Den blbec. Totální. 
Dneska ráno, když jsem se vzbudila, jsem měla sama ze sebe dobrý pocit. Namatlala jsem si řasenku, stíny, lesk a nějaký ten smrad v naleštěné lahvčice a vyšla jsem s podpadky elegantně do ulic. Šly jsme se školou do divadla. Jenže.
To bych nebyla já aby mi všechny spoje ujely. 
Před nosem.
A to jen díky tomu, že jsem nestoupila do špatnýho směru? 

Napadlo by vás, že když budete dobíhat a mávat na toho zabedněnýho řidiče umatlanýho od hořčice, že vám nezastaví? Letmo vztyčený prostředníček byl málo na vyjádření mých roztanečných pocitů. 
Shit, řeknu si, a jdu domů.

Hodilo by se malé ponaučení z tohoto krátkého příběhu.
Co třeba: Všichni se musí nějak pobavit, akorát každý jinak? Ne, to bych jim křivdila...A nebo ne? *zlověstný šikmý úšklebek* 

Najdou se jistě ti hodní, chytří atp. řidiči. 
Ale přiznejme si, kolik jich známe?
Kolik nám zastavilo?
A kolik doprdele ví co je to Thaletova kružnice?!