Vlastně je docela fajn, že už to dlouhé léto skončilo. Bylo přímo neuvěřitelné, za což vděčím především sama sobě a taky několika úžasným lidem, kteří se toho krásného šílensví účastnili. Tančila jsem, jako by na tanci stál můj život, jako bych tancem dýchala, jako by každý pohyb, který postrádal rytmus či drzou eleganci, byl promrhaným časem. Tančila jsem s talentovanou tanečnicí, krásnou ženou, divokou a inspirující. Mohla jsem obdivovat křehkou krásu národních parků Maďarska a Slovenska, pozorovat je, ošahat, cítit, zjistit jak chutnají, naučit se spoustu nových věcí o přírodě a o tom, jak funguje. Naučila jsem se dívat se kolem sebe novýma očima a spatřila jsem něžnou, láskyplnou dívku, statečnou ženu, které vděčím za toto poznání. Při tom všem jsem si uvědomila, jak moc mi dosud v životě chyběla země, černá země vonící rozkladem, výživná, slibující život, jak naplňující je ležet na ní, zarýt do ní ruce, mít ji za nehty a nechat ji tam, u sebe, dokud sama neopadá; vzduch tak čistý, až řeže v plicích, chladný prudký vítr, co z člověka smyje všechnu špínu zvenčí i zevnitř, serve z těla všechno zbytečné, nepotřebné a slabé, aby zanechal pevně sevřené, tvrdé a ryzí jádro; voda tak plná a výživná, léčivá, ledově chladná, plná energie a světla, tu hravě bublající jindy zas proudící bouřlivě, stejně jako život. Léčivé ticho, které není tichem, Slunce a světlo, dodávající enegii, inspirující, oživující. To mi dalo Finsko, stejně tak i sebejistotu a skvělého přítele, opravdového, kterého si velice vážím a naprosto mu důvěřuji. Závěrem léta jsem odmítla jeden ohromný dar a ačkoliv to nebylo vůbec snadné, cítím, že jsem se rozhodla správně. Fakt, že se tak stalo ovšem v žádném případě neznamená, že jsem tím nic nezískala, že bych si jej nevážila a neměla jej v úctě - právě naopak, dárce je pro mě důležitým člověkem, ikdyž naše poutě sledují jiný cíl. Zároveň mi konec léta nečekaně zavál do cesty krásnou, citlivou a inspirativní bytost, známou a tajemnou. Jsem šťastná, že mohu připojit své stopy vedle jeho a těším se z toho, že můžu nahlížet do jeho duše a pomaličku ji poznávat, kousek po kousku. Není kam spěchat, máme na to všechen čas světa, stejně jako na všechny moje a naše přání, touhy, plány a sny. Zima přichází a já děkuji létu za všechno, co mi dalo a i za to, co mi vzalo a za to, že již skončilo, neboť přes svou krásu bylo někdy opravdu náročné. Díky němu a těmto lidem jsem opět našla další část sebe a těším se, co mě čeká dál. Zima přichází a chystá se spousta věcí.  Inu tedy, nechť přijdou!

Zas a yenom

Já