Odhodlala jsem se a dala jsem výpověď, hurá. Sice jsem to obulela, ale teď jsem za to strašně ráda. Ještě mám odpracovat 2 týdny a pak budu zase volná jako pták. Ale s tím rozdílem, že mám splacenou jetski a pár peněz na účtě. Teď mi ještě vrátili přeplatek za daně z minulého roku, takže sice nejsem bohatá, ale pár týdnů bez práce vydržím. Chtěla bych jet ještě víc na sever a okouknout nějaký avokádový farmy, nebo vinice. Prostě zakusit ten hippie život, který jsem tady ještě nezažila. Akorát mě mrzí, že jsem konečně našla nějaký zázemí, parkování pro Bobinu a teď to zas všechno hodím za hlavu. Parkování u druhého týpka nakonec klaplo. Je to kovář, má doma svoji vlastní dílnu kde vyrábí ty svoje věci a má tam štěňátka a koníky, takže jsem se zdržela dýl, než jsem plánovala. On mi i nabízel, ať u něj i zakempím, uvařím si nebo co potřebuju, ale radši jsem jela pryč, protože jsem se bála, že budu zas vysílat nějaký špatný signály a o parkování zase přijdu. Ještě aby si myslel, že jsem takhle přátelská byla i k Majkovi a že jsem si ty jeho oplzlosti zasloužila! Dokonce jsem si znova četla naši konverzaci, abych se ujistila, že jsem toho Majka nijak neprovokovala, ale nic jsem nenašla. Je to prostě prase a tak jsem moc ráda za Kováře. Takže jsem včera po strašně dlouhé době jela vyvětrat Bobinku. Moře bylo rozbouřené jako prase, voda mi cákala do ksichtu, takže jsem se spokojila s prozkoumáváním přístavu a přilehlých pláží. U jedné pláže je rampa a tam jsem chtěla očíhnout, jestli tam náhodou není kohoutek na vodu, protože v přístavu nic nebylo a já jsem nevěděla, jak tu Bobinu pak opláchnu. No a tam z pláže na mě volá nějaká asi čtyřiadvaceriletá holka, že prej: "teto, teto, svezeš mě??" Tak jsem jí dala svojí vestu a vysvětlila jí, jak se to startuje a poslala ji na vodu. Ta z toho měla ohromnej zážitek a prej jsem jí splnila sen a velmi zlepšila den. Slovo dalo slovo a ona mi nabídla, ať Bobinu umyju u její mámy. Já jsem věděla, že Kovář asi bude mít na zahradě kouhoutek, ale nechtěla jsem zneužívat jeho dobroty ještě víc a taky jsem chtěla trochu líp poznat moji novou neteř. První, co mě zaujalo, když jsem zajela k jejich baráku, byly květináče plný halucinogeního kaktusu. To už mi bylo jasný, že tohle budou super lidi. Pak přišla máma medvědice a hned mě objala. Já ji říkám máma medvědice, protože měla na sobě takovej huňatej župan a jak je docela baculatá, tak prostě vypadala jako medvědí máma. Pak jsem přišla na úžasnou terasu, jež se tyčí nad malým jezerem obklopeným pralesem. Nikdy jsem snad neviděla nikoho bydlet a kouzelnějším místě. Povídaly jsme si až do tmy. Oni jsou v procesu balení, protože se do čtyř týdnů mají vystěhovat, ale nemají kam jinam jít. Vlastně by to prý nebylo porvé, kdyby skončili jako bezdomovci. A přitom jsou to tak pozitivní a laskaví lidé, kteří mě hned přijali za vlastní. Pak jsem popojela 500 metrů ke Kovářovi zaparkovat Bobinu s tím, že se pak vrátím. Kovář mi nabídnul nějaký pitíčko, tak jsme chvilku seděli a kecali. Já jsem se ho ptala, co ten den dělal a on řekl, že byl na procházce s Holly. A já že Holly, to je Tvůj pes? Hahaha on že ne, že to je jeho nová holka a že proto mi říkal, že u něj jsem v bezpečí. Yay, super! Řekla jsem mu, že se mi s ním dobře kecá, ale že jsem slíbila, že se vrátím k neteři a k mámě medvědici. A protože on je moc dobře zná (jak jinak), tak se hned přidal a jel taky. Tam už byla i jedna další kamarádka, jež slavila svoje pětadvacáté narozeniny. No a zachvilku máma medvědice vytáhla papírky a strčila nám po jednom do pusy. To bylo celkem neočekávané, ale mě už ten den asi nemohlo nic překvapit. To byla jízda jako sviňa. Neteř s kámoškou dělaly strašně moc volovin a já jsem se už dlouho tak moc nenasmála. Mají dva rotvajlery, kteří celou noc štěkali. Hlavně se mohli pominout, když Kovář s neteří spinovali oheň. Nevím ani, jak se to jmenuje česky. Prostě máte oheň na tyči nebo na provázku a točíte s tím. Kovář s tím vypadal moc sexy, jak mu to hezky šlo. Skoro by se mi i zapálila lejtka, kdyby v té chvíli nebyl mojí duší už identifikován jako můj bratr. Ale už se vůbec nedivím, že se musejí stěhovat, pokud takový bordel v noci dělají často. Já jen čekala, kdy dorazí policajti, ale nikdo nedorazil. Nebo kdy chytne ta dřevěná terasa.. Máma medvědice sice papírek neměla, protože někdo musel zůstat střízlivej, kdyby se probudil neteře syn, ale vůbec na ní nebylo poznat, že není na stejné vlně jako my. Prý léta praxe, říkala. Všechno se hýbalo, soška draka v obýváku tančila a já jsem se cítila jako bych našla svojí rodinu. Neteř byla tak krásná a roztomilá, že jsem se většinu večera koukala převážně jen na ni. No a máma byla prostě i moje máma a moc se mi líbilo, jak tu svou dceru s láskou pozoruje a aktivně se zapojuje do téhle naší zkušenosti, kterou by jiní rodiče třeba absolutně nechápali a hlavně nepodporovali. Já si myslím, že to takhle má být. Děti mají mít děti (těm co je nad 18 prosím vás), dokud jsou mladé a tělo je pružné a smrskne se do původní podoby, ale stará se převážně starší generace, která už je vyklidněná a má s dětma mnohem víc trpělivosti. Třeba moji prarodiče na mě nikdy nevztáhli ruku, i když svoje děti mlátili hlava nehlava. Kolik traumat bychom mohli dětem ušetřit, kdyby se nestarali nevyzrálí lidi. Moc jsem si užívala ten pocit jednoty a netěšila jsem se, až se druhej den probudím a budeme zase všichni oddělení ve svých vlastních tělech. Jestli chápete, jak to myslím. Pak jsem vytáhla moji mandalu, kterou jsem asi před dvěma lety nakreslila a od tý doby jsem si přála ji vidět na halucingenech. Kousek té mandaly můžete vidět v záhlaví tohodle blogu. A ta mandala prostě tančila taky. Celá se vlnila a barvy dýchaly, ztmavovaly se a zesvětlovaly, blikaly.. To bylo něco tak nádhernýho a já jsem byla na sebe tak pyšná, že jsem vytvořila takovej magic, že jsem to všem ukazovala a pak jsme to nějakou dobu sledovali jako film. Já jsem byla svůj největší fanda v tu chvíli. Fakt jsem byla přesvědčená, že musím být génius, pokud jsem něco takového vytvořila. Jo a dokonce se k nám v noci připojila v divoká vačice, která se z ničeho nic objevila na terase a nechala se krmit chlebem. A to by pro dnešek asi bylo vše.