Před dvěma týdny jsme si konečně mohli užít dvoudenní dobrodružnou dovolenou, kterou jsme plánovali už od začátku srpna – navštívili jsme botswanský národní park Chobe. Brzy ráno jsme nasedli do auta a po necelých dvou hodinách jsme již vystupovali na významném vícestátním hraničním přechodu Kazungula a pohodlně přešli do sousední Botswany – veliké země s pouhými dvěma miliony obyvatel, kde je lehčí natrefit na stádo slonů než na člověka.

 

Příhraniční městečko Kasane nás jednak přivítalo šňůrou naložených kamionů putujících se zbožím z Jihoafrické republiky do Zambie, Tanzánie a Konga, a také jsme pozorovali znatelný rozdíl oproti Zimbabwe – u nás ve Hwange nenajdete žádné veliké hotely pro bohatou západní klientelu, hezké obchody ani restaurace a bělocha potkáte jen jednou za čas. Tady v Botswaně to byl pravý opak.

 

Po chvíli čekání se objevil džíp agentury Dreams Safaris a my jsme mohli začít naplno vychutnávat krásu národního parku Chobe s jeho velikou stejnojmennou řekou, s vysokou biodiverzitou savců a ptáků a s krajinou mnoha tváří, v nichž nezřídka rozpoznáte nádech nedaleké Kalahari.

 

01 Nejprve jsme nasedli k sympatickému Mosesovi do člunu a vydali se prozkoumat několik kilometrů řeky Chobe. Nedaleko před tím, než se její vody spojí se Zambezi, aby společně mohly vytvořit mohutné Viktoriiny vodopády, je řeka rájem pro rybáře. Nicméně plavci mají smůlu – pro všudypřítomné krokodýly nejsou vítanou společností, ale obědem.

 

02 Naďa ocenila nejvíc společnost desítek druhů nádherných ptáků rozličných velikostí i tvarů. Od překrásných ledňáčků, které jsme sledovali při lovu, přes důstojné čápy a volavky, až k orlům, jež pohodlně usazení ve větvích číhají na svou rybí kořist.

 

03, 04 Řeka představuje zdroj vody a zeleně – sloni v noci putují až sto kilometrů buší, aby se mohli napít a nasytit. S naším tichým člunem jsme k nim mohli přirazit tak blízko, že jako by stačilo jen natáhnout ruce a dotknout se jejich tvrdé vrásčité kůže.

 

05 Na dosah ruky máme i hroší velikány, kteří si ale umí svoje soukromí hájit tak zarputile, až z nich jde opravdový strach. Proto když se k nim blížíte, musíte o sobě dát vědět – překvapit hrocha znamená čelit dvěma tunám rozčileného řvoucího tanku.

 

06 Občas přirazíme ke břehu obdivovat krokodýly, ptáky anebo tyhle půlmetrové ještěrky.

 

07 V Chobe je velice obtížné nenarazit na slony: žijí jich tu desítky tisíc.

 

08 Hroši se sice cítí nejbezpečněji ve vodě, ale čas od času musí i oni vyrazit na pastvu na souši. A tak nám mohou předvést svá obří břicha, s nimiž vypadají jako taková veliká prasata zkřížená se sekačkou na trávu. Mimochodem před pár měsíci byla pláň na fotce porostlá dvoumetrovými travinami – jenže nájezdy hladových býložravců udělaly své.

 

09 Písečná "pláž", ležící již v Namibii, a na ní zejozob africký, jemuž mezera v zobáku pomáhá louskat říční škeble.

 

10 Odpoledne přesedláváme do džípu a spolu s trojicí jihoafrických mladíků-muslimů se svěřujeme do péče průvodce Antonyho. Vyrážíme na dobrodružnou výpravu spletitými neznačenými cestami skrz botswanskou buš. Z našich spolucestujících se vyklubali vášniví lovci zvěře, kteří si ale užívají i prosté pozorování jako právě teď. Alespoň se s námi mohou podělit o svoje znalosti divoké fauny a svým cvičeným zrakem nám pomáhají odhalovat zvířata poschovávaná v krajině.

 

11 Potkáváme i jiné džípy, jak se postupně prokousávají čím dál horšími cestami a snaží se vyhrabat z hlubokého všudypřítomného písku. Jsme celkem rádi, že nemusíme být za volantem.

 

12, 13, 14 Kolem nás se krajina hemží životem – podívejte se s námi na antilopy impala, žirafy a antilopy kudu.

 

 

15 Měli jsme neuvěřitelné štěstí. Leopardy jen tak jednoduše nepotkáte, protože loví výhradně v noci a přes den v takovém vedru odpočívají většinou hluboko v buši.

 

 

16 Každý návštěvník safari si přeje spatřit tzv. Velkou pětku: buvola, slona, nosorožce, leoparda a lva. My jsme poslední dva mohli pozorovat ani ne pět minut po sobě. Jen co jsme vstřebali nadšení z jedné obří kočky, už jsme natrefili na jinou.

 

17 Lvice z turistů nebyly vyloženě nadšené. Když se u nich začaly kupit džípy, rozvážně se zvedly a důstojně odkráčely do buše. V noci jsme pak slyšeli jejich volání.

 

 

18 Před setměním jsme dorazili na tábořiště. Od okolního lesa se lišilo pouze přítomností cedulky na stromě: "Tábořiště 5". Veškeré vybavení přijelo s doprovodným vozidlem za námi. Pro nás dost nezvykle za nás dva černošští průvodci postavili stany a začali na kotlíku vařit večeři. Za ty peníze jsme se rádi nechali obsluhovat :-) V noci jsme se tedy uložili do našeho stanu. Když dohoří oheň, není bezpečné vycházet, a tak je dobré předem přemýšlet o omezení příjmu tekutin ve večerních hodinách. Celou noc bylo pořádné vedro a v lehkém spánku jsme tedy měli možnost naslouchat paviánům, řvaní lvů v dálce, vytí hyen, co obcházely nedaleko, troubení slonů a dalším zvukům buše.

 

 

19 Druhý den ráno projíždíme jinou trasou zpátky do civilizace, v chladném počasí jsou zvířata mnohem aktivnější – a tak potkáváme slony, antilopy, obří stádo zeber a buvoly.

 

 

20 Reklama na africkou buš: rozhlížející se supi.

 

 

21 Cestou míjíme stáda slonů i osamělé postarší samce.

 

 

22 Mnohokrát se setkáváme s důkazy, že lví smečky jsou pro zvířata největším nebezpečím. Na zemi se válejí kosti, cáry sloních kůží a buvolí mršiny plné červů. Zde se před dvěma týdny stalo obětí predátorů menší slůně. Lvi se nažerou pouze z míst, kde umí prokousnout kůži, většinou na krku a ve slabinách. Po lvech a hyenách teprve na řadu přicházejí létající mrchožrouti – několik různých druhů supů a čápi marabu. Ti si pěkně počkají, až se mrtvola na prudkém slunci začne rozkládat, aby se se svými zobáky mohli pustit i skrze tu nejtvrdší kůži. Nás od pozorování brzy vyhnal neuvěřitelný hnilobný zápach, ale ptáci si bohatou hostinu neskutečně užívali a spokojeným syčením dávali najevo, že jsou na vrcholu blaha.

 

 

23 Ladné žirafy jsou pro nás vždycky vítanou podívanou.

 

 

24 Nádherná antilopa vraná (Sable Antelope), jejíž dřevěnou sošku máme ve Hwange v našem pokojíku nad postelí.

 

25, 26 Prase savanové (Warthog), jež v buši spatříte často. Některá z nich si ale zvykla na blízkost lidských sídel, a tak je normálně potkáváte na chodnících, u hotelů a obchodů. Na druhé fotce se takový městský Warthog vydal navštívit budovu Ministerstva energetiky a vodních zdrojů.