Je to neuvěřitelné, ale ze dne na den, dělá Zuzanka pokroky. Už má i taneční kreace - dřív jenom "dřepovala", ale teď to střídá i  točením kolem své osy a třepaním hlavou, jako na "nenene". Už ju díky bohu nezajímají jenom houpačky, ale začala běhat po celém hřišti. Napoledy byla uplně úžasná - hned na houpy, hned skluzavka, hned píšek, hned zas někam jinam. Jakmile se ohleděla a zjitila, že nikam nezmizím, tak běhala po celém hřišti. Možná tomu pomohlo i to, že má houpačku i písek doma a o víkendu udělal tatínek i to pískoviště, kde jí poprvé zářily oči. Však taky zrovna ten písek povečeřa. Co se toho týká, nemusím se bát, že by snad měla byt nemocná. Podle toho, co všechno už v té puse měla, musí mít imunitu na 110%. Taky už jsme přes den uplně bez mléčka a baští prakticky všechno. Dokonce už měla mega zdravý oběd - smažák s hranolkama. Hrancle byly na sucho v troubě a když mohla mět chleba ve vajcu, tak smažák přežije taky - a přežila. I s kečupem. Miluje polední dobou jabko, což je super, protože sem se bála, že jí bude vadit. Ale všechno oka a na sváču zblajzne půlku jabka a ještě nemá dost. Dneska zkusím koupit hrušku, tak uvidíme, jak jí pojede. Sice má teď ekzémek trošku horší, ale na druhou stranu jde jenom o suché kolínka, a semtam jí zčervenají ručičky, takže nic hroznémo. Naštěstí.
Bojí se správných věcí - třeba trouby se bála, ikdyž šlo o dětskou kuchyňku. Já blbec jsem jí řekla, že je ta hračka v troubě a ona se ne a ne přblížit. Dokonce chytla histerák, když jsem jí chtěla ukázat, že tato trouba nepálí  Na druhou stranu když vidí zásuvku, tak sice ví, že "tytyty auuu" ale v zápětí jde a strčí tam ruku. Ještě že máme policajty, jak těm čarapákům do zásuvky říkáme. Dneska pozorovla včelky, jak "papají kvítka". Během pozorování tohoto úžasného jevu, jsem jí oznámila, že na včelky se može jenom dívat, ale nechytat a okecala jsem jí to "velké au", co by ju čekalo. Bylo perfektní vidět, jak ju ty včely fascinují. Dokonce pomáhala dělat velikonoční výzdobu. Držela okenu a dicky mě ju podala, aŤmožu vyšmudlil okno pod nálepkama. Zajímavé, že okenu nejedla. Otatně pomáhá u všeho - kvedlala vajíčka, hledí na mikrovlnku jak se točí nebo na vodu a hodinu čekáme až začne vřít.
Konečně už umí zabučet a zabečet. Na kočičku říká mňau, vyjádří medvěda. Pozná na obrázku pštrosa, pije z hrníčku se sosáčkem, běhá, jak divoch, vozí kočárek, protože je to lepší, než se v něm vozit. Pozná pampelišku a svým způsobem ju pojmenuje. Vlastně pozná všechny kytky od trávy. Začíná chápat rozdíl mez stromem a keřem. Většinu věcí pojmenovává zvukem typickým pro tu věc. Takže "střík střík" může být okena, voňavka, žehlička.... "vhů" je vysavač, vrtačka, pila... podle ní se jmenuje Mimi a ne Zůza.Ví, kde má nosík a očička, zjistila že my ostatní máme i obočí. Chápe (konečně) že na kraji postele je bác a au. I když neumí nijak vyjádřit, pozná snad všechny věci a souvislosti. Někdy jinak, než bych čekala, ale z jejího pohledu je to vlastně logické. Příklad za všechny - sledovala žížalu. Po chvílce došla k názoru, že žížala dělá "hají". No vlastně ta žížala ležela na zemi, takže jo, dělala "hají".
Pořád mě asistuje na záchodě, ale aspoň mě donese papír a (bez říkání) vyhodí prázdnou ruličku. A už si začíná uvědomovat, že taky něco dělá, takže v létě by to bez plenečky možná šlo. Dokonce, ví, kdy se dělá "čččč" a kdy "hm" 
Zkrátka a dobře je čím dál šikovnější, chápavější, bystřejší. A uklízí po sobě - sice jinak, než bych chtěla, ale uklízí.

Takto uklízí a to bylo v záčátku, ani do vany neměla čas jít.

Jí špagety - a já nic nenechala  náhodě, dokonce i na nohách měla utěrku.

A tady jí písek - pískoviště udělal tatínek z káry a jaká spokojenost