Dneska se konečně zase na ostrov navrátilo sluníčko. Takže dnešní turisté byli velmi spokojení. Nakonec práce pro Sharon je celkem fajn. Já myslela, že to bude horší, protože ona působí jako dost namyšlená podnikatelka. Ale zatím mě sere jenom tehdy, když se bez jakékoliv příčiny rejpe v mém životním stylu. Protože ona má na veganství dost vyhraněné názory a nebojí se je vám vnutit. Pořád zkoumá, co jsem si donesla k obědu, protože nechápe, co teda vlastně jím. A korunu tomu nasadila kolegyně vegetariánka, která začala pět ódy na falešné maso od Quorn a na to se Sharon úplně naježila, že to úplně nejvíc nesnáší, když se vegetariáni snaží, aby jejich jídlo chutnalo a vypadalo jako maso. Prý je to úplně zvrácené. Jo no udělat si řízek ze seitanu je zvrácenější, než podříznout hrdlo teleti. Takže v tomhle ohledu je mi líp v té druhé práci, protože tam jsme 4 vegani. Dokonce firma kupuje pro zaměstnance nejen kravské mléko, ale i ovesné a nikdo nemá blbé kecy.

Když takhle ráno jedu vyzvednout svoje hosty od trajektu, tak si říkám, že už jsem skoro jako Sonja. Když jsem čítávala její blog, tak mě ta její delegátská práce moc zaujala. A teď to skoro dělám. Dneska jsem měla tři skupinky. Jedna dorazila trajektem už v devět. Tak si dali snídani v kavárně u trajektu a já je pak před desátou vyzvedla a odvezla do městečka Oneroa, ať si jsou nakoupit nějaký suvenýry, než posbírám další dvě skupinky, co dorazily až v deset. A pak jsme všichni vyrazili na vinice. Někdy, když máte času nazbyt, tak je mezi vinicemi povozíte po různých zákoutích ostrova s krásnými výhledy. Z nějakého důvodu také všichni milují zastávku v místní "ptačí rezervaci". Je to taková kuriozita, protože i když jsme tu na malém ostrově, tak tu platí stejné vyhlášky jako v Aucklandu, pod který spadáme. A ve městě není dovoleno míti doma kohouta, protože by obtěžoval všechny sousedy. No a tak když se stane, že někdo nedopatřením rozmnoží slepice a vylíhne se kohout a ten někdo nemá to srdce z něj udělat polévku, tak jej vyhodí u sportovního hřiště. Začalo to kohoutama, ale teď už je tam, z mně neznámého důvodu, více kachen, než kohoutů. Taky se tam zdržují rackové a občas i jeden pukeko. Dobrovolníci je tam chodí každý den krmit a doplňovat vodu, takže se ptactvu na téhle nelegální ptačí skládce vlastně vede moc fajn. No a když tam zajedete s autem, tak se desítky či stovky ptáků k vám rozběhnou v naději, že jim vezete nějaké zbytky. A to z nějakého důvodu vždycky každého moc baví. Jednou jsem tam dokonce zajela s mladýma týpkama, o kterých jsem si myslela, že jim budou kohouti úplně volný, ale oni hned nadšeně vyskákali z auta s fotili se s nima. Nechápu.

Vlastě mi nikdo nedal žádný návod k tomu, co těm lidem jakožto průvodkyně mám vlastně říkat. To mě docela překvapilo. Asi si mám něco nachystat sama. S tím mi ale nechtěně pomohli v druhé práci, kde kolem Vánoc byl takový nedostatek lidí, že mě dokonce na dva dny posadili na vyhlídkový autobus místo průvodce. A protože nemám trénink, tak všechno to kecání obstarali řidiči a já jen zdravila lidi, kontrolovala jízdenky a pomáhala jim nastupovat a vystupovat. Jeden den jsem strávila s Kejt, která tu žije už třicet let a je chodící encyklopedií místních faktů a vtipných historek. Ta za celou tu cestu pusu nezavřela a protože jsem s ní absolvovala čtyři okruhy, tak jsem to slyšela hned několikrát a dost jsem si toho zapamatovala. Hned druhej den jsem to vyzkoušela na mých vlastních hostech a ti mi pak dali sto australskejch dolarů jako dýško. Tak moc dík za pomoc, Kejt! :) No ale jsem ráda, že nejezdím tím autobusem. Kdybych měla dělat každej den pět okruhů a pořád dokola měla mlít to stejné, tak se asi zblázním. Respekt těm, co to dělaj.

