Minule jsem psala, že jsem asi chytla kovid, ale nakonec mě to přes noc přešlo a nic z toho nebylo. Každopádně jsme měli víc než tejden v práci zavřeno, což se mi vůbec nelíbilo, ale pak nám vláda vyplatila jakousi podporu, takže jsem vlastně měla placenou dovolenou. To jsem měla vědět předem, líp bych si to volno užila. V Kaikouře jsem se se všema rozloučila. Posbírala jsem všemožný dárečky. Poukázka na diesel od helikoptér se obzvláště hodila. Ale byla tam i řada úžasných přáníček, až jsem se divila, kolik mám kamarádů a že je chci všechny opustit. Pak mi tři dny trvalo ujet těch 1000 km. A hned jak jsem vytáhla paty z Kaikoury, tak se začaly dít věci. Kámoš z bývalý práce koupil podíl v jedné letecké škole v Aucklandu a snaží se mi tam domluvit místo. Je to sice Auckland, ale kdybych mohla lítat, tak to přežiju. Pak jsem se šla projít kolem letiště ve Whangarei a potkala jsem tam kluka, co se mnou dělal instuktorskej kurz. A ten mi zas domluvil pohovor úplně až skoro na samém severu Nového Zélandu. Takže bych fakt mohla být přes zimu v teple. No a taky už mám domluvenou zkušební šichtu v jednom baru tady ve Whangarei, abych mezitím nechcípla hlady. I když mohla bych zkusit nabízet terapie andělského reiki. Nejdřív sice asi hodně za levno, pač jsem teprve dnes získala certifikát a nemám žádnou praxi a zatím ani ne moc sebedůvěry, ale já nepotřebuju mnoho. Ten kurz byl naprosto bombastickej. Bylo nás tam nakonec jen 5 holek a myslím, že to bylo pro nás takhle lepší. Když jsem poprvé dávala energii spolužačce, tak jsem u toho skoro bulela, protože jsem cítila hrozně moc energie a tepla. Dřív, když jsem se o něco takového pokoušela, tak jsem si nikdy nebyla jistá, jestli fakt něco posílám, nebo si to jen namlouvám. Ale teď o tom nebylo pochyb, protože to bylo tak silné, že jsem si to namlouvat nemohla. Takže jsem z toho byla celá dojatá, protože jsem se do poslední chvíle bála, že to nedokážu. Lektorka ale říkala, že to se jí ještě nestalo, aby to někdo nedokázal. Postupně jsme se střídaly, takže jsme vždy pracovaly s jinou osobou. Pak jsem bulela i u toho posledního léčení, protože to jsme nějak měly pracovat s minulými životy a já kromě té energie nemám moc žádný jiný vjemy, takže mě tato metoda vůbec neoslovila a připadala jsem si nemožná. Jaký pak bylo moje překvapení, když ta holka řekla, že to byla nejsilnější výměna za celý ten kurz a v podstatě si během toho na vše odpověděla sama. Je pravda, že se mi tam pod rukama na chvíli i rozbrečela. Takže jsme vlastně brečely obě. A to je na tom andělským reiki to krásné. Že vy prostě nemusíte vědět žádné odpovědi, ani kam a kdy posílat tu energii, ani nějaký symboly, to za vás prostě řeší ta bytost, která skrze vás tu energii posílá. Nakonec i ta lektorka říkala, že když jsem jí dávala energii, že to bylo fakt silný a že na to mám talent. Takže se mi několikrát během toho kurzu promítalo, že si mám víc věřit a že nejsem zdaleka tak nemožná, jak si myslím. A to už samo o sobě bylo velmi léčivé a už jen proto to stálo za to tam jít. Teď jsem moc zvědavá, jak mi to půjde s lidma mimo kurz a bez lektorky. Jen škoda, že všichni kamarádi zůstali v Kaikouře a já teď nemám koho donutit, aby byl mým pokusným králíkem.