Příběh o tom, jak jsme nastoupili cestu do Afriky, začal už v roce 2010. Tehdy jsme se vydali do severní Afriky, do Maroka, za stejným účelem jako nyní - ochutnat, co je to být dobrovolníkem a v rámci našich možností pomoci místním dětem. Tři týdny jsme se věnovali dětem z ulice nebo z dětského domova, hráli si s nimi a komunikovali posunky - Arabština není naší silnou stránkou :-) Tehdy v nás uzrála myšlenka, že pár týdnů je strašně málo. Přišlo nám, že nějakou smysluplnou a déletrvající práci bychom dokázali odvést ideálně tak za rok pobytu. Ono poznat, jak to tam chodí, poznat děti, a co jim můžeme vlastně dát, to chvíli trvá. A tak jsme začali hledat, kdy, kam a s kým bychom na rok odjeli.

 V roce 2011 jsem "náhodou" potkala v brněnském středisku Salesiánů Františka Radeckého, který "náhodou" přiletěl ze své misie v Zimbabwe na krátko do Česka. Bavili jsme se spolu o středisku ve Hwange, kde působí, a prý tam mají připravený domeček pro dobrovolníky, který bude už druhým rokem prázdný. Tou dobou už jsme se s Davidem "náhodou" přihlásili na Cagliero, což je roční kurz pořádaný Salesiány, který připravuje mladé lidi na kratší či delší dobrovolnou službu v různých salesiánských střediscích po celém světě. A tak nás Bůh pomalu, ale jistě začal vést do Zimbabwe.