Milý deníčku,

dnes se šlo zase na lov. Já zůstala doma a hlídala společně s Timim a ještě dalšími třemi vlky. Poflakovala jsem se od nikud nikam, když jsem zaslechla to vábivé vytí. Rozhodla jsem se mu volání oplatit. Ostatně, nebylo co dělat, tak proč si nevyrazit? Zavyla jsem na oplátku a vydala se po jeho zvuku. Na hranici našich teritorií  jsme se konečně uviděli. Byl to ten nejhezčí vlk, jakého jsem kdy viděla. Byl starý asi jako já, ale o něco větší, asi jako Timi. Nejvíce se mi na něm líbila barva jeho srsti. Byl skoro až černý. Nejhezčí černý vlk, jakého jsem kdy viděla. A ty jeho oči! Když jsem se do nich zadívala, úplně mě hypnotizovali. V tom se objevil Timi a začal si mě nárokovat. Můj princ se ale nedal a Timi to za chvilku vzdal. Však jsem si to s ním pak ještě vyříkala. Tak a teď  k tomu mému vlkovi. Jmenuje se Luck. Je to schopný lovec a také z něj cítím vysoké postavení. Ideální kandidát na mého druha. Nejraději bych ho představila rodičům, ale vím, že v tom může být problém. Dnes ho k nám určitě nezavedu. Za prvé nevím, kdy přijdou a za druhé nebudou mít náladu se s plným žaludkem s někým seznamovat. Řekla jsem mu, ať sem přijde zítra ráno, že ho zavedu k naší smečce. Doufám, že to vyjde. Minulý rok si jedna vlčice přivedla vlka a tatík, alfa-vlk ho vyhnal. Od té doby si sem nikoho nepřivedla a před pár týdny odešla ze smečky. Ale jestli mi nedovolí Lucka, tak odejdu s ním. Budeme vlci samotáři a pak budeme mít štěňata a budeme mít vlastní smečku. Na druhou stranu mám vyšší postavení než ta vlčice. Tak uvidíme, jak to dopadne. Moc bych si přála, abych s Luckem mohla zůstat.