.. štěstím.

Jsem poslední dobou hrozně vyměklá. Ale když to řekl. Skoro jsem se rozbrečela před ním. Tak mi řekněte, koho by nesebralo: "Princezno, víš, že já nejsem na tyhle slaďárny, ale já tě prostě miluju."

To přidušené: "Já tebe taky." ze mě vypadlo tak nějak úplně automaticky. A pak jsem ho jen objala, a strašně dlouho nepouštěla.  :)

Dneska byl vůbec tak hrozně milý, pozorný, plný těch nejsladších slov, která doslova hladí na srdci. Možná to bylo tím, že jsme se tak dlouho neviděli. ( Dobře! Přiznávám, že to byly jen dva dny, ale mě to přišlo jako týden, o to víc, když jsem ho pak uviděla! )

Seděli jsme, pozorovali hvězdy, a mluvili. Miluji, jak je strašně ukecaný. Když začne, je k nezastavení. Není ani schopný zadržet dech aby mu přestala škytavka.

Jen jsem se nadechla a řekla: "Nemluv." Začal mi opět něco vyprávět. :) Je sladkej. ♥ *