Hlásím se zase po nějaké době. Mám teď hodně práce a na nic jiného nemám čas. Teď jsem makala deset dní v kuse. Včera jsem měla jeden den volno a dneska už zase makám. No a místo abych včerejšek proválela a odpočinula si, tak jsem sedla na trajekt a jela jsem do Aucklandu. Trochu nakoupit, trochu si pochutnat v mé oblíbené restauraci a pobavit se s bývalým spolubydlícím - s tím dřevorubcem, co nosil z lesa houbičky - kterého jsem již léta neviděla. Byli jsme v kině na novém Avatarovi ve 3D a bylo to úplně boží. A pak jsem se skoro poblila po cestě trajektem domů, pač poslední dny bylo fakt otřesné počasí a byly velké vlny.

Když teď tak hodně pracuju, tak nemám čas si stýskat, že tu nemám kamarády a vede se mi mnohem líp. Obě moje práce mě baví a kromě té únavy mi ani nevadí, že tam trávím tolik času. To jsem si oddechla, protože po té, co jsem nebyla schopná pracovat v hospodě víc než tři dny v tejdnu, jsem si začínala myslet, že to tak budu mít už všude a dosmrti ze mě bude nemakčenko. Teď vidím, že to bylo tou prací, jež se mi jevila naprosto zbytečná a ne tím, že bych byla líná. Přitom zbytečná nebyla, každý potřebuje jíst. A přesto bych můj život v takové práci strávit nemohla.

Občas mi píše Fantomas. On se chudák snaží a já na to reaguju spíše stroze. Pořád bydlí na lodi a je docela nedaleko. Lehce bych tam dojela i na jetski. Občas taky píše, že by mohl s tou lodí přijet na výlet sem. Ale protože na to nadšeně neskáču a neodepisuju, že bychom se mohli vidět, tak se tady naštěstí ještě neukázal. Je mi ho trochu líto. Já vím, že on by chtěl, abychom se viděli, i když to nenapíše na plnou hubu a místo toho jen tak nenápadně oťukává terén. Ale já ho nechci vidět. Vím, že by bylo těžké se s ním bavit jen jako s kamarádem a já už do toho znovu spadnout nechci. On není to co chci nebo potřebuji. A přesto pro něho mám i po těch letech slabost, kterou schovávám za nezájem.

Teď se musím soustředit hlavně na to, abych našetřila co nejvíc peněz a připravila se na můj snad již brzký odjezd do Austrálie. Tak moc se těším! A zároveň se toho i trochu bojím. Co když ten život v Austrálii nebude už takový, jaký byl předtím? Co když je ta moje australská fantazie založená spíš snech a skutečnost nebude tak růžová, jak si ji posledních 8 let maluju..?

Asi existuje jen jeden způsob, jak to zjistit.