Jsem poslední dobou taková spokojená. Už asi měsíc dělám v hospodě a jsou tam se mnou spokojený moc. Dělám dva až čtyři večery v tejdnu a moc si libuju, že je to až od pěti. Ani ta práce samotná mi moc nevadí, obsluhovat lidi, nosit jim jídlo a točit pivo, to je jednoduché. Až na to uklízení před zavíračkou, to nesnáším. Hlavně vysávání (má to takovou krátkou trubici a bolej mě z toho záda) a vytírání (to nenávidím odjakživa). Ale jinak mi moc vyhovuje, že ráno spím jak dlouho chci. Když je hezky, jedu plavat s delfínama, na procházku, uvařím si jídlo, přečtu knížku a teprve v pět jdu do práce a jsem tam tak do desíti, někdy dýl. To když chodím do helikoptér, tak z toho dne nikdy nic nemám a mám pocit, že vůbec nežiju. Tak teď přemýšlím, že snad dám v těch helikoptérách výpověď a vezmu si místo toho víc směn v hospodě. Stejně se tam vůbec necítím jako ryba ve vodě a divím se, že mě po lockdownu nakonec zase vrátili na rozpis. Zase mi tam cpou samé víkendy, i když už nestuduju a nežádám o ně. Kolegyně totiž o víkendech učí lidi jezdit na koních, nebo má závody, tudíž je taky nechce. Takže víkendy jsou pro mě masakr, protože ráno vstávám do kanclu a odpoledne přebíhám do hospody, tam jsem do noci a další den to samé znova. Nevím, jestli nejsem trochu na hlavu, když bych ráda pustila líp placenou a nenáročnou práci v kanclu, abych mohla chodit za míň peněz pinglovat. Trochu se bojím, že v hospodě přes zimu bude míň práce a nevydělám si ani na jídlo. Ale kdyžtak je tam těch hospod víc a teď budu mít už i praxi, což bude plus. Jinak je tu v městečku nová Češka a je moc fajn. Dost často spolu něco podnikáme a teď se s náma chce docela vídat i ještě jeden českej kámoš, kterýho jsem dřív moc často nevídala, ale teď jak je tu ta nová, tak se najednou scházíme nějak víc, hahaha čímpak to asi bude. Zejtra jedeme všichni tři na výlet do lázní, hurá, už se moc těším na masáž. No a ta nová říkala, že prej jí chybí její pejsek a že by chtěla s nějakým chodit na procházky, tak jsem ji u kolegyně z hospody domluvila nádhernou krátkostrstou hnědou border kolii a té teď děláme hodné tety a chodíme s ní ven, když je panička v práci. A konečně jsem se rozhoupala přihlásit se na nějaký kurz práce s energií, jak jsem to vesmíru slibovala, že tam půjdu hned jak dodělám instruktorák. Trochu to teda trvalo, ale nakonec jsem se z limitované nabídky Nového Zélandu rozhodla pro andělské reiki, což snad ani vlastně není reiki. Ta paní, u které to chci dělat, se taky zabývá plejádskou světelnou terapií, k níž na svých stránkách doporučila nějaké knížky a tak to teď čtu a zní to dost jako scifi, ale mám u toho čtení zajímavé emocionální prožitky. Opět cítím spoustu energie v nohách a myslím, že se ubírám správným směrem, jakkoliv si moje racionální já může myslet, že jsou tyhle věci šílený.