože je něco takovýho vůbec legální? Já jsem si vyhrála s kruhama. Na každé ruce jsem si točila po jednom. Dokud jsem se s nima nepraštila do nosu.

A když jsem byla úplně v nějlepším, tak zastavili muziku a organizátor nám říkal, že byla zase vyhlášená karanténa, že se nesmí scházet víc než sto lidí.... ve mně byla malinká dušička, bála jsem se, že nám řekne, abychom se rozešli do svých domovů - aut a stanů. To by přece nemohl udělat?! Nemůže poslat několik set zfetovaných lidí pryč?! Jakože spát v tomhle stavu určitě nebudem! V davu se ozvala vlna nevole, týpek si opět zjednal klid. Řekl, že vyčká dalších instrukcí od vlády a do té doby..... můžeme prosím...... PAŘIT DÁL?? :D V tom okamžiku byli úplně všichni strašně happy a muzika zas hrála a o karanténě nepadlo už ani slovo.

Já jsem tam pak lítala od jednoho jeviště k druhému, obdivovala jsem kostýmy, ty co žonglovali s ohněm, jak to bylo všechno úžasně nasvícený a když už jsem toho měla celkem dost, tak jsem našla kámošky v Zen stanu, kde hrála trošku míň divoká muzika a tam jsme se všechny tři přitulily, což bylo super, protože mi najednou chyběl lidský dotek, i když raději bych se bývala dotýkala nějakého muže. Jeden tam sice byl, ale bohužel byl na kluky.. Já vždycky, když jsem šťastná, ať už je to na lodi s delfínama, nebo tady na fesťáku, tak si strašně přeju, abych to mohla sdílet s Fantomasem. Jenže Fantomas by nikdy na takovej fesťák nešel. A tak jsem si musela jednou pro vždy připomenout, že na Fantomase opravdu potřebuju zapomenout.

I přes to, že jsme se tam tulili tři až čtyři, mně byla zase děsná kosa. Takže jsem šla radši do auta, tam jsem si zatopila, uvařila jsem si horkej čaj a když jsem si lehla do postele, tak jsem přemejšlela, s čím bych si ještě mohla hrát.. no a jakou asi hračku jsem mohla najít vedle postele..

Já už se hrozně těším na příští rok! :D