Každý den se rozčiluju nad zimou, ale i přesto to má své kouzlo. Večer, když nemůžu usnout, vzteky se zvednu,opřu se otopení a koukám se ven. 
Dívám se na ten bilý potah a prázdno . Pokaždé , když se začne stmívat je to velmi zvláštní. Jakoby nějaký človíček ze shora začal pomalým,ladným pohybem zatahovat oponu a nenápadně se snažil vše schovat, vše co naše planeta skrývá. V tu chvíli nevíme, co nás za oponou čeká. Tma je něco okouzlujícího, čarovného a tajemného . Můžeme nádhernou tmu využít například k přemýšlení o nás. 
Venku ticho a já mám klid pro své myšlenky, které můžu nechat pobíhat po klávesnici. 
Strašně ráda spím dokázala bych prospat celé hodiny , ale potom co mi jednou bylo řečeno jsem se nad tím pozastavila a rozhodla se jinak.
Spánkem přicházíme o několik hodin svého života. 
Šest hodin spánku denně bohatě stačí a máme o další dvě hodiny denně navíc. Snít přeci můžu i mimo spánek . 
Můžu být sebevíc divná a šílená , když mám takové myšlenky, které spousta lidí nepochopí,ale i přesto, to nikdo nezmění. Každý je něčím podivný a to ho dělá člověkem,kterým je.