Matka utěšující ješitnost synovu,
nebo sova učící holuba rozumu,
obě se obětují pro blaho druhých,
jako bohatý přispívá na účty chudých. 

Rozhodně to není lidské,
pohodlnější je dát si portské,
a prostě zázraky očekávat,
a na zlatá očka je lákat. 

Ne každý však taková očka má,
neboť jak se někdy zdá,
raději by svoje oči dal slepému,
než se oddávat blahobytu svému.

Já takového člověka znám,
věřte mi, že štěstí mám,
neboť ten člověk je mi oporou,
je mou vrbou, sloupem...
Možná až horou!

Je to můj přítel navždycky,
Robinsonův Pátek (řečeno prozaicky),
je to má naděje studánka,
má milá maminka. 

Tímto jí děkuji,
svědomí zpytuji,
a tiše obdivuji....

za to všechno, co pro mě dělá.