A když je takový den jako dneska, tak je to sice tady krásný, ale já jsem po práci dočista uvařená, i když je v dodávce klimatizace. Protože většinu času stojíme na vinicích, zatímco si hosté dávají do nosu, a to auto se prostě vytopí. Takže po práci jedu přímou čarou rovnou k pláži, kde okamžitě běžím do vody. A to je moje nejoblíbenější část dne. Jen tak si splývat na vodě, nechat se houpat vlnami a cítit se svěží a v chládku.

Zrovna jsem dopisovala tenhle článek, když mi přišla smska od kolegy, jestli nechci do Oneroi na skleničku šampáňa. Bylo mi to trochu divný, ale neřekl, že tam půjdeme jen my dva. Tak jsem si nejdřív myslela, že asi jde víc lidí z práce. Já se musím přiznat, že tenhle kolega mě hned docela zaujal. Jakože je fakt přitažlivej, i když se trochu divně oblíká. Nosí všemožné pánské šperky a kožené vestičky a rukavičky. Něco jako motorkáři, ale nevím, zda-li má vůbec motorku a hlavně on se tak obléká i do práce. Teď jsem se teprve dozvěděla, že on ty šperky a kožené věci i vyrábí, neboť jeho táta s kůží pracoval a vyráběl boty. Za hřích by teda určitě stál, ale nechala jsem si zajít chuť poté, co se na vánočním večírku objevil s manželkou a s dětma. Tak jsem mu napsala, že bych se musela nejdřív oblíknout a on odepsal, že počká na autobusové zastávce a jestli ho můžu vyzvednout. Hm, tak to trošku přidalo na divnosti. Nabrala jsem ho a on mi vysvětlil, že v jednom podniku s hostama z jeho zájezdu rozpili šampaňské a protože ho nedopili, tak si ho tam od barmana nechal uschovat, že ho přijde dopít později. Tak jsem si z něho utahovala, že mě jen využívá, aby nemusel řídit opilý. Dopili jsme to, pokecali, byla tam pěkná živá muzika, krásný výhled na moře a velmi barevný západ slunce. Hotová romantika.

On mi pak řekl, že mi ukáže, kudy jezdí domů, když je podnapilý a chce se vyvarovat policejní kontrole. Tak jsme jeli po polňačce kolem pobřeží, načež se mě zeptal, jestli nechci na chvilku zastavit a něžně mě pohladil po rameni. A vůbec to nebylo nepříjemné. Ale řekla jsem mu, ať se na to vysere. Na čež on se zeptal, jestli jsem si jistá? "Kdybys aspoň nebyl ženatej" odpověděla jsem na to já. A on že to přece nic neznamená, že on už to doma nedostává a kdesi cosi. Jak je možný, že jsem takhle stará a ještě stále takhle naivní, že se vůbec dostanu do takové situace? No, vykopla jsem ho kousek od domu, ještě se mi chudák omluvil, že snad nebyl moc nechutnej. Né, vůbec nejseš nechutnej. Kdybych byla mladší, zblajzla bych tě hned. A tu tvoji manželku vůbec nechápu. Jestli je to teda vůbec pravda. Ale nic z toho jsem mu samozřejmě neřekla. Jen jsem se usmála a řekla jsem, že je to v pohodě a popřála mu hezkej večer. No a teď se mi o tom asi bude zdát, protože část mě by si bývala přála, aby to dopadlo jinak.