Už je mi líp. Ne, že bych už měla za sebou tu zkoušku, to ještě ne, ale docela mě uklidnil zkoušející, který mi prozradil, že nemusím mít ty hodiny v letadle nastudované od začátku do konce, protože on bude spíš vybírat jen po kouskách z každé. No, tak to bych vlastně měla celkem v malíku. Teď jen vybrousit ty manůvry.

Nakonec jsem se rozhodla všecko prodat a kompletně se sbalit se vším všudy. Jednak ty prachy budu potřebovat na zakoupení nové dodávky v Austrálii a druhak pokud bych se usadila v západní Austrálii, tak za letenky na léto na Zéland bych zaplatila ještě víc, než kolik teď prodělám. Pro jetski si nakonec přijel ten obchodník, kterej nám ji prodal. Já bych se asi víc snažila ji prodat sama, ale to bylo předtím, než jsem zjistila, v jak špatném stavu je ten vozejk, na kterým jetski jezdila. Když mi v opravně řekli, že to už nikdo nepopraví a potřebuju novej, tak jsem to fakt už neměla sílu řešit. A tak jsem kývla tomu obchodníkovi na jeho nuznou nabídku dvou tisíců dolarů. Jo, je tady Fantomas na návštěvě u rodičů. Já se mu na severním ostrově úspěšně vyhýbala, a to i když mě přijel stalkovat přímo na ostrov Waiheke, ale tady si mě prostě našel. No tak nejenom, že jsem musela poslouchat od šéfa aeroklubu, jaká jsem blbka, že se nechám ojebat a prodám jetski jen za 2000, ale úplně stejnou písničku začal pět i Fantomas. Toho už jsem regulérně poslala do prdele. Žádnej z nich nedokázal pochopit, v jakém jsem stresu a že mi to prostě za ten klid na duši stojí. Obchodník přijel už hned ráno do aeroklubu, kde byla jetski zaparkovaná. Dorazil namachrovanou toyotou za skoro 100 tisíc dolarů a šéf aeroklubu mu vynadal do zasraných vydřiduchů. Obchodník byl tak vytočenej, že se divím, že se nepoprali.

Nakonec i Venouš už je zamluvenej. Bude si ho brát kamarádka, takže v něm můžu bydlet do posledného dne tady a pak jí ho jen převezu do Aucklandu, odkud jej vezme zpátky na ostrov Waiheke. Teda poté, co mě hodí na letiště. To tam na Waiheke na ni budou všichni autobusáci mávat a lidi si budou myslet, že jsem zpátky.

Mám pořád ještě spoustu krámů, které se mi nedaří prodat, ale ty dvě největší břemena - jetski a dodávka - jsou vyřešená a mně se teď o tolik líp spí. Vždyť já už měla zaděláno na žaludeční vředy z toho všeho! Ale Vesmír to pěkně zařizuje a to, z čeho mě jímala panika, se tak nějak samo řeší.

Jinak jen tak aby bylo jasno, s Fantomasem se nic neděje a dít nebude! Před těma dvouma nebo třema rokama, či jak dlouho to už je, co jsme si to vyříkali, tak jsem to uzavřela a i když mi ještě hodně dlouho trvalo, abych na něj přestala každý den myslet, tak já nemám nejmenší zájem se s ním zase zaplétat. A on je naštěstí takovej ňouma, že si bez jasného signálu či provokace nic nedovolí. Je mi nepříjemná představa, že by na mě po letech celibátu sahal někdo jako on. Někdo, kdo mi vůbec nerozumí. Někdo, kdo je malej, plešatej a skoro o osmnáct let starší. Když z ničeho nic zaklepal na moji dodávku, tak se mě zmocnil hroznej vztek. To už se snad dneska nedělá, aby někdo chodil k někomu na návštěvu bez ohlášení, nebo jo? Mně to přijde jako dost velký nabourání osobního prostoru. Musela jsem si dát deset minut na vydýchání, abych mu nevynadala do zasraných stalkerů, zatímco on postával venku a poslušně čekal jako pejsek. Nakonec jsem si s ním zvládla normálně pokecat, ale stálo mě to hodně sebezapření.

Dva dny zpátky jsem byla s kamarády na grilovačce, když mi přišla smska od Fantomase, že co prej dělám. Tak jsem napsala, že jsem s kamarády na grilovačče a on na to odepsal, že mám štěstí. Že si mě chtěl najít a podívat se, co dělám. To je jak z nějakýho hororu, tak je psychopat nebo co? Já teda že hodně štěstí při hledání (pač jsem věděla, že u kamarádů na farmě mě nenajde) a že ale ví, že to nesnáším, žejo? A on na to, že najít mě je snadné, ale že respektuje moje soukromí (odkdy??). A že prej nesnáším hodně věcí, ale asi by mohl uhodnout, co myslím. Tak jsem odepsala, že samozřejmě, že si to může domyslet a že tomu se říká kontext! Bohužel inteligence nikdy nebyla jeho silná stránka. Naštěstí už odjel na jih. Sice tudy bude zase projíždět, až se bude vracet domů, ale zatím mám od něho pokoj. Fakt si říkám, co si moje mladší já asi myslelo, když se s ním tenkrát zapletlo a proč to trvalo tak dlouho.