Ačkoliv mám pořád hlavu plnou Pulzujícíh vakuol, membrán, nálevníků a já nevím čeho všeho (psali jsme biologii...),
tak se de facto celý týden točí kolem tanečních. 
Jaký je pocit slečny, která si stoupne v řadě schválně před toho jistého a chce s ním tančit..Ale on se mine o metr vedle?
Jaký je pocit kluka, který je na střídačce na židli a pozoruje ostatní páry?
Určitě vás napadá i spousta jiných otázek. A odpovědi?
...já osobně na to druhé vám vážení neumím odpovědět objektivně.
Ale na to první existuje jednoduchý citát: 
Choroby jsou nakažlivé - kéž by byla i láska...(W. Shakespeare)

(Není to sice zatím můj případ, ale řekla bych, že vyměnit jedno slovíčko za trochu méně cenné a sedí to. )