Tak jsem se rozhoupala a potvrdila jsem ten kurz ve Whangarei. Ten samý den mi pak odepsala paní z Nelsonu, že bude mít kurz za deset dní. :D Domlouvám se s ní už od října. Prvního ledna mi napsala, že se mi za týden ozve. A z týdnu byly dva měsíce a to hned poté, co potvrdím kurz na severním ostrově! Nemůžu si pomoct, ale mám dojem, že to tak Vesmír rozhodnul. Vesmír ví, že já držím slovo a necouvnu z kurzu, který jsem už potvrdila. A zároveň nebudu v práci požadovat příští víkend volno, když už mám dávno rozpis služeb. A to jsem tam do toho Nelsonu tak moc chtěla. Ale něco mi říká, že se to prostě nemělo stát. Já kdybych na tom severáku neměla ten kurz, tak se z Kaikoury nevykopu. Dneska jsem zaplatila lístek na trajekt. Pak jsem šla na procházku a obulela jsem to. Z vyhlídky na peninsule jsem pozorovala skákající delfíny a mlátila jsem se do hlavy, že chci z tohodle místa odejít. Je mi z toho tak smutno. Jenže když si představím, že jsem tu zase přes zimu, delfíni odtáhnou do teplejších vod a já tu budu dělat debilní práci za barem a každej den topit, všude bude mokro a solární panel nebude moc nabíjet, tak cítím, že je to ještě horší alternativa, než skutečně odjet. Teď ještě sesmolím výpověď pro helikoptéry a bude vše bude zařízené. Jo přestavte si, že mi odešlo střešní okno. A to doslova. Očividně na tom autě bylo už nejmíň deset let. Ten plast celej zchřadnul a postupně se odlámaly všechny panty. Až se nakonec ucho utrhlo... a okno odletělo za jízdy. Cestou ještě stihlo poškodit můj solární panel, ale pořád to nabíjí, takže to zatím neřeším. To se mi teď před odjezdem fakt hodí, vyhodit skoro 500 za nový okno a práci, když střádám každej dolar, abych mohla Evče vyplatit jetski. Nadruhou stranu si teď moc libuju, protože to nový okno je průhledný a já mám teď doma tolik světla! Třeba mi konečně i přežije nějaká pokojová rostlina. Měla jsem to vyměnit už dávno. A aby výdajům nebyl konec, tak se mi odlomil kousek zubu, tudíž teď moje stará plomba netěsní a já občas cítím, jak se v tom zubu pomalu rozlejzá zánět. A víte co mi řekl zubař? Že má čekací lhůtu šest týdnů! To já už ovšem budu ve Whangarei, žejo. Tak jsem se ptala, co když se to fakt zanítí a budu v bolestech, to mě ani pak nevezme? A on mi řekl, ať si zajedu jinam. Oni už dneska doktoři neskládají Hypokratovu přísahu, nebo co?! Fakt nechci riskovat, že se mi nakonec zanítí zubní kanálky a já zaplatím 2000 dolarů za zub. S takovou tu jetski nikdy nevyplatím.