Kde jsou ty časy,

kdy si pro mě znamenal méně než nic?

No řekla bych,

že nenávratně pryč.

Písničky, které si mi zpívával, teď zpívám sama pro sebe.

Se slzami v očích, slabým hlasem.

Pletu slova, a v hlavě slyším tvůl hlas.

Občas cítím tvé ruce na mých bocích, tvoje rty na mých vlasech.

Ale já to zvládnu, tak jako jsem zatím zvládla všechno. Nakonec, dá se s tím žít.( když člověku nic jiného nezbývá ) *