Jsem překvapená, protože minulej rok to trvalo mnohem dýl, ale letos už po třech dnech mě to stýskání si po Fantomasovi přešlo. Pravděpodobně to bude i tím, že se zase projevil jako pitomec a já jsem si připomněla, proč by nám to nikdy nemohlo fungovat. Začaly jsme s Evčou hledat nějakou lodičku a nebo jetski, že si koupíme napůl. A shledaly jsme, že rada nějakého chlapa, co se v tom vyzná, by byla vítána. Tak koho jiného jsem se já měla zeptat, než Fantomase, kterej na lodi i bydlí. Jenže ten mi začal posílat odkazy na to, co by se líbilo jemu. Takže to byla samá obří plachetnice, na které by ještě navíc bylo hodně práce. Po té třetí jsem mu napsala, že to není to co hledáme. Po páté jsem ho požádala, ať už mi nic neposílá, že to není to co chceme. Po sedmé jsem mu napsala, jestli si ze mě dělá srandu. A po desáté jsem ho už regulérně poslala do prdele. Jak si sakra může myslet, že dvě holky jako jsme my dvě, by měly čas, náladu a hlavně schopnosti a nářadí na to, uvést do provozu nějaký vrak. Jediné rozumné vysvětlení je, že se možná chtěl vetřít, že by mi nám s tím jako pomáhal on. Každopádně ani Evky amant nebyl o nic víc užitečný, přestože sám jetski kdysi vlastnil. Takže jsem si pracně našla obchodníka, který prodává nové i ojeté a ten nám jednu ojetou, ale velice zachovalou prodal a ještě nám na ni dal rok záruku. A až teprve pak se Evčin amant zmínil, že toho týpka zná, že je to jeho velkej kámoš a máme ho pozdravovat. Já to nechápu! On asi nikdo do poslední chvíle nevěřil, že to myslíme vážně nebo co. Jenže my jsme to vážně myslely a tak ji máme a já teď nemám čas si stýskat, protože jsem fakt šťastná, že se mi splnil sen a že budu mít super léto na jetski. Zároveň ale taky začínám chápat, proč si ostatní asi mysleli, že si děláme srandu. Řídit jetski na otevřeném moři totiž žádná sranda není a člověk musí být asi trochu naivní a nebo cvok, aby si to koupil! Už jsme to obě zvládly jednou převrátit. Jede to jak auto na ledě a já se potím až na prdeli, jak se bojím, že to zase převrátím. Vlastně by to nebyla až taková katastrofa, ale já mám asi nějakou fóbii z té ledové vody a fakt se za žádnou cenu nechci koupat! Taky jsme se už 2x vydaly na moře za delfínama a mám dojem, že jsme to vzaly za nesprávný konec a že nejdřív bychom se měly šmrdolit v přístavu a učit se jak se to správně vyvažuje a hlavně otáčí! Otáčení je fakt nejhorší, protože si vzadu uděláte vlny a když se neotočíte dostatečně rychle, tak do vás ta vlna narazí z boku a už se koupete ani nevíte jak. Nakonec ale i přes to všechno nás to moc baví a doufáme, že až se s tím trochu víc naučíme, tak se budeme obě míň bát. No a možná se na tom rychlém odchodu jara podepsala i Fantomasova ségra, kterou jsem potkala u nás v hospodě a ta mě pozvala k nim na večeři. Byl tam i její manžel a přijel i jejich dvacetiletý syn s přítelkyní. No a syn s přítelkou odjeli do obchodu a ségra s manželem si šli na balkón zapálit trávu. Hahaha tohle je prosím sestra týpka, co nadával, že jedu do Peru se stát součástí nějakého kultu, když jsem jela na Ayahuascu. No, takže jsme se pěkně zhulili, já samozřejmě nejvíc, protože na to nejsem zvyklá, takže jsem tam pak jen tak seděla a moc se nezapojovala do konverzace, protože jsem měla strach, že zapomenu konec věty, ještě než ho řeknu. :D Synek přijel, pořádně si prohlédnul svého tatínka a naznal, že večeře asi nebude dřív než za 4 hodiny. Asi je na to u nich už zvyklej. :D Byla s nima fakt sranda a i ten ségry manžel byl fakt vtipnej a milej. My jsme se jinak nikdy spolu moc nebavili, oba jsme takoví uzavření do sebe a ségra to vždycky táhla svojí bezprostřednou a srdečnou povahou. Teď mě tak napadá, že občas až na trávě poznáš přítele. No a tak možná i proto se černé mraky přehnaly, protože jak je známo, halucinogeny jsou skvělá antidepresiva. :) A ta večeře, ta fakt byla až za 4 hodiny!