Dneska jsem po práci poprvé bulela a myslím, že zejtra řeknu šéfce, že končím. Chtěla jsem to vydržet ty tři měsíce, na který mám smlouvu, protože co teď mám shánět před Vipassanou? Ale nejde to. Máme vždycky svoje sekce. Každá servírka má svoje stoly, o které se stará. Dneska přišly dvě veganky a sedly si do mojí sekce. Vegany já obsluhuju ráda, protože to menu mám, co se týče veganských jídel, v malíku. Jedna chtěla namíchat salát, kterej nemáme přímo v menu, tak jsem se šla zeptat do kuchyně, jestli by jí ho udělali. Než jsem se vrátila, už u nich stála Bárbína. Kolegyně, která prostě vypadá jako panenka Barbie. A asi je podobně i blbá. Tak jsem tam došla a laškovně a s úsměvem jsem prohodila: "Ty mi tady kradeš stůl?" :D No a ta pinda odešla a šla si stěžovat šéfce a ta si mě pak vzala stranou a vynadala mi. Nad tím jsem ještě mávla rukou. Jedním uchem tam a druhým ven. No jenže pak byl fakt velkej frmol, ani jsem nestíhala obhospodařovat svoji sekci, když za mnou přišla Bárbína, že jde na cigáro a ať se zatím starám i o její stoly. Tak to mě fakt nasralo, protože to si ještě nikdo nikdy nedovolil. Zvlášť, když je tak narváno, že nevíme, kde nám hlava stojí. Jakože my všichni máme za celou směnu jednu krátkou pauzu na jídlo, ale Bárbína bude mít speciální výhody a bude si chodit na cigaretky? Na ty její stoly jsem ani nešáhla, protože jsem pořád měla co dělat. Pak jsem prováděla nějaký platby na baru, když za mnou na ten bar přišla ženská a objednala si u mě nějaký drinky. Tak jsem to tam zadala, načež mě pak zjebal Oliver, že prej taky nemám ráda, když mi někdo leze do sekce. Teď jsem si Olivera vzala stranou já a řekla jsem mu, že zaprvé, ta ženská přilezla za mnou a za druhé, to jsi slyšel kde, že nemám ráda, když mi někdo leze do sekce? Oliver řekl, že to slyšel od svojí sestry. Koukám, že z toho musela bejt fakt na větvi, když jí to stálo za to to roztrubovat dál. Jakože fakt tady si člověk nemůže ani srandu udělat. Nebo prostě ten můj suchej humor moc lidí nechápe. Tak jsem mu vysvětlila, že jsem prostě ten stůl už měla rozdělanej a něco jsem tam řešila, ale to neznamená, že mě jinak zajímá, jestli mi někdo leze do sekce. A že dělaj, jak kdybych na Bárbínu byla sprostá, což jsem teda nebyla. Dneska to prostě bylo tak toxický, že už mi to za to nestojí, si tam chodit cuchat nervy. Myslela jsem, že třeba při odchodu si to ještě nějak vyříkáme a že možná rovnou dám tu výpověď, ale pak se nám tam hosti porvali. Jeden dostal takovou ránu, že se sklátil k zemi a chvíli byl v bezvědomí, takže na mě už pak nikdo neměl čas ani náladu a mě už stejně padla, tak jsem odešla. A cestou k autu jsem si pěkně pobulela, protože nevím, co teď zas na ten měsíc a půl budu shánět a jak vyžiju.