V prvé řadě jsem tenhle blog založila jako svůj soukromě veřejný deník. Nemám tu své pravé jméno a to mi dovoluje psát sem opravdu cokoliv. Tedy ano, "cokoliv"...U téhle malé tradice bych ráda zůstala a tak píšu další můj výlev právě sem a právě Tobě, milý návštěvníku, ať jsi kdo jsi. Docela vzrušující pomyšlení... 

Poslední dobou zde moc pozitivních článků nevyrostlo. To neznamená, že se mám pořád sklíčeně, jen si ty okamžiky vychutnávám a přijde mi zbytečné je tajit. Píšu sem hlavně to, čím nechci zatěžovat svoje okolí...a tak zatěžuji Tebe, čtenáři. *zlověstný smích* A v tomto článku zajdu ještě dál, proto předem varuji, že je to hodně osobní článek a kdo na to nemá, ať žije blaze a pustí si nějakou fajn muziku. ;) 

Stojí přede mnou rozhodnutí, kterého ve třiceti můžu litovat a nebo za něj budu vděčná. Nevím, co bude, až mi bude třicet, a že si ještě nějakých pár let počkám. Vím už teď, že to jistě uteče jako voda a že pak na rozhodnutí se bude nejspíš pozdě. V jednom starším  článku, který najdete zde, jste se mohli dočíst pravdivý příběh o jedné mojí životní kapitole. Trpěla jsem mentální anorexií (tedy více než já trpělo moje okolí, ale to už jsem dost rozepsala v tom článku). Dnes už jsem, doufám, all right. I když nikdy nebudou moje myšlenky čisté a často mám takové nápady, které se zahánějí jen s velkou dávkou sebedůvěry a odhodlání. Horší je to v tom, že anorexie ve mě zanechala následky. Hubla jsem dlouho, ale extrém trval zhruba dva měsíce (letní prázdniny). Stačily dva měsíce aby, a teď to přijde, jsem ztratila to, díky čemu je z dívky žena. A s tím i šanci mít někdy dítě. 

Když jsem postupně nabírala na normální váhu (plus/mínus 8 kg), kterou mám dnes a držím si ji už poměrně dlouho, netušila jsem, jak to dnes bude. Měsíce plynuly a od letních prázdnin uplynul rok. Tyhle zdravotní komplikace se mě ale drží docela dlouho a když se sejde měsíc s měsícem dává to dohromady rok a půl. Za tu dobu se v mém těle odehrálo bůh ví co. Doktorka je optimistka, naordinovala hornomální léčbu, která skončila bez úspěchu a nyní radí čekat. Naši ale čekat nechtějí. Konec konců se jim ani nedivím. Není mi sice šestnáct, ale ještě jsem pořád jejich dcera, kterou vždy budu a de facto šance na vnoučata. Nehledě na to, že nikdo neví, co se mnou je. 
Jím normálně, cvičím a sportuji...a v tom je ten "problém". 
Rodiče, totiž naši, totiž parents....si myslí, že sportuju až moc. Mě se to nezdá, když se poohlédnu po ostatních, jsem zdravý průměr pro svůj věk...Druhou věcí je, že si oba myslí, že bych měla ještě přibrat. (Pokud vám říká něco BMI index, u něj dosahuju hodnoty přes 20, takže žádná třasořitka už dávno nejsem). 

A zde je to rozhodnutí, zde je to, na co jsi (a nechápu proč :D), milý čtenáři tak dlouho čekal.
Já přibrat nechci. Nechci ani omezit sporty, jsem na svou fyzičku hrdá. ALE jak jsem již napsala výše..."Toho rozhodnutí ve třiceti můžu litovat a nebo za něj budu vděčná. Nevím, co bude, až mi bude třicet, a že si ještě nějakých pár let počkám. Vím už teď, že to jistě uteče jako voda a že pak na rozhodnutí se bude nejspíš pozdě. " 

Co když se stane zázrak a já si najdu láskyplného partnera, budu chtít založit rodinu a....
a nebo to taky může být na nic, stanu se znova "holkou s nadváhou" a ještě k tomu stále neplodnou? 

Je to sázka do loterie, kterou musím zvážit....Ale při představě, že přiberu a bude to celé marné. Hořká představa. Skutečně... 

...

Než mě odsoudíš, milý čtenáři, zkus se vžít do mé role. Holka na odpis, forever alone, nadváha. Radost, když hubnutí jde a ještě zdravou cestou s vyváženým jídelníčkem a sportem! Radost pokračuje, všichni tě chválí, okolí tleská...Pak skok, závislost na kráse, posedlost po dokonalosti a podváha. Otřepeš se a se zatnutými zuby část z toho zpátky nabíráš. Proti přirozenosti se váha zvyšuje a ty to pozoruješ, jak to jde nahoru, ale máš dobrý pocit, protože spěješ ke zdraví. Najednou stop, vše se srovná, váha se drží, jak má. Žiješ, jsi bez potíží, až na jednu jedinou věc.

A nyní?...................................

(Btw..docela zvláštní popsat asi dva roky života v jednom odstavci. Zkuste to.)