Dneska mám hodně slušnou depku. Pořád jsem na kiwi. Akorát jsme teď místo zlatýho kiwi začali dělat zelený. Už u toho zlatýho jsem nebyla bůhvíjak rychlá, ale to zelený se prostě nedá. To je tak strašně neupravený, roste tam strašně moc větví, mně to příšerně trvá to zkrotit. Vedoucí mi řekla, že bych měla pracovat nejmíň dvakrát rychleji, abych vydělala aspoň to, co mi platěj. Tak jsem šla se slzami na krajíčku za šéfem a řekla jsem mu, že to zelený kiwi prostě nedám a že si asi budu muset vzít volno, dokud se nebude dělat protrhávání pupenů. To bude v říjnu. To bude mega jednoduchej job, kde pojedu jako fretka. Prý to prořezávání je nejtěžší práce, jakou musej za celej rok udělat. To jsem si vybrala správnej čas na to, jít pracovat na sad. A šéf mi řekl, že mi teda dá jinou práci. Vyfasovala jsem hrábě a vidle a můj úkol je nahrabat ty odstříhaný větvě doprostředka, aby až tam pojedou s takovým tím strojem, co to sbírá a seká to na jemno, tak aby to mohl všechno nabrat. Dobrý na tom je, že jsem tam sama, nikdo mě nebuzeruje, že jsem moc pomalá. Ale hrozný na tom je, že mě z toho bolí záda ještě 100x tolik. Tenhle sad jsme prořezávali před měsícem, spousta větví je už zarostlá v trávě, nebo zapadlá v bahně. Plus jsem dostala za úkol vytahovat takový kolíky ze země, jenže některý tam byly tak zaražený, že jsem je prostě nevytáhla. A že jsem se fakt hodně snažila, nenechat se pokořit od blbýho kolíku, tak jsem si tak namohla záda, že jsem druhej den nemohla ani vstát z postele. Takže teď chodím hrabat se zádama, který bolí jako přeražený, tečou mi u toho slzy jako hrachy, protože to fakt bolí a to, že se pod tím kiwi ani nenarovnám, to dělá ještě horší. Včera jsem se omluvila a do práce jsem ani nešla. Kromě zad mě totiž chytly i šílené menstruační křeče, takže jsem to fakt nedala. Dneska naštěstí začalo v poledne pršet, tak jsem mohla skončit v půlce dne. A zejtra bude doufám pršet taky. Já vůbec nechápu, co se stalo s mým životem. Jak jsem z dispeče mohla spadnout na hrabání větví. Co se teďka učím za lekci? Lekce pokory? Lekce o vlastní neschopnosti? Připadám si naprosto k ničemu. Přece ještě nejsem tak stará, abych nevydržela osm hodin hrabat? Achjo. Řekla jsem si, že možná v listopadu bych mohla odjet zpět do Kaikoury. To už bude po zimě a ještě jedno léto s delfínama bych si nechala líbit. Jenže pak mi schválili občanství. Požádala jsem si před více než třinácti měsíci. Už jsem byla fakt vytočená. Zvlášť, když kámoš si požádal letos v březnu a do čtyř měsíců to měl schválený. Ale jako nebudu se rouhat. Halelujah. Konečně se snad věci zase začnou posouvat. Já už jsem tři roky nikde nebyla, protože byl kovid, měli jsme zavřený hranice a mezitím mi propadl pas. Jenže abych dostala novozélandskej pas, tak nejdřív musím dostat ten certifikát, který potvrzuje, že jsem občanem. Během kovidu ho posílali poštou, ale teď už né. Já zas musím čekat, až mi dají vědět, kdy a kde bude ta jejich slavná ceremonie, kde svato svatě odpřísáhnu, že budu vzorným občanem. A to mi prej dají vědět za 1 až 4 měsíce. Ceremonie bude v Aucklandu, protože jsem jim dala adresu kamarádky, takže mám po stěhování se zpátky do Kaikoury, protože se bojím, že když budu měnit adresu, že to celý bude trvat ještě dýl. Jedině snad, že bych na tu ceremonii kdyžtak přiletěla z Christchurch, ale to by byla docela mise a bála bych se, že se třeba porouchá letadlo, nebo zruší let a já tu ceremonii prošvihnu.  Tento způsob zimy zdá se mi opravdu nešťastný. Měla jsem zůstat v Kaikouře. Nakonec ta práce v tamní hospodě nebyla tak špatná. Můj život mi teď připadá úplně hroznej. Nic mě na něm netěší. Náhodou jsem se ocitla u kartářky a ta mi vyložila takový karty, že jsem na to koukala s otevřenou pusou. Doteď jsem tam měla věž, což je asi nejhorší karta tarotu a znamená to samý katastrofy a zmar. Jojo. Dobrý na tý kartě ale bylo, že byla v pozici, kde už její vláda končí. No a v příštích třech měsících jsem měla smrt. Což je úplně skvělá karta, znamená to smrt starého a zrod něčeho nového. :) Celej ten výklad byl vlastně nesmírně pozitivní a spoustu věcí úplně přesně odhadla, docela jsem čuměla. Taky jsem minulej tejden na trhu usedla u numeroložky a ta taky měla nějaký karty a prý bylo moc zajímavý, že ani jedna z nich nebyla negativní a že prej těch negativních v tom balíčku je! No, takže moje budoucnost by měla být růžová, ale od tam, kde stojím teď, to ještě nějak nejsem schopná vidět. Jo a už je to rok, co jsem udělala instruktorský zkoušky. To znamená, že mě čeká další letová zkouška, pač se to musí každý rok obnovit. Budu si muset nejdřív na pár hodin pronajmout letadlo, abych si to vše zase oživila, ale kde na to vzít a nekrást? Na kiwi jsem nic nenašetřila, protože v zimě hodně prší a v dešti se nemaká (a moje záda na to říkaj: "díky bohu!"). Dodávka potřebovala nové brzdové destičky a pneumatiky a v září mě zas čeká technická, zaplacení registrace a pojištění na další rok, takže to taky bude zase tisícovka v haj.lu, ale to pouze tehdy, pokud na té technické nenajdou žádné další závady. Dneska i to, že je člověk jen na živu, je nějaký moc drahý.