Chtěla jsem první postupně dojíst nezdravé zásoby a postupně nahrazovat všechno zdravějšíma vaiantama. Ale po tom, co se Zuzce tak neskutečně rozjel během pár dní ekzém, jsem si řekla a dost. Žádné dojídání lipa a gumových medvídků s lentilkama. A žádný sirup. Sirup si dá vysvětlit, že to nejde, to nebude poprvé ale holt musí prostě oželet kokina. Je fajn, že v tomto stojí Teša za mnou, zvášť když vidí, jak Zůza poplakává že ju to i ono bolí a jak se nemože přestat škrabkat. Takže nerrzdělané kokina jse zrovna po švagrovy poslala malému švagorvi (mezi nejstarším a nejmladším bratrem je skoro 30 let, haha) a rozbalené mlse jsem prostě schovala. Jinak by Zůza viděla a věděla, že to je tam, kde vždycky a těžko by se nám to okecávalo. Holt, bude mít za mlse akorát tak kukuřičné křupky, na kterých vlastně s mlasáním začínala, piškoty, co vím, tak "kubíkovské sušenky" jsou taky OK a postupně se zbavíme i tohoto.
Našla jsem dost receptů na domácí zdravé sušenky, gumídky a podobně. Nechceme ji vyloženě omezovat a zakazovat, ale jednoduše to tak je a tak musíme hledat alternativy. Jeden recept na sušenky se mě obzvlášť líbí jeho jednoduchostí a rychlostí. Obsahuje jenom banán, kokos a kokosový olej. To se smíchá, hodí do trouby a je to. I pro mě, kdo zrovna neoplývá mistrovskýma dovednostma, je to až moc jednoduché. Co nejdřív to zkusím a uvidíme, jaký to bude mít úspěch. A tohle je vlastně základní varianta. Není problém do toho hodit ovoce a tak.

Ráda bych se rozepsala o Zuzčiném momentálním stavu. Už jen proto, abych si "poztěžovala". To, že má suché nožičky a "packy" na rukách, to už je u nás standart (dufám, že dlouho nebude). Jenže se jí ekzémek začal rozlézat po celých rukách, začaly se jí dělat puchýřky. A z vlastní zkušenosti vím, že je nemožné se jich jen tak zbavit a poměrně to bolí. Bolí to, když se to dělá, bolí to, když to je, bolí, když praskne a bolí i ta ranka po tom. To celé je mokvavé a hnisavé a samozřejmě v tom suchém ekzému. Takže léčba je prakticky nemožná - nemůžete promazávat suché a zároveň vysušovat mokré tak, aby to mělo jakýkoliv žádoucí účinek. Ty puchýřky se mě začaly dělat někdy kolem 16, 17 roku a fakt jsem si vytrpěla. Zuzance se včera večer začaly dělat a já byla celkme v šoku. Dnes brzo ráno plakala, že ji bolí ručička a jak jsme se vymotaly z postele zjistila jsem, že jí jeden puchýřek praskl a hned se jí těsně u té ranky dělá druhý. Dopoledne už ukazovala na peřinky na dalším prstě a svým zkušeným okem jsem poznala, že se jí tam dělá další. Nad kolínkem má taky velkých puchýř. Mám sto chutí jí ho propichnout a vymačkat ten hnis ručně. Ale vím, jak to bolelo mě a nechce se mě ju trápit víc, než je třeba. A teď sranda - prý to mají byt nějak "přenosné" puchýřky, takže když vám praskne a ten hnis si rozetřete po těle, tak v těch místech se můžou udělat další. V podstatě to znamená, že když se vám udělá první, který vám praskne, najednou z toho jednoho máte celé ruky bolavé. Do toho to svědění.... No už jsem dnes zamačkávala slzy, když začla poplakávat, jak to bolí. Znám to sam. Vím, že to bolí. A nedokážu ji pomoct. Ne tak rychle, jak je třeba.

A tak jsem si řekla a dost, vysadí se kokina, vysadí se sirup, čajík jenom blinkový, což jí dělám dětský, který obsahuje směs bylin a nic víc. Přemýšlím, že jí snad budu vařit domácí čaje... Časem. Kupodivu na to jdu trošku od zadu a v první řadě řeším kokina než oběd, ale co už.
Už se těším, na rodičák, až to pořádně rozjedem.