Víc než dlouho sem se neozvala. Máte prvadu. Ale žiju, a nezapoměla jsm na vás. Jenom jaksi nebyl čas, chuť, nebo nevím co... Ale dnes se trochu rozepíšu. Za ten dlouhý čas se událo celkem dost změn.

A kupodivu se tomu dá fakt říkat změna a ne jenom pokus o změnu. Těch tady bylo plno, uznávám. A ty změny na sebe tak trochu navazují jedna za druhou. Tak trochu.

Tchyně, která vlastně ani není tchyně, protože je to Tešova macecha, takže moje.... no žena, která žije s mý tchánem a Zuzčina..... vlastně nic, která může bý ráda, že jí malá říká "babi". No tak ta se do mě začala tak nehorázně navážet a to vše jenom kvůli vtipu. Uznávám, že ani já nejsem uplně bez viny, ale tohle je moc. V kostce - poslala jsem jí video, kdy malá dostala nového oslíka, pojmenvala ho po této rádoby babičce. Prostě sranda. Dúra to okomentovala tak, že je to milé, že svoji oblíbenou hračku pojmenovala po ní. A teď to nastane - já, krava si rýpla. Řekla jsem něco v tom smyslu, že to jde vlastně přeložit tak, že oslík je babička. Vypadalo to v pohodě do druhého dne, kdy se jí to asi rozleželo v hlavě  začala bláznit, že jak sem to myslela a bla bla... Když to zkrátím, tak já jsem piča, špina a malou s Tešou si ani nezasloužím, protože on chudáček dělá všechno a jí nic. Uznávám, jsem bordelář, ale aby mě někdo nazval špinou... A uznávám, když do mě někdo začně ryt, skočím do sarkasmu. Ale proto nejsem piča.
Změna číslo dva - v něčem ta Dúra měla pravdu, a kupodivu najednou jde udržet pořádek a uklizený barák na uzdě. Což je fajn. Neříkám, sem- tam mám takové to zevlovací období, takže se musím znovu dokopat, ale jakmile do toho znovu skočím, je to zase super.
Na změnu číslo tři půjdu trochu oklikou a předem říkám, že se trochu stydím. Jsem výbušná povaha, nervák první třídy. A nejvíc to obsírá Zuzanka. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem po ní zase vyletěla, začala ječet, vždycky, když jsem pohla rukou, se Zůza krčila, nakonec se odvážila a poprvé mě řekla "Mami uklidni se".  Ještě jsem po ní štěkla, že kdyby mě nesrala, nemusím se teď uklidňovat. Ale je pravda, že mě to sklidnilo. Když jsem pak večer šla nahlédnou na malou, vážně jsem se rozbrečela.
Přehrála jsem si tu scénku - bála se mě, že ju chcu zbit, bála se, jak křičím..ne, nekřičím... ječím... a byla kurva odvážná, když mě se strachem v očích, kdy nevěděla, co bude následovat, řekla ať se uklidním. Celý den pak byla zaražená, bojácná, vyléla pití a už se bála... Vážně, rozbrečelo mě to. A šla jsem fakt ale fakt do sebe.
Začala jsem trochu víc "studovat" Nevýchovu. A riskla jsem zaplatit ten kurz. V kurzu jsem 2. týden, a je fakt, že se to tady už teď změnilo. Není to 100%, je to spíš 10%, pořád to není nevýchova, ale pomaličku se k tomu blížíme. Zůza začíná chápat princip dohody, i když pořád zkouší, kolikrát se dohhodnem. Mě jde kupodivu tzv. pochopení pro pocity, což se divím, protože místo řvaní po ní, co jí zase je a že už holt pčítatč nebude, tak si k ní sednu a prostě uplně v klidu počkám až se vybrečí. A to je ta změna číslo tři - měníme styl výchovy, nebo spíš začínám Nevychovávat.
A ještě jedna taková zásadní změna - změna velikosti z mých nulek na větší číslo v podprdě. Popravdě jsem uvažovala o plastice, byla jsem i na konzultaci. Největší problém nebyla částka. Ale to, že bych byla měsíc mimo. To nejde ze dvou důvodů - Teša si prostě nemůže dovolit být měsíc doma a navíc Dúra by měla tak trochu pravdu - kvůli mé sobeckosti by chudáček Teša dělal všechno jenom on. A tak jsem hledala po netu a našla jsem přírodní pilule s fyto-estrogenem. Neberu je ani měsíc, a jde to poznat.

Abych to zhrnula

1) Máme víc uklizené - sice brdelář ve mě se nezapře, pořád je X věcí bez svého místa, ale máme čistý hajzlík, umyté nádobí a povrchy bez prachu a odrobinek
2) Zuzanka se mě už nemusí bát, začaly jsme se spolu domlouvat, začínáme být parťáci a ne rodič vs dítě
3) Větší prsa -  vážně rostou, teď když zvednu ruky, tak nezmizí
4) BONUS - má víc času pro sebe, když chce Dúra vidět vnučku, jede s malou Teša, a já mám půl dne pro sebe.