... A NE MOU VINOU!!!! Nejsem tak blbá, abych byla s malým děckem bez peněz (když pomnem Tešu).

Ale jak to začalo?

Asi před rokem mě došel dopis zpojišťovny, že mám dlužit nějakou nehoráznou sumu přes 40 000... pro někomo nic, pro mě defastující částka. S tím, že u sebe nemají ten papír skrz rodičák a ještě před tím z pracáku a nějakých 5 6 let mám byt vedená jako samoplátce. Rok tam běhám s každým dalším výhružným dopisem jak debil znovu a znovu tam nosím ty samé papíry, ať je všechno v pořádku. A teď si jdu pro kartu k novému účtu (ten původní je Tešům, který nevyužívá) a paní na pobočce byla tak hodná, že mě oznámila že mám na ten účet uvalenou exekucu.

DOjdem dom, volám tam a samozřejmě - pojišťovna. Zůza se dívá na pohádky, ja tu řvu. Prej si možu dopis vyzvednůt a zaplatit jakousi sníženou částku 42 000. Jako fakt se mě nechce platit něco, co už má byt dávno v pořádku. Enom, co se toto vyřeší (a doufám, že rychle a zadarmo, pokud možno) tak od té pojištovny odcházím. Do teď jsem s í byla spokojená, ale jestli jsou schopni dělat, že od vás celý rok Xkrát nic neodstaly a nakonec vás srazí nesmyslnou exekucí a kolena.... 

Jako ten hňup s kterým sem volala se mě ptal, jestli nemám někoho s rodiny, kdo mě pomože. Tak za prve - proč, když su v tom nevinně (to sem mu neřekla) a za druhé - já mám asi 7000, můj zhruba 15, kdyby 20 a naši taky nejsou milionáři.

Že jim není blbé poslat mě obrazně řečeno s malým děckem na ulicu enom kvuli tomu, aby si tam pohladili ego.