Sedím na posteli a vybrnkávám to, co si mě ty naučil.
Přejíždím rukou po hladkém a lesklém povrchu kytary. Po jejích strunách. Držel si ji totiž v ruce, a nutil ji svými prsty vyluzovat tak krásné zvuky. Když jsme spolu seděli, tam u řeky, pod střechou, a venku pršelo. Hrál si mi, a učil mě. Nezažila jsem nikdy nic krásnějšího. Nezažila jsem nikdy tak silný pocit štěstí.