Don't cry, tonight...Znáte ji? Je pěkná...

Dnes jsem hroznej pesimista. Respektive už dlouhou dobu, ale teprve teď si to uvědomuji na plné pecky...Díky tomu výbornýmu nápadu zhubnout ještě víc, než bylo třeba, teď dva roky postrádám to, díky čemu se dívkám v období puberty říká dospívající a nemyslím změny nálad, ty mi vážně nechybí. 

Zní to bizarně, ale jednou bych chtěla mít děti a tohle tomu tak nějak brání. Zrovna nedávno jsem byla u doktorky, co tomu jakože rozumí, protože to jakože vystudovala a má tudíž jakože doktorát. Ta ženská je ostrá jak břitva. Sama nechápe, co se se mnou děje...Její rudě namalované tenké rty detailistky se hodí spíš pro ředitelku modelingové agentury. Upřímně, ty ženy, co se mnou sedí přes dvě hodiny v čekárně tak i vypadají. 
Neřekla bych, že jsem pořád nějak štíhlá. Možná je to subjektivní posouzení, ale tak jako tak jsem přibrala od největšího extrému deset kilo, takže jsem zase spíš nadpůrměr. 

Jedním z paradoxů života je, že když se rozhodnete, že něco překonáte a zatnete zuby, dá vám něco pěstí z druhý strany. 
Až na to, že já mám pocit, že už i bez toho, aniž bych se rozhodla bojovat pro lepší zítřky, dostávám přes hubu pernamentně.
Jakmile se objeví nějaká světlá maličkost, zase to přebuší nějaká horší veličina. 
Když se na to podívám cynicky, ten život je vlastně groteska. Furt padáte na držku, když šlapete na banán, přitom všem ostatním je do smíchu.

Ani nevím, proč to píšu sem. Možná, že chci, aby konečně viděli cizí lidé v supermarketu, co maj jako kardinální problém vybrat správnej šampón, jak je někdy náročný žít. 
A co teprve mě, vím že jsou na světě lidé, co jsou na tom 1000x hůř než já. Ale proč nebýt někdy sebestředný blbec, co by se zoufalstvím, ze sebe samého nejraději profackoval a roztrhl jako kus lehkého papíru?
Když jsem byla dítě, můj největší průšvich byl, když jsem ustřihla babičce macešky, největší strach byl z toho, že půjdu do školky a největší radost z omalovánky u doktorky. Proč mám ten pocit, že důlěžitost záporných zkušeností se několikanásobně zvětšila a priorita malých radostí je nyní zanedbatelná, pokud vůbec jsou?

Talk to me softly
There is something in your eyes
Don't hang your head in sorrow
And please don't cry
I know how you feel inside I've
I've been there before
Somethin is changin' inside you
And don't you know

Don't you cry tonight
I still love you baby
Don't you cry tonight