Dneska mě začíná 14 týden, společně s tím druhý trimestr. A začíná mě vidět pupek dokonce i pod volným tričkem, pod kterým mě ještě pár týdnů zpátky šly vidět sotva prsa. Teď mám snad desítky kozy, a jediné rifle, které mě obvykle držely jenom boky jsou mě teď víc, než těsné. Jediné, co je mě teď vlastně dobré jsou kraťasy... Původně jsem plánovala změnit šatník na narozeniny, kdy se nechám obléct za cizí peníze, ale zdá se, že do konce října asi čekat nebudu moct. Takže jsme už s maminkou domluvené, že po výplatě půjdem kupovat dárky už teď. Pro začátek jedny těhotenské gatě. Zatím nějaké tenčí a příští měsíc třeba druhé teplejší. Trička a tak pak klidně zvládnu se ségrou, podprsenky poradí baba v obchodě, ale co se týká gatí, tak vlastně ani nevím, co pořádně hledat. Sice vím, že to má mít nějaký megaširoký pás, který schová celý buben týden před porodem, ale tím to asi tak hasne.

Vlastně si to začínám fakt pomalu užívat. Sem tam na ten záchod ještě zaběhnu, a momentálně mám klidový režim, takže celé dny proležím v postely, ale to je jenom pro jistotu, mimčo roste, jak má, takže je to jenom proto, že se doktorovi něco nezdálo, když na mě skočil pes
Ale jinak je to vlastně fajn. Dokonce začínám mět břicho větší, než V. Prsa mě jdou vidět i bez pus-upky, Emička podle všeho cítí, že se něco změnilo a chová se více-méně slušně. Dokonce jsme se už kupodivu shodli na jménech, což je co říct. A zdá se, že si budoucí tatínek začíná uvědomovat, že se to fakt děje. Uplně na něm vidím ty myšlenkové pochody a změny myšlení a tak. Nijak výrazné sice nesjou, ale pomalu se mění na tu otcovskou roli.

Eshop se sice ještě nerozjel, čeho fakt lituju, protože už mě opravdu nebaví nemít aboslutně žádný příjem, prosit pořád, ať mě zapltí to a tamto... to je pravda, to moje nadšení z mimina trochu kazí.

Ale už máme doma objednané skříně do ložnice, které budou třeba, protože je potřeba vyklidit ten kumbálek, kde bude nakonec stůl z ložnice a taková zašívárna. Momentálně tam máme oblečení, na které se stejně práší. Ono stůl musí pryč, aby měla být kde postýlka. Pomalu ale jistě se začíná všechno řídit podle toho maličkého a to je velké jak citron. A vlastně mě začíná byt jedno, jestli to bude tak moc chtěný kluk, nebo holka. Bude to naše a hlavně bude zdravé.

Takže myšlenkové pochody už asi skončily, tak budu končit taky