Následujícím dnem po návratu z Dračích hor byla neděle. Ráno jsme si půjčili od sester salesiánek auto a jeli na mši do kostela v nedalekém Lawley. Mši sice sloužil stařičký kněz Sean z Irska, ale mluvil plynně jazykem suthu, takže jsme nerozuměli ani slovo. Zpěvy, rytmy i bubnování bylo úplně jiné, než na jaké jsme zvyklí ze Zimbabwe. Dokonce i tančí jiným způsobem – celý kostel se houpe do rytmu či popochází v lavicích sem a tam. Křesťanství má zvláštní vlastnost asimilovat a přetvářet domorodé zvyky, a tak na mši při tanci mávají čímsi mezi hřívou a koštětem, co kdysi sloužilo při rituálech.

Odpoledne jsme vzali útokem supermarket. Nemohli jsme si nechat ujít výběr tří typů sýrů (ano, po Zimbabwe je takový výběr rajskou představou), plný regál jogurtů různých příchutí, výběr chlebů (mají i celozrnný, chápete?!) a to vše za přijatelné ceny. Utratili jsme tedy nějaké jihoafrické randy, jež jsou místní měnou, a zbytek volného času věnovali vaření a návštěvě domu sester salesiánek, kde jsme se mohli připojit k internetu. V domě, kde bydlíme, připojení nemáme. Zato zde máme, jako ve všech budovách v okolí Johannesburgu, ochranný alarm napojený na bezpečnostní agenturu, která v případě loupeže vyšle na místo ozbrojenou hlídku. Myšlenka dobrá, ale znamená, že v noci nesmíte vyjít z pokoje ani si otevřít okno, protože alarm by vaše počínání považoval za násilné vniknutí a po zbytek noci byste měli postaráno o zábavu s ozbrojenými chlápky slídícími okolo domu. Važme si bezpečí v České republice, že nemusíme mít takové věci. A taky, že můžeme po setmění normálně ven na ulici, aniž by nás s největší pravděpodobností někdo přepadl se zbraní v ruce.

V pondělí ještě holkám nezačala škola, a proto jsme se rozhodli využít volný den návštěvou johannesburské zoo, abychom v Africe viděli alespoň nějakou žirafu nebo slona, když jsme zatím byli se safari neúspěšní.

Od úterý jsme pak s Anežkou a Magdou docházeli do školy, kde se starají o děti ze slumu. O tom si ale povíme až v dalším článku. Vraťme se do Johannesburgu, do jehož centra jsme vyrazili ještě jednou, ve čtvrtek odpoledne. Naším cílem tentokrát byla padesátipatrová budova Carlton Centre, v jejímž nejvyšším poschodí se nachází působivá vyhlídka Top of Africa. Z ptačí perspektivy jsme si prohlédli různorodé centrum města tvořené směskou výškových budov, menších domů i celkem špinavých továren a dolů. Okolo vidíte i haldy po dřívější i současné těžbě, ne nadarmo je Johannesburg největším exportérem zlata na světě.

V padesátém patře jsme si dali vanilkové cappuccino a vydali se najít stanici minibusů. V noci si sem troufnou jen ti otrlejší, ale přes den je centrum bezpečné a potkáváte spoustu policistů a solidně vypadajících lidí. Proplétali jsme se pravoúhlými ulicemi mezi chodci a auty, cestou jsme si koupili jako suvenýr Amarulu (kromě vína koupíte ostatní alkohol jen ve specializovaných zamřížovaných obchodech) a úspěšně nalezli náš minibus do Ennerdale. Příští návštěva centra bude až za čtyři dny, na naší cestě zpátky do Zimbabwe.

Posledními zážitky, kromě vyučování ve škole, byly mše. Ve středu a v sobotu jsme zašli do velikého kostela přímo v Ennerdale. Nepotkáte tady černochy, ale jihoafrické míšence, kterým se tu říká "coloured", "barevní". Když si prohlížíte jejich obličeje, můžete se jen dohadovat, kolik ras se smíchalo – běloši, černoši, Indové, Číňani... Naši druhou neděli jsme vyrazili zase do kostela v Lawley, kde jsme zažili další mši v domorodém jazyce, tentokráte v zulu. Kromě afrických bubnů zde hrají na zvláštní podomácku vyrobený bicí nástroj – vypadá jako stojací boxovací pytel, do jehož vršku bubeník mlátí dvěma kousky uříznutými ze zahradní hadice. Činely nahradila sada pivních víček  navečených na provázku. Tento instrument překvapivě zní skoro jako regulérní bicí.

Nedělní mší jsme vlastně zakončili naši dovolenou. Zbytek odpoledne Naďa a Anežka prozpívaly s kytarou dva zpěvníky, a tak doplnily deficit po českých písničkách. Večer jsme si naposledy užili jihoafrického luxusu u filmu s pohárkem zmrzliny zalitým smetanou a Amarulou. Holky si holt umí svou dobrovolnou službu užívat!