Nádech... Výdech...Nádech...Výdech... Snažíme se zkrotit svůj dech a dýchat pravidelně, aby se zmírnila ta bolest.  Bežíte a s Vámi i Vaše myšlenky, co vás zrovna tíží. Myslíte na svůj cíl , kde je ? Určujeme to my nebo náš osud ?  Běžíme dokud můžeme , vidíme jen cestu - nový start .

Nikdy není pozdě začít znovu , kráčet  nebo běžet po své nové trase. Lidi , co nemají svůj cíl jsou lidé bez života. 

Každý by si měl určit svůj cíl, aby měl za čím jít , pro co se snažit. Kráčet bez snů je jako vyhořet.  Běžíme, už ani nevíme jak dlouho. Běžíme a naše tělo už odmítá službu,stejně jako mozek.  Nohy se těžko přizpůsobují terénu,který už nevidíme. Běžíme a nevíme kdy se zastavíme, nevíme nic , chceme utéct.  Utéct před sebou ,před vším co nás tíží  , ale běh nepomáhá. Všechny myšlenky zůstaly na svém místě. Běží stejně jako my, běží naší hlavou. Když zaznamenáme, že teplo od země se mění vchlad a to pořádný  vracíme se zpět domů.  na chvilku se pozastavíme a necháme na sebe působit ten pocit, když uděláte něco, čeho jste se nikdy předtím neodvážili . Buďte na sebe hrdý , vaše minulost , myšlenky, pocity , strach jsou součástí nás všech. Můžeme se snažit utéct, ale stejně nás vše jednou nebo později dožene. 

Proto si odpusťe , odpustte  si všechny chyby, co jste ve svém životě udělali . Vždy můžete začít znovu i s tou nejhorší minulostí .  Každý pád je krok vpřed

Takže nádech...Výdech...je čas začít znovu!