Dnes jsme ve škole trochu rýmovali a Lady mi řekla, ať tu básničku tady uveřejním, jako ona uveřejní tu svou.
Ovšem ta moje byla psána ve spěchu a pyšná na ní teda nejsem vůbec...
Na druhou stranu jsem sem už dlouhou dobu žádnou novou básničku nepřidala,
takže jsem se to rozhodla vynahradit.
A tady je náhrada...

Člověk je tvor sobecký,
učíte se každý den.
Nepsal to však Škovorecký,
píše to sám život jen.

Úhledně a čitelně,
zapisujte za uši,
a ptejte se po hodině,
co dál máte duši.

Aneb...Milé děti, učte se:

Tak tedy
až jednou potkáš chlapečku,
dívku tuze krásnou,
nezapomeň hlupáčku,
nesmí býti vdanou!

Nesmí býti zrádnou příliš,
a ani trochu včerejší.
Co si, hochu, myslíš,
nemá být jen vedlejší. 

Až potkáš i ty dívenko,
kluka s pěkným pohledem,
dej si pozor-malinko,
ať bere tě ven s ohledem. 

Až bude mráz a náladí,
ruce on bude tobě hřát...
ale pamatuj, že až sluníčko tě pohladí,
on bude u tebe stále stát.

Sukničkář má žen plno,
Z prasete stalo se sele.
Řešení je pouze jedno,
nakopat jej do....lélele..
(To budete probírat později,
nevím, zda to učit směji.)

Z hada růži nevytvoříš,
z růže nebude plaz,
Psa zvykům nenaučíš,
člověka už trochu snáz.

To vše jsem vám říci chtěla,
na večer až přespříliš.
Teď bych ti už jen popřála,
nechť v zápiskách se neztratíš. 

...