Sedím v práci a odepisuji na otázky typu: "Čau nejdeš k rybníku?".

Jsem neskutečně naštvaná a otrávená. Obzvlášť při představě, že bych mohla celý víkend trávit s Lukynem. Místo toho sedím tady.

Ani ho nemůžu utěšit, nemůžu mu pomoct, tak, jako pomohl on mě. Cítím se hrozně. Je toho už moc. Potřebuji ho vidět, slyšet, mluvit s ním.

STRAŠNĚ mi chybí! *