Tak jsme si dneska postavili sněhuláka. Paradoxně vytáhl V mě a ne naopak, i když tvrdí, jak strašně nerad má sníh a všechno okolo. Sice není perektní, ale je to naše první dítě  Upímně v některých detajlech se vyhrál až moc, ale tak aspoň byla sranda  Jenom škoda, že jsme dostavěli až v potmě, takže jsme se fotili už v nočním světle. Ještě že máme velké silné světlo a nakonec (asi po sto pokusech) šlo vidět všechno - sněhulák, já i V 

Nachvilku sem si připadala jak malé děcko, ale tak to má byt. Takže jsme se před chvilkou vrátili promočení a vyzmrzaní... jenom škoda, že nebyl čas, když mrzlo. Počítám, že zítra sněhuldovi upadne nos a i další věci, které podlehnou tání.

Jinak co se týká mého  marodění, mám naordinované další 2 týdny, takže mám opravdu radost 

A teď už dost keců a můžete se pokochat naším výtvorem i s detajly 

V celé své kráse

Dokonce i zorničky má. Papulu má ze staženého káblu a Emina došla a poslední kus mrkve

Je to kluk, jako buk (a ne z mojí hlavy)