Pamatuju si, já vím že je to absurdní, na jednen výlet s rodiči...Nevím kolik mi bylo, možná to je jenom v mojí hlavě a nikdy se to nestalo...nevím. Broukala jsem si tehdy takovou písničku..nepamatuji si, co je zač, ale vím pár slov..
"A i když šlápneš do louží...musíš jít, jít, jít dál.."
Obyčejný, ale krásný, ne?  :) 
Musíš jít, jít dál...
Venku je tma jak v pytli a já si vzpomínám na tuhle a tisíce! dalších písniček, co jsem poslouchala hodně dávno...
Musíš jít, jít dál...
Všechno mi to zní v hlavě a já si sem tam broukám...Vybavuje se mi obličej jednoho, dnes kamaráda...nevím proč.
Musíš jít, jít dál...
Ťukám si jen tak do klávesnice a pořád se dívám do ozařující tmy. 
Musíš jít, jít dááál...
Až se dostanu do písniček z dneška a nejde dělat nic jiného, než že...
...Musíme jít, jít dál!

Zvláštní vzpomínka. Zvláštní písnička. 

Něco mezi vesmírem ^-^ a psacím stolem...?

Mějte se blaze! 
WOUAF